Životní facka || n. h.✔

15 - ,,Nialle?! Pro Bůh, co se tady sta-"

~~~Not about angels - Birdy~~~

Pohled Nialla:

,,Nialle, prosím nech mě být! Proč mi to pořád děláš?! Proč to všechno?! Proč se tě jenom nemůžu zbavit?! Nialle... Prosím. Já už... nemůžu."

Proč? Proč ti to dělám? Proč mi to ty děláš? Proč mě nenecháš ti to vysvětlit? Proč mě od sebe odháníš? Proč?

Ničí mě jí vidět takhle. Ubrečenou, třesoucí se od vzlyků, ale hlavně zklamanou. A to jen díky mně. Díky tomu, co jsem se rozhodl udělat. Jenom díky tomu... Já sám se za sebe stydím. Sám sebe za to nenávidím. Nemůžu se jí divit, že se ke mně chová tak, jak se chová. Jiný přístup si ani nezasloužím.

I já v očích ztěžka držel slzy. I já tím vším trpěl. I já chtěl pustit ty pocity zoufalství ven, a nechat si smočit tváře, jenže to by se nesmělo po silnici řítit auto až moc velkou rychlostí.

Po uvědomění, že jede přímo na Tori, mne polil studený pot a žaludek se mi sevřel, jako ještě nikdy. Pro Boha!

,,Tori, pozor!" zakřičel jsem na ni, a rozeběhl se k ní s úmyslem ji strhnout z cesty tomu šílenci za volantem, jenže jsem byl až moc pomalý... Nestihl jsem to... Nezachránil ji...

V životě bych nevěřil tomu, že nastane situace, kterou budu vnímat jak ve zpomaleném filmu, ale nyní jsem měl tu čest následující dění takto spatřit.

Auto, narážející do jejího drobného těla, zvuky skřípání brzd o asfalt dalších vozů na křižovatce, a po tom všem tupou, silnou ránu. Ten hajzl ji srazil! On ji prostě srazil, a zřejmě si nijak nedělal hlavu s tím, že by mohl ubrat plyn!

S hrůzou vepsanou ve tváří hledím na to, jak Tori letí vzduchem na opačnou stranu od toho grázla, a dopadá na kapotu černého Range Roveru, kde hlavou rozbíjí čelní sklo, a již dávno v bezvědomí leží nehybně, bez dechu.

Hned jsem u ní, a se vší opatrností jí jemně pohladím po tváři. Musím okamžitě zavolat záchranku!

Než stihnu stisknout možnost volání, z auta, na kterém leží bezvládná Tori vylezl někdo, koho bych tu opravdu nečekal.

,,Nialle?! Pro Bůh, co se tady sta-" zasekne se, jen co se podívá, kdo před ním nehybně, téměř bez života, leží.

,,Vic..." polohlasně šeptne roztřeseným hlasem. Jedna jeho slza se téměř po vteřině probojuje ven.

,,Ede, zavolám záchranku, ale ty jí zatím musíš dostat opatrně na zem a provést základní resuscitaci, jasné?" chytnu ho pevněji za rameno.

,,Jo... Jo, jasně. Tak si hlavně pospěš." poprosil mě, než brunetku vzal do náručí a pokládal ji na silnici. Mezitím jsem obstaral sanitku, a stačil si také všimnout toho, že se kolem shluklo celkem dost lidí.

Všechno kolem jsem ignoroval, a přiklekl k zrzkovi, který právě prováděl masáž srdce.

,,No tak, Vic, bojuj! Prosím..." zašeptal zlomeně. Hlas měl chraplavý, plný strachu. Nepřekvapuje mě to. Já se bojím taky...

S masáží srdce pokračoval až do příjezdu záchranářů, kteří jí naložili do vozu, a spolu s Edem, jakožto zástupcem rodiny, je oba odvezli do nejbližší nemocnice.

Slíbil mi, že zavolá hned, jakmile bude moct, a já mu tedy zatím odvezu auto a zaparkuju ho před jejich domem.

Teď je tady další otázka...

Jak to jen řekneme jejím rodičům?

Co udělají, jakmile zjistí, že jsem to zavinil vlastně... já?

Ikdyž... Teď je pro mě důležitější, aby byla v pořádku.

Aby to přežila.

______________________________________

A/N

Tak jsem vám teď během čtyřiceti minut zplácala tohle, aby jste nepřišly o denní přídavek... 😅
Snad se líbí pohledy Nialla.

Otázka dne: Vyhovují vám ty kapitoly takhle dlouhé? Nebo byste chtěly kratší × delší? 😶😶

Jako, já klidně můžu psát kolem 1ooo+ slov, ale asi méně častěji. Tak jak byste chtěly vy...
______________________________________
ⓜⓐⓡⓚⓔⓣ