Svéhlavý mazlíček

18. Paprsek světla

Všechny svíce vznášející se ve Velké síni se rozsvítily několik vypjatých okamžiků poté, co, jak se zdálo, docela samy zhasly. Stalo se to jen zlomek vteřiny před tím, než se mohla tichá panika, přelévající se přes stoly davem studentů i profesorů, skutečně vymknout kontrole.

V rozsáhlé síni vzplálo světlo, právě když se ústa otvírala ke křiku a těla se napínala, aby se vymrštila z lavic. Všichni si přikrývali oči, trhali sebou a zhasínali hůlky. Ohromené ticho pokračovalo, i když si jejich oči přivykly světlu. Ruce odtahovali z tváří a zmateně, vyplašeně se rozhlíželi kolem. Ginny se naklonila a s povzbudivým stisknutím stáhla Hermioninu ruku pod stůl.

Hermiona si s ní vyměnila pohled, než otočila hlavu a očima vyhledala profesorku McGonagallovou. Trochu pohnula krkem, jako to dělávala, a potěšila ji váha Draca, stále stočeného podél jejího límce.

Byla vyděšená, že ho někdo poznal - vždyť mohli proklouznout tou náhlou temnotou a odvléct ho od ní. K její úlevě ji už profesorka sledovala. Hermiona s výmluvným výrazem ve tváři pokývla k dvoukřídlým dveřím. Měla by teď odejít?

Ale McGonagallová zavrtěla hlavou. V obličeji se jí mísila výstraha s podrážděním. Výstraha před náhlým odchodem, uvědomila si Hermiona. Co kdyby někdo čekal na jakoukoli reakci. Podráždění nad incidentem samotným.

Hermiona nervózně polkla a povedlo se jí nepatrně děkovně přikývnout, při tom se snažila zachovat klid. Ředitelka vstala, obešla profesorský stůl a vystoupila na stupínek.

Pročistila si hrdlo a promluvila přísným hlasem. Nepotřebovala ho zvyšovat, ani použít žádné magické prostředky k zesílení, aby ji slyšel každý z přítomných studentů. „Řeknu to jen jednou. Kdokoli je zodpovědný za tento žert, má čas do konce zítřejšího vyučování, aby se přiznal."

Napětí v Hermionině šíji trochu povolilo. Ředitelka zahrála tuhle šarádu, to bylo dobré. Stále ještě neměly sebemenší představu, jaké činy nebo slova by je mohly prozradit, a této nejistoty se obávala nejvíc.

„Jestliže se přiznáte sami, dostanete jenom školní trest, ale..." Na okamžik se odmlčela a s přísným výrazem pohlédla na kolejní stoly před sebou. „Jestliže budu donucena zjišťovat, kdo je za to zodpovědný, důsledky přimějí dotyčné osoby, aby si školní trest přály."

Zbytek nedělní večeře proběhl bez dalších rušivých událostí. Hermiona jen doufala, že nebude podezřelé, jak se kolem ní Ron, Harry a Ginny ochranitelsky seskupili, když po jídle odcházeli do nebelvírské věže.

xxx

Draco, zahrabaný pod přikrývkami Grangerové a znovu naslouchající bušení jejího srdce, se nepřestal cítit vylekaně. Ten zvuk, který se rozlehl Velkou síní těsně předtím, než nastala tma, se mu dostal až do morku kostí. Od té doby se nedokázal doopravdy uklidnit.

Vyskakoval při každém zvuku. Jakékoli zapraskání a zavrzání ve starých hradních zdech kolem způsobilo, že se jeho malé chlupaté tělíčko přikrčilo. Potřásl hlavou, odhodlaně se stulil do klubíčka nad dívčiným bušícím srdcem a zavřel oči. Položil si hlavu na její noční košili, stočil krk tak, aby jedním uchem spočinul na její hrudi a druhé si přikryl přední tlapkou.

Pak se v této poloze, jediné opravdu pohodlné pro fretku, pokusil uvolnit dost na to, aby dokázal usnout.

