Svéhlavý mazlíček

36. Zmijozelské způsoby

„Ach, Běline," řekla Pansy a rozzářila se, když potkala černovlasého studenta na chodbě. „Neviděl jsi v poslední době Aksela? Hledala jsem ho."

Setkal se s jejím temným pohledem a svraštil obočí. Kdyby nebyl poněkud zastrašen vikinským vzhledem svého přítele, mohl se ucházet o hezkou zmijozelku místo něj. Ale ne ; jediný pohled na čistokrevnou dívku – upoutávala pozornost na kilometr daleko – a Aksel ji prohlásil za nedotknutelnou pro všechny ostatní.

Škoda, řekl si mrzutě a zavrtěl hlavou. „Promiň, Pansy. Neviděl jsem ho od hodiny věštění dnes ráno."

Předvedla mu zklamaně našpulenou pusu. „Kruci. Tak dobře." S povzdechem se obrátila na podpatku. Po pár krocích – s jasným vědomím, že se nepohnul, ale zůstal stát a sledoval ji, jak loudavě odchází - se otočila.

Okamžitě zvedl zrak k jejím očím a vykouzlil drobný, nevinný úsměv.

„Víš co? Myslíš, že bys pro mě mohl něco udělat?"

Přikývl. „Jistě."

Pansy se vrátila zpět a přistoupila až těsně k němu. Pokrčila rameny, natáhla ruku a líně si pohrávala s trochu rozepnutým svetříkem své uniformy. „Právě jsem si uvědomila, že jsem ho ještě nehledala v knihovně. Teď na to nemám čas, protože si mě zavolala ředitelka Železná tyč v zadku."

Zachechtal se, nad způsobem, jakým obrátila oči v sloup a víčka se jí dramaticky zachvěla, když vyslovovala tu „láskyplnou" přezdívku.

„Proč?"

„Proč bys asi tak řekl? Kvůli další hádce s jejím drahocenným mazlíčkem mudlovskou šmejdkou." Pansy v úšklebku ohrnula rty a viditelně se otřásla. „Mimochodem, myslíš, že by ses mohl podívat do knihovny, jestli není tam?"

Pohledem sjel k jejím drobným prstům klouzajícím po její košili. „Hm... jistě."

„Fantastické!" Stoupla si na špičky a políbila ho na tvář. „Mohl bys mu říct, že s ním chci mluvit? Kvůli... příštímu prasinkovému víkendu."

Rozhodně nepřehlédla způsob, jakým se trochu ostře zakousl do spodního rtu a znovu se zachmuřil, jak předpokládala.

„Chci říct, že když se po něm podíváš a nenajdeš ho, pak myslím, že..." Sklopila oči ke své ruce, položené na jeho hrudi, a pak znovu vzhlédla, „si budu muset na ten víkend udělat jiné plány."

„Ach, já se podívám," řekl s úšklebkem.

Pansy se otočila a se širokým úsměvem odcházela. Kolem nažhavených kluků se už pohybovala dost dlouho na to, aby přesně věděla, na co myslí.

Strčí hlavu do dveří knihovny a nakoukne tam, aby mohl říct, že to udělal. Ale to bylo v pořádku.

Pansyin úsměv se změnil v rošťácký a stěží se ovládla, aby se její kroky nezměnily v poskakování. Rychlý pohled a naslouchání bylo vše, co od něj potřebovali.

Merline, kluci jsou tak jednoduší.

xxx

Ginny běžela zpátky ke stolu a kývla na Hermionu, když si sedala tak, aby mezi sebou měly studentku z prvního ročníku. „Fajn, promiň to zpoždění. Teď se nás prosím ptej!"

„Dobrá," řekla holčička a její plavá hlava poskakovala, jak jí nadšeně kývala – nesmírně šťastná, že jí ta Hermiona Grangerová a Ginny Weasleyová nabídly pomoc. Neměla představu, co by měla očekávat od této improvizované hodiny, ale byla víc než nadšená, že se k něčemu takovému uvolily. „Takže, je možné přeměnit zvířata, věci a lidi, že?"