Svéhlavý mazlíček

30. Nečekaná omluva.

Hermiona oknem vstupní haly viděla ostatní, jak se na terase ošívají a neklidně přecházejí z místa na místo. Ačkoli ani ona netoužila zdržovat se ve zdech Manoru, jeden z nich tu musel zůstat, když se Draco loučil s rodiči, takže někdo viděl, jak prochází otevřenými dveřmi, když skončil, bez toho, aby musel spěchat, a aby se rodina nemusela cítit nepříjemně, že je poslouchala celá skupina.

Proto stála v hale, broukala si sama pro sebe, poklepávala špičkou nohy a tiskla si prsty k uším. Cokoli, jen aby neslyšela pravděpodobně velmi osobní slova rozloučení a usmíření, která teď téměř určitě zněla v salonu.

Ani si nebyla jistá, jestli tu byla, protože nikdo jiný zůstat nechtěl, nebo že ostatní nepovažovali za vhodné tu počkat místo ní. Všichni na ni vrhali významné pohledy kvůli tomu, jak Draco spadl z postele, o čemž oni oba zachovávali mlčení. Hermiona si uvědomovala, že to bylo to nejlepší, co mohli udělat. Když nic neříkali, vrcholně zajímavé teorie jejich přátel vyšuměly do prázdna; kdyby se pokoušeli vysvětlovat, vyvolalo by to jen další podezírání.

Během snídaně se bolestně projevilo – vrhanými pohledy a chichotavým šeptáním – že nikdo ani jednoho z nich nepovažoval za takové neviňátko, aby uvěřil, že se ve skutečnosti nic nestalo.

Snažila se nečervenat při pomyšlení na to, co si ostatní pravděpodobně mysleli o průběhu minulé noci.

Její pozornost něco upoutalo a přestala podupávat. Nechala poklesnout paže k bokům a rozhlédla se.

Draco vyšel ze salonu, jeho rodiče ho těsně následovali. Lucius kráčel s rukama za zády, zatímco Narcisiny prsty svíraly synův loket.

Když dorazili k ní, Hermiona si nebyla jistá, co by měla udělat, tak automaticky šla a otevřela dveře. Draco se mezitím naposledy objal s matkou, potřásl otcovou napřaženou rukou a pak přes sebe přehodil Harryho plášť.

Čekala, až kolem ní Draco projde – s tím, že ji zcela zbytečně plácl po zadku, aby věděla, že jde kolem ní, a ona se na to snažila aspoň kvůli jeho rodičům nereagovat – a nechala ho vyjít na terasu k ostatním, než se k nim přidá.

„Slečno Grangerová?"

Strnula v půli kroku. Zbytek skupinky, který se už dával do pohybu, se také zastavil. Otočili se jako jeden muž a hleděli na ni. Po pár bolestivých úderů srdce snášela jejich pozornost, pak se obrátila.

„Ano, paní Malfoyová?"

Narcisa pokynula směrem k domu: „Mohla byste mi věnovat chvíli svého času?"

I když měla dojem, že má nohy přilepené k podlaze, Hermiona si příliš pozdě uvědomila, že netuší, kde se nachází momentálně neviditelný Draco. Nečekané dloubnutí do zad ji poslalo zpět k otevřeným dveřím.

Očividně  byl toho názoru, že jeho matka a přítelkyně spolu mohou mít méně napjatý vztah.

Napřímila se – ignorovala překvapený výraz, který se kmitl v Narcisině tváři – přiměla své rty k úsměvu a přikývla: „Sa – samozřejmě, paní Malfoyová."

Založila si paže na hrudi, aby si jimi nervózně nepohrávala, když překročila práh a stanula před Narcisou. Lucius stojící opodál působil dojmem, že chce být někde jinde – kde koli jinde, zdálo se Hermioně – než při jakémkoli druhu rozhovoru mezi oběma ženami.

Snažila se nezblednout, neodkašlat si, ani neudělat cokoli jiného, co by prozradilo, jak náhle ji znervóznila a vylekala bývalá temná čarodějka.

