~~~ Paper houses - Niall Horan~~~
Pohled Victorie:
Uběhlo pár dnů, během kterých za mnou všichni chodili a vyprávěli, co si na ně ten tisk zase nevymyslel. Například Harry měl vážnou dopravní nehodu v opilosti, Louis se rozešel s Eleanor, Liam odjel za svou rodinou na prázdniny a Niall prý začal chodit s Kendal Jenner! Tolik novinek, a já je vím jako poslední! Jo, ta ironie je můj záchranný člun...
Teď už jsem naštěstí doma, ale obskakována Edem, rodiči a taky klukama, především Niallem, jenž si vzal svá vlastní slova nejspíš k srdci. Každý den za mnou chodil, povídali jsme si, smáli se, kolikrát si objednali pizzu a shlédli nějaký pěkný film, ale stejně jsem se v jeho přítomnosti cítila jinak, než jsem čekala, když jsme si všechno vysvětlili a tak nějak se udobřili... Čekala jsem, že s ním budu za dobře jako kamarádka, ale mám pocit, že to... Ta láska, jakou jsem k němu cítila dřív, nevyprchala, a teď se pouze obnovuje.
Jenže... Co on? Cítí to stejně? Cítil to někdy stejně? Miloval mě tak, jak tvrdí? Nesnaží se mě jen nakrmit žvásty, aby mě pak mohl zase potopit?
Ne... To by neudělal. On ne.
*****
,,Ede, tuhle paruku si na sebe v životě nevezmu!" zamítnu hned jeho návrh, jen co se vytasí s temně rudou parukou na mikádo. Se zbláznil, ne?!
,,A proč? Vypadala bys jako Ariel." zamračí se zklamaně.
,,Jo. Ariel, který ujely nůžky." odseknu ostře. Ten se tomu ovšem pouze zasměje, a odhodí tu rudou hrůzu na hromadu, kterou už jsem odzkoušeli.
,,A co tahle?" jo, tak to je něco! To vypadá, jako moje vlasy! Je to možné?! Vždyť by nikdo nic nepoznal, kdybych si jí dobře nasadila!
,,Koukej to dát sem!" natáhnu ruku, jako malé miminko natahující se po lízátku.
,,Hm... Tak tahle už by se ti líbila, jo? Co za ní? Zazpíváš mi?" vážně se mnou hodlá smlouvat?
,,Fajn." překvapím ho svou odpovědí, neboť vytřeští oči a nehnutě na mě zírá.
,,Ty- ty jsi řekla, to, co jsi řekla?!" zaskočeně ze sebe těžce vysouká.
,,No co? Stejně bys mě jednou přemluvil, tak ať to mám za sebou, ne? Lepší dřív, než později." pokrčím rameny. Brácha se naproti mně spokojeně, a snad hrdě usmál.
,,Jakou písničku chceš?" a zase na mě kouká, jak na zjevení...
,,To... si můžu jako vybrat, jo?" jen s úsměvem přikývnu, na což z něj vypadne jedna, která by mě rozhodně nenapadala jako první, ale budiž. I já jí mám ráda.
,,In this house of broken hearts, we made our love on stacks of cards. And yes we tried, to hold on tight. 'Cause we knew our love, was hard to find. And our paper houses reach the stars, 'till we break and scatter miles apart. Yeah I paid the price and own the scars, why do we climb and fall so far?..."
Po dozpívání Niallovi 'Paper houses' jsem obdržela od Eda potlesk, a hluboké poklony. Tak jsem vstala, a udělala malé pukrlátko.
,,Vic, příště děláš mě a klukům ten soukromý koncert!" rozhodně mě sjede pohledem.
,,No, když jinak nedáš..." ledabyle pokrčím rameny, a pousměju se.
Jo, nemá cenu to oddalovat.
______________________________________
A/N
Tramtadadááááá! :D
Jsem zpět! Jste rádi? :D XD
Snad se dílek líbil... Trochu o ničem, vím, ale i takové být někdy musí... :D
______________________________________
ⓜⓐⓡⓚⓔⓣ
ČTEŠ
Životní facka || n. h.✔
FanfictionVictorie toho zažila opravdu hodně, a ty rány se pokoušela zahojit. Bohužel si zvolila přístup kamenné masky, skrz kterou nikdo neviděl. Ikdyž... Jeden člověk by tu byl. Ten, co to všechno způsobil. ***** Jak že to popsal Shakespeare? A rty, vy brán...