Victorie toho zažila opravdu hodně, a ty rány se pokoušela zahojit. Bohužel si zvolila přístup kamenné masky, skrz kterou nikdo neviděl.
Ikdyž... Jeden člověk by tu byl. Ten, co to všechno způsobil.
*****
Jak že to popsal Shakespeare? A rty, vy brán...
Během těch dnů strávených připevněna na lůžku jsem nemohla dělat moc věcí, a tak jsem se uchýlila ke skládání.
Ano, vzpomněla jsem si nedávno na svou lásku k hudbě, ale i na část svého života. Už si vybavuji zážitky s klukama z bývalých One Direction, jen jeden z nich mi je stále záhadou.
U Nialla je o něco složitější vzpomínat, i když netuším proč. Na ostatních vidím, že oni to ví, ale říct mi to nechtějí.
A ještě k té irské záhadě... Nebyl tu ani jednou, co jsem se probrala z kómatu. Což mi nejde do hlavy, vzhledem k té vzpomínce s polibkem, díky které soudím, že jsme spolu chodili nebo ještě stále chodíme, to nevím. I tak mi je to zvláštní...
Škoda je, že se sádrou nemůžu hrát na kytaru, ale text si napsat můžu.
Když mám téměř vymyšlený refrén, zarazím se u poslední věty, kterou nemůžu vymyslet. Nějak nevím, co by se tam hodilo...
Zkusím si to po sobě přečíst, a možná mě něco napadne.
,,Jak málo chybí k zamilovaní? Je odpověď k mání? Názor srdce záporně zní, hlava se chopila přesvědčování. Jak moc lze člověka milovat? Tolik odpovědí bych chtěla znát! Můj život mi dává krutý mat..." a teď přichází ta potíž.
,,Lásku si nelze pouze brát." ozvalo se ode dveří.
Překvapeně se podívám na Nialla stojícího na prahu s kytarou v ruce.
,,Jo, to je fajn. Díky." pousměju se, a zapíšu si ten verš ke zbytku. Vypadá to dobře.
Mezitím postupně došel až ke mně a přisedl si na židli.
,,Nic neříkej." zastavil mě, když jsem se nadechovala k další větě. Pusu tedy zavřu, a pozoruji ho, když si kytaru pokládá na stehno, chytá prsty její krk a začíná hrát.
Tu melodii už jsem určitě slyšela.
Po chvilce přidal i zpěv, který mi zaplnil uši a hlavu jediným slovem.
Božský...
,,She closed the door, she hides behind the face nobody knows, she feels her skin touch the floor. She wants to fight, her eyes are tired, nobody's on her side. She wants to feel like she did before, she looks into her mirror, wishing someone could hear her, so loud. And I need love, so hold me closer in the night, just enough, just enough. I need love, and to hold me closer in the night, just enough, to feel my body come alive. The boat's not breaking, my heart's not shaking. I need love, need love..." přestal hrát, odložil kytaru a zadíval se mi zhluboka, do mých uslzených očí.
,,Tori, já opravdu potřebuju lásku. Tvoji lásku. Bez ní nejsem nic, a neskutečně lituju všeho, co se stalo." sklopí smutně hlavu, snad abych neviděla, jak mu stekla slza.
Co na to teď říct? Jakou odpověď na tohle všechno čeká?
Vtom mě něco napadlo...
,,Tak mi vysvětli, čeho lituješ. Pozorně tě vyslechnu a tebe to nebude trápit."
______________________________________
A/N
Taaaaaaakjooooo... 😁🤗❤
Teď to začne být teprve zajímavý... 😱😱😎🙄
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