„Vím, že jsme spolu dříve nevycházely nejlépe," začala Narcisa, když si špičkou jazyka přejela rty, „ale myslím, že chápete, jak důležitý pro nás Draco je."

Hermiona přikývla a svraštila obočí. Doopravdy nevěřila, že by dokázala pochopit, jak se cítí, ale jistě si to uměla představit.

„Chtěla jsem se zeptat..." Narcisa pohlédla na Hermionu, zvedla prsty k hrdlu a uvolnila si vysoký krajkový límec šatů. „Ráda bych se vás zeptala, jestli byste na něj mohla dát pozor."

Hermiona protáhla tvář a brada jí nepatrně poklesla. „Vy, ech, vy chcete, abych..."

„Ano, postarala se o Draca," přikývla Narcisa.

„Já..." Hermiona zavrtěla hlavou, i když, jak jí bylo jasné, obě dobře věděly, že bude souhlasit.

„Naslouchá vám, slečno Grangerová. Jistě jste si všimla, že dokáže být... poměrně tvrdohlavý."

Hermiona se kousla do rtu, aby ovládla úsměv.

Narcisa se usmála, ale pokračovala. „Domnívám se, že pravděpodobně bude naslouchat vašemu hlasu více než kterémukoli jinému. Důvěřuje vám, takže myslím, že já bych měla také."

„Děkuji vám," řekla Hermiona, ačkoli její hlas byl trochu napjatý pocitem závazku. Ta žena byla přinejmenším upřímná, to jí musela nechat.

„A  viděla jsem, jak se na vás dívá."

Hermionino srdce spadlo někam k žaludku.

„V tomto případě to pro něj může být jen prospěšné, že?"

Hermiona přikývla a snažila se uvolnit. Tedy, čekala nějakou prudkou tirádu o tom, že žádná mudlovská šmejdka nikdy nebude dost dobrá pro dědice Malfoyů. No, zdůvodnila si Hermiona, pokud měla být spravedlivá, z Narcisy zřetelně vyzařoval dobrý původ a elegance. Pravděpodobně by mudlorozenému neřekla do očí, že je mudlovský šmejd.

Hermiona se ještě jednou nuceně usmála: „Ano. Samozřejmě, že na něj dám pozor, paní Malfoyová. No..." pokrčila rameny a neubránila se smíchu. „Aspoň jestli mě nechá."

Narcisa pokrčení rameny ihned opětovala – Hermiona měla pocit, že mnohem elegantnějším pohybem než ona sama. „Muži, je s nimi víc starostí, než za kolik stojí."

Hermiona se opět zasmála, v šoku, že s ní Dracova matka žertuje.

Odkašlala si a kývla k čekající skupince za otevřenými dveřmi. „No, teď už bychom opravdu měli jít. Děkujeme za vaše pohostinství minulou noc."

Otočila se a zamířila ven.

„Ach, ještě poslední záležitost?"

Dívka se neotočila, jen se ohlédla přes rameno.

„Jestli to má nějaký význam..." Narcisa sklopila pohled na své ruce. Několikrát otevřela ústa, než dokázala mluvit dál, a přiměla tak Hermionu divit se, co by mohlo být pro tuto vyrovnanou ženu tak obtížné vyslovit.

Narcisa potřásla hlavou, odkašlala si a začala znovu: „Jestli to má nějaký význam, omlouvám se za to, co vám udělala má sestra."

Dívčina tvář se znovu celá protáhla šokem, ale nezmohla se na odpověď, zatímco se Narcisa Malfoyová otočila a zmizela v hlubinách Manoru. Hermiona si nebyla jistá, jestli její neschopnost reagovat byla způsobená překvapením z omluvy, o níž se jí ani v duchu nesnilo, nebo z nepříjemné připomínky této konkrétní události.

Cítila, jak se Dracovy prsty ovíjejí kolem jejích a nechala ho, aby ji odtáhl přes terasu a po schodech dolů k čekajícím přátelům.