Samozřejmě, přiznal si neochotně, pravděpodobně velmi pomáhalo vědomí, že je přitulený ke Grangerové.

xxx

„Nemyslím, že mě to překvapuje," řekla Hermiona druhý den po vyučování a položila Draca na stůl kvůli dalšímu testu. „Nikdo se nepřizná k žertu, když se snaží zakrýt něco horšího. Nemohou riskovat odhalení kvůli tomu, že na sebe upoutají pozornost."

Ředitelka, která rozkládala svitky ležící před ní – na prvním byla další zkušební metoda, druhý obsahoval poznámky z předchozích testů - přikývla. Z hloubi svého hábitu vytáhla hůlku, upřela pohled na první svitek a začala Draca zkoumat.

„Slečno Grangerová, musíme si uvědomit, že právě teď pozorujeme události z pokřiveného úhlu pohledu."

Draco hleděl z jedné čarodějky na druhou a pokoušel se porozumět, o čem to mluví.

Hermionino obočí na vteřinu vylétlo vzhůru, než přikývla. „Vzhledem k událostem okolo Draca hledím na všechno, co se děje, jako na nějak spojené s ním, i když to spolu vůbec nemusí souviset."

McGonagallová na ni pohlédla přes obrubu brýlí a přikývla.

K sakru, Dracova malá fretčí tlamička svěsila koutky, jak se snažil příliš se neušklíbat. Nebylo to snadné, test ho lechtal. Ale nebylo divu, že si to Hermiona, která byla každopádně ta jediná, jež dokázala získat lepší známky než on, uvědomila.

Minuty, během nichž McGonagallová točila hůlkou tímto způsobem, ubíhaly a ona si volnou rukou zapisovala poznámky.

Po náhlých pohybech, které nutily trhat sebou Hermionu i fretku, se ředitelka vzpřímila.

„Paní profesorko, co se děje?" ptala se Hermiona, když ředitelka rychle načrtla nové poznámky a utrhla ze svitku další kus pergamenu.

„Mám to! Nejedná se o typické prolomení kletby. Potřebujeme lektvar. Proto jsme nemohly najít odpověď, slečno Grangerová. Na problém jsme nehleděly správně!"

Kaštanové oči se široce rozevřely, když Hermiona uchopila útržek a přikývla. „Samozřejmě že ne! Nikdo by nepomyslel na prolomení kouzla lektvarem, to je zcela neobvyklé!"

„Přesně tak. Teď jděte za profesorem Křiklanem a nechte to připravit. Pokud by se ptal i přesto, že jsem mu žádost poslala já, řekněte mu, že pracujete na zvláštním projektu a víc mu nemůžete říct. Zůstanu s panem Malfoyem."

„Ano, paní profesorko." Hermiona zvedla fretku a přiblížila si ji k obličeji tak, aby se jejich pohledy setkaly. „Slyšíš? Brzy budeš člověkem. Velice brzy!"

Draco se natáhl a dotkl se jejího nosu špičkou čeníšku.

Skousla si ret a s úsměvem plným slz ho podala ředitelce, pak se rozběhla ke dveřím.

V tichu, které nastalo po jejím odchodu, se Draco zamyslel nad tím zvláštním pocitem v hrudi. Když ho zvedla, podívala se na něj a řekla mu, že tato noční můra za chvíli skončí, její oči se na něj smály. A v těch očích byly slzy. Bylo by opravdu možné, aby z jeho návratu do lidské podoby byla tak šťastná, že by se rozplakala? Myslet na něco podobného ho rozechvívalo tím nejkrásnějším způsobem.

Profesorka vydechla našpulenými rty, usedla a přitom fretku stále ochranitelsky držela.

Draco zvedl hlavu a podíval se na ni. Dávala mu pěkně zabrat, ale na druhé straně se domníval, že ani on jí  nic neulehčil. Navzdory všemu mu opravdu pomohla.

Možná by měl dát najevo, že si cení její starostlivosti.

Když viděla, jak se fretka natahuje k její tváři, zvedla obočí a zabodla do ní oči. „Ani na to nepomyslete, pane Malfoyi."

Prudce svěsil hlavičku. Upřímně řečeno, ne že by momentálně toužil dát té staré ženě přátelský polibek na tvář.