Svéhlavý mazlíček

7. Pohodlné místo

Draco se stále ještě snažil ucítit trochu dýňovo – skořicové vůně ze svých drápků poté, co se Grangerová obrátila ke kufru a začala vytahovat hromádky šatstva. Když si povídala s ostatními děvčaty, poslouchal jen napůl. A drahý Merline, byly to holčičí řeči; všechny ty frivolní nesmysly o setkání se spolužáky po mimořádně dlouhém létě od konce války.

Co kdyby se Longbottom ostříhal a vzal si příklad z Grangerové a taky si nechal srovnat zuby? Byl tohle opravdu důvod... jak se jmenovala, Rhonda, Romira? No, jakkoli, na tom vůbec nezáleželo – bez ohledu na její jméno, tohle nebyl žádný důvod pro to, aby nějaká holka byla bez sebe, nebo ano?

Podíval se Grangerové přes rameno a všiml si, že oddělila jednu malou šedivou kupku prádla od větší hromádky, kterou třídila, a položila ji na stolek. Párkrát ještě přešla sem a tam a pak ji roztřásla – tenoučkou košilku a flanelové šortky – a Draco si uvědomil...

Civěl na její noční prádlo.

Než se mohl zarazit, zachytil očima pohled Grangerové v zrcadle nad stolem. Samozřejmě jej odvážně ignoroval, ale v rohu té lesklé plochy viděl, že její kocour se do něj zabodává mimořádně odporným pohledem.

„No tak," řekla a poklepala na leštěné dřevo. „Pojď sem, prosím."

Odpoutal své oči od jejích, natočil hlavu a slétl očima k označenému místu, pak se podíval zpět na ni.

Ach, ne, ne, ne! Neexistoval způsob, jak ho donutit, aby se pohnul; ne s tou kočkou, co na něj zírala, jako by byl její večeře. Možná takhle zuřivě vypadala pořád, kdo ví? Nehodlá riskovat.

Grangerová to nestrpěla. Náhle s ním trhla a něco zavrčela – tohle mělo roztomilý efekt. Použil každý ždibec síly, který v sobě našel, a nedal se shodit z jejích ramen.

Pak se vzdala. Nicméně nějak vyhrála bitvu tak, že vyslovila kouzelná slova: „Prosím, jen na chvíli, než si obleču noční prádlo."

Večeře a show navíc? Dobrá, mohlo být i hůř. Poslušně seskočil, sklouzl na postel a usadil se co nejdál od té kočkovité bestie. Když obrátil pozornost zpět k dívce, přetahovala si svetr přes hlavu. V zrcadle perfektně viděl, jak si rozepíná knoflíky a svléká blůzu, aby odhalila krajkové, světlounce šedé spodní prádlo.

Když ji pozoroval, měl dojem, že zapomněl mrkat. Vystoupila ze sukně a on se snažil nenechat své oči zabloudit tam, kde teď její prsty tahaly za zapínání podprsenky. Pokusil se a – selhal.

Vzdorně si odfrkl. Nemohl si pomoct, byl zvědavý. Koneckonců, vždycky si myslel, že Grangerová je pod tím školním hábitem prvotřídní kus, ale jak měl vědět, že to odhadl tak přesně?

Takže i když pohledem přelétl její zadek – v kalhotkách z jedné soupravy s podprsenkou – byl zatracená fretka! Nikdo si toho nevšimne.

Pak koutkem oka zachytil v zrcadle, jak ho probodává pohledem. Trhl sebou a schoulil se do malého klubíčka. Je možné, že to zpozorovala?

Ale nic po něm nehodila, ani se příliš nerozzlobila – jen pár nabručených slov – než skončila s převlékáním do nočního prádla. Ve chvíli, kdy si sundala podprsenku, začal zuřivě proklínat fakt, že je fretka.

Přešla pokoj a vlezla si do postele... a zase ty holčičí řeči. Malá Weasleyová řekla něco, co ho přimělo děkovat všem bohům, že ve vlaku skočil za krk Grangerové.

Ta ho právě hladila po kožíšku, takže skoro neslyšel, jak zrzka říká: „Dokážeš si představit, jak se s Dracem ukládá do postele?" Myslela samozřejmě svého bratra.

Draco si byl poměrně jistý, že pokud by fretky mohly zvracet, začal by s tím právě teď.

Grangerová se zasmála, pak se uvelebila na zádech a přikryla se. Její vlasy se rozprostřely po polštáři, když se k němu otočila, a k Dracovi dolehl sladký závan její příjemné vůně. Zjistil, že je to trochu zvláštní pocit, a dříve, než si uvědomil, že se pohybuje, přiblížil se k ní, aby se usadil vedle její hlavy.

„No, dobrá," zašeptala, „Předpokládám, že by mohlo být i hůř."

Nevěděl, jestli ho rozptylují její slova, která opakují jeho dřívější myšlenku, nebo způsob, jakým jemně škrabkala jeho čenich. Něco ho však nutilo přemýšlet o jejích slovech. Byly horší věci, než mít v posteli fretku? Nebo byly horší věci, než myšlenka na Draca Malfoye v její pos..."

Veliký Merline, kam jen to jeho myšlenky zabloudily? Samozřejmě, že měla na mysli záležitost s fretkou. Muselo to tak být. Protože neexistovala žádná možnost, že by mohlo jít o tu druhou věc – oni dva se přece nemůžou ani vidět. Ani trošku. Nevadí, že si dost nahlas povídala sama pro sebe – a nevědomky i pro něj – aby to vyslechl.

Pustil to z hlavy, uvelebil se a přinutil se spát.

Spal, dokud mu do uší nedolehlo tiché, hněvivé brumlání. Pomalu otevřel oči. Nebyl si jistý, kolik času uplynulo, ale obloha za okny byla ještě tmavá.

Svraštil svou drobnou tlamičku a rozhlížel se kolem, pátral po zdroji hluku.

Tam, v nohách postele, se leskly oči. Ach, zatraceně, ta mizerná pitomá kočka! Zapomněl na tu bestii! I když věděl, co to znamená, když se vrtěla a posouvala.

Křivonožka se připravoval po něm skočit. Draco se chtěl přesunout, ale jeho malé hloupé fretčí tělíčko bylo zachváceno panikou a na místě paralyzováno.

Grangerová se právě teď ve spánku otočila. Ten pohyb kočku na chvilku vyvedl z rovnováhy a Draco využil příležitost. Chvilková ztráta Křivonožkova soustředění mu umožnila znovu získat kontrolu nad svým tělem a vystřelit vpřed pod pokrývku. Uvelebil se pod druhou vrstvou látky a stočil se tam, vědom si, že kocour by se na Grangerovou nevrhl, aby se k němu dostal. Na kohokoli jiného možná ano, ale na ni ne.

Tlumené, pravidelné bušení bylo tak pohodlné, stejně jako náhlá blízkost té zatracené, sladce květinové vůně. Byl z toho hrozně dlouhého dne tak vyčerpaný, že už znovu usínal, když si uvědomil, že vlezl Grangerové přímo do nočního prádla. Že to buší její srdce, a její vůně je tak intenzivní, protože je schoulený přímo mezi jejími nahými –

Dobrá, Draco, zatraceně, prostě jdi spát.

Právě se zabýval úvahou, jestli ji to ráno příliš nevyvede z míry, když ráno nastalo.