Victorie toho zažila opravdu hodně, a ty rány se pokoušela zahojit. Bohužel si zvolila přístup kamenné masky, skrz kterou nikdo neviděl.
Ikdyž... Jeden člověk by tu byl. Ten, co to všechno způsobil.
*****
Jak že to popsal Shakespeare? A rty, vy brán...
K večeři jsme se shodli na palačinkách, které ode mě naprosto milují, a teď jsme jich plní až do vánoc.
Jimmy mi pomohl s nádobím, jelikož Joshovi jsem to rázně zakázala vzhledem k jeho rukám, a když jsem Jimmyho uložila do postele s písničkou na dobrou noc, nakoukla jsem ještě do pokoje jeho staršího bratra.
Seděl na posteli, v ruce opatrně svíral tužku a něco škrábal do bloku.
Lehce jsem zaklepala na dveře, a to ho donutilo se otočit.
,,Můžu?" otážu se.
Jen přikývl, a blok schoval pod peřinu. Sednu si naproti němu na kraj postele.
,,Co jsi mi to chtěl v té kuchyni?" zajímám se. Najednou se celý napnul. Asi to bude důležité...
,,To nic nebylo. Nech to plavat, opravdu." pokouší se to zamluvit, stále hledící na své ruce, které se mu mírně třásly.
,,Jo. A proto se teď klepeš, jako ratlík, že jo? Povídej." pobídnu ho, ale on jen mlčí.
,,Tak dobrá. Nemusíš mi to říct, pokud nechceš. Dobrou noc." vstanu, dojdu ke dveřím, a když už držím kliku s úmyslem zavřít, najednou se ozval.
,,Vic?"
Vykouknu škvírou a tázavě se na něj podívám.
,,Já... No, víš-" odmlčí se, než si povzdechne a svěsí ramena. ,,Dobrou."
Jenom se pousměju, zavřu dveře a přejdu do vedlejšího pokoje, který je 'můj'.
Cítím se tu dobře. Tahle rodina, u které platím nájem, je více než milá. Pan a paní Feeldovi mi velkoryse nabídli, abych u nich bydlela tak dlouho, jak budu chtít, že jsou naopak rádi, že jim s těmi jejich kluky pomůžu.
Ono, Jimmy je opravdu čiperný a neúnavný, takže ho musím trochu krotit.
A Josh, jak už jsem zmiňovala, má s nimi něco nevyřešeného, co nad nimi visí jako bouřkový mrak, tak se snažím jeho vztek mírnit a dát mu chuť se pořádně učit. Chodí na práva prvním rokem, je mladší o rok než já, ale co se školy týče, tak se chová jako by byl mladší o let deset. Je neskutečně tvrdohlavý, a jakmile si něco umane, tak přes to nejede vlak. I tak je to ale moc dobrý člověk, schopný udělat pro štěstí svého sourozence cokoliv.
S mírným úsměvem se osprchuji, vyčistím si zuby, obléknu si tílko s kraťasy na spaní a ulehnu do peřin.
S pohledem upřeným na strop se mi vrátí myšlenky z odpoledne.
Jak se asi má Ed s Cherry? Co rodiče? Nebo... Niall?
Na internet sotva páchnu, zprávy nesleduji a noviny taky nečtu, takže o něm vlastně momentálně nemám ani ponětí.
Koncertuje? Má nové hity? Je doma v Mullingaru? Našel si někoho?
To poslední mě u srdce píchlo snad nejvíce. Vždyť já ho pořád miluju. Nikdy jsem nepřestala, a asi ani nepřestanu, jenže... Co on? Z jeho strany jsem nezaznamenala slůvko o tom, jaké city ke mně chová, a za celé ty dva roky se mi nikdy neozval.
Myslí vůbec na mě? Na to, co jsme mezi sebou měli? Trápí ho to tak jako mě? Nebo ne? Co když mu to žádné vrásky nedělá a svým odjezdem jsem mu akorát vyčistila vzduch?
,,Že já se tím musím pořád zabývat a nedám tomu volný průběh." pokárala jsem sama sebe, a zavřela oči s odhodláním jít spát.
To by mi ale nesměl začít zvonit telefon.
,,Grr! Kdo otravuje takhle večer?" zamumlám nevrle, ovšem jen co se podívám na displej a zjistím, od koho je příchozí hovor, nestačím se divit.
,,Niall?"
______________________________________
A/N
Táááákjooo... 😅😅😅
Žeby trochu drámo? 😱🙄😂
Otázka dne: Co říkáte na tenhle GIF? ↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Má odpověď zní: Hmmmmm.. .😘🤗😂😂😂 ______________________________________ ⓜⓐⓡⓚⓔⓣ
