Svéhlavý mazlíček

10. To, co pro tebe dělám

„Já tomu nemůžu uvěřit!" zuřila Hermiona a prohrabávala svůj kufr. Fretka seděla v nohách postele, s očima na úrovni těch jejích. Hermiona se vždycky, když zavrčela nebo zařvala, cítila se mizerně, protože fretka prostě sklopila hlavu a schoulila se do klubíčka.

A pak si vybavila, že pravděpodobně – nemohla to říct definitivně, dokud si nebyla stoprocentně jistá – tam sedí Draco Malfoy. Hraje si před ní na roztomilého a bezbranného.

Její pokus o navrácení zvířete do původního stavu sesláním kletby prolamujícího kouzla selhal. Ve skutečnosti selhal velkolepě. Zpětný ráz ji uhodil tak, že jí hůlka zatřásla rukou.

Ani se nechystala přemýšlet o tom, co mělo znamenat probudit se s ním mezi ňadry, když se to vyřešilo, jestli to... to stvoření bylo tím, kým si myslela, že je!

Nakonec našla to, po čem pátrala. „Aha!" vykřikla a překvapila Draca, když vytáhla jeho chovnou dokumentaci, kterou dostala v obchodě. Bylo to tohle... tenhle kousek orazítkovaného, úředně vyhlížejícího pergamenu, který jí zabránil okamžitě prohlásit, že fretka je Draco.

Chystala se zvednout, když si všimla, že Draco stále sedí na posteli. Vzdychla, potřásla hlavou, posunula se a odhrnula si vlasy z ramene.

„No tak pojď," sykla potichu rozzlobeně – těžko mohla očekávat, že fretka odkráčí až do kanceláře McGonagallové.

Draco – napůl přesvědčený, že zuří - se opatrně přiblížil. Obával se, že až se Hermioně dostane na dosah, stočí pergamen, který držela v ruce, do ruličky a zpráská jím každý centimetr jeho současného malého tělíčka.

Ačkoli kdyby k ní nešel, mohla by se... vrtkavě a grangerovsky jednoduše rozhodnout, že ředitelce své podezření nesdělí.

Svěsil hlavu, natáhl se a předními tlapkami uchopil její košili. Celou dobu nespustil oči z pergamenu v její ruce. Když ani nenaznačila, že ho praští, napětí jeho drobného tělíčka opadlo. Odvážil se jít dál a usadit se v místě, kde se krk stýká s ramenem.

Opět si povzdechla a pokývala hlavou. Vyškrábala se na nohy a šla ke dveřím.

xxx

Zatímco Hermiona končila s příběhem o tom, jak přišla k fretce, která mohla být Dracem, profesorka vyvalovala oči. Seděla a otáčela hlavou, jak zvíře sledovala.

Draco pohyboval hlavou ze strany na stranu a bez ustání jí hleděl do očí.

Zamrkala, posadila se a odkašlala si. „Už jste se pokusila to kouzlo zvrátit?"

„Ano, a nejenže to nefungovalo, ale..." zmlkla, když pohlédla na své zápěstí.

„Slečno Grangerová?"

„Promiňte, paní profesorko," řekla. „Předtím jsem si toho nevšimla, ale zdá se, že mě má hůlka opravdu popálila." Zvedla ruku nad stůl, aby si ji její oblíbená učitelka mohla prohlédnout.

Zachmuřená McGonagallová se předklonila a zkoumala malou kulatou spáleninu na Hermionině zápěstí. Stáhla obočí, když fretka popošla vpřed a její růžový čeníšek se chvěl, jak ohledávala zranění.

Profesorka se vzpřímila a zvedla dokumenty, které jí Hermiona ukázala. „Nikdo další o tom neví?" ptala se a pohledem pátrala po ujištění.

„Harry s Ronem to tipovali, když jsem na to přišla, ale ne, nikdo to neví jistě," řekla podrážděně a odvrátila se od fretky. „Proč?"

„Protože tu je tato dokumentace, slečno Grangerová," zamračila se Minerva. „Chápu, proč jste si nebyla jistá. Dokumenty se zdají být naprosto v pořádku. Vzhledem k času, který uběhl mezi jeho odchodem z domu a vaším nákupem."

Učitelka se opřela v křesle a prsty si stiskla kořen nosu. „Musím říct, že tohle není žádný žert. Někdo to musel pečlivě naplánovat."

Hermiona vztáhla ruku a pohladila Dracův hebký kožíšek. „Takže jsem měla pravdu? Někdo to udělal úmyslně?"

McGonagallová přikývla. „Dá se říci, že přesně proto jednoduché kletbu rušící kouzlo nefungovalo."

„Jak to myslíte?" zeptala se Hermiona, když viděla, jak ředitelka vytáhla hůlku a lehce jí pohybovala kolem Dracova tělíčka.

Profesorka pokývnutím vzala na vědomí zjištěná fakta, sklonila hůlku a povzdechla si. „Kouzlo, které ho přeměnilo, bylo pozměněné."

Draco se přitiskl k hladícím prstům. Potřeboval klid, který mu toto prosté gesto poskytovalo. Nelíbil se mu směr, kterým se rozhovor ubíral.

Hermiona shlédla na fretku, jež se jí teď lísala k ruce. „Jak pozměněné?"

Profesorčin pohled prozrazoval obavy, když si propletla prsty. „Nejlépe bych to vysvětlila tak, že bylo uzamčeno."

Hermionino obočí vylétlo vzhůru.

„Předpokládám, že díky tomu bude obtížné je zvrátit, jestliže ne..."

„Nemožné..."

McGonagallová přikývla, rysy v obličeji se jí stáhly. „Další výzkum pomůže přesně určit jak kletbu prolomit, ale nevím, jak dlouho to bude trvat."

Předstírala, že si nevšimla, jak se Grangerová chvěla – nenapadlo by ji, že by se mohla klepat vzteky – když se zeptala: „Ale budeme ho moct přeměnit zpět, že?"

„To předpokládám, ale ještě jednou vám říkám, že nedokážu říct, jak dlouho potrvá najít způsob prolomení tak specifického přeměňovacího kouzla. Samozřejmě o tom informuji jeho rodiče, aby věděli, že je v bezpečí a -"

„Paní profesorko, s veškerou úctou, říkáte, že to na něj někdo nastražil. Jak můžete říct, že je v bezpečí?"

Zuřivost v jejím hlase způsobila, že fretka sklopila hlavu a pohlédla na ni. To ji tak rozčílila jeho situace?

„Slečno Grangerová, prosím. Mohu?" Minerva se snažila o soucitný výraz, ale pobavilo ji její vlastní překvapení, když slyšela Hermionu, jak se vzteká kvůli Dracu Malfoyovi.

Hermiona ovládla svůj výraz a přikývla, když jí došlo, že štěkáním na ředitelku překročila hranice, bez ohledu na to, s jakou úctou to provedla.

„Navrhuji, abyste mezitím držela pana Malfoye u sebe."

Kaštanové oči se doširoka rozevřely.

„Ve vaší péči byl v bezpečí, že ano?"

Hermiona znovu přikývla.

„Pak tedy zůstane s vámi, dokud probíhá vyšetřování, a nikomu to neřeknete – s výjimkou pánů Pottera a Weasleyho, protože, jak se zdá, ti už o tom vědí. Je vám to jasné?"

„Naprosto," řekla Hermiona a těžce polkla.

„Dobrá. Zítra po vyučování ho sem přineste. Chci provést jednu zkoušku denně, abychom ho neunavili. Chci také svolat schůzi profesorů." Ukázala na falešné dokumenty před sebou. „Uvidíme, co všechno nám to řekne."

„A teď?"

„Prozatím se můžete vrátit ke svému večernímu programu, slečno Grangerová."

Hermiona vstala, rozloučila se a vyšla z kanceláře. Jakmile byla venku, usadila si Draca na rameno. Netušila, co s ním má dělat.

„Víckrát mi nevlezeš pod tričko, nebo přísahám, že tě zničím předtím, než z tebe bude zase člověk."

Draco se naklonil a čeníškem jí poklepal po tváři.

Hluboce vzdechla, otočila se a vyrazila chodbou. „Nežertovala jsem, Draco. Fretky opravdu můžou smrdět."

Musela se kousnout do rtu, aby zadržela chichotání, když se jí sklesle přitiskl k rameni.