Svéhlavý mazlíček

25. Dřívější křivdy

Když se blížili k nádraží, Draco uchopil Hermionu za loket a zastavil ji.

Zamračeně se ohlédla po ostatních, než se na něj podívala. „Co je?"

„Hm, nic, jenom..." Olízl si rty, netrpělivě se ošil a střelil kolem rychlým pohledem.

Ten projev nervozity ji znepokojil. Otočila se, aby mohla vidět na jejich přátele – divný na tom postřehu byl předpoklad, že to teď jsou jejich  přátelé – a odkašlala si. Přešli půl bloku bez toho, aby si všimli, že oni dva za nimi zaostávají.

Poklesla jí ramena. Pravděpodobně předpokládali, že se svým přítelem  zůstala pozadu, aby na chvíli vyklouzli a trochu se uklidnili, než se všichni společně namačkají do vlakového kupé. Hermiona zaťala zuby a trochu se jí rozechvěl žaludek. Ten nápad se jí líbil, ale...

Ach, zatraceně! S tímhle proudem myšlenek si teď nedokázala vzpomenout, ani kam pojede.

„Harry, Ginny!"

Všichni se na sebe podívali, než se k ní obrátili.

Pansy vyklenula obočí a mávla rukou směrem k Ronovi a pak zpět. „Jo, jistě. My nestojíme za zmínku, že?"

Hermiona si povzdechla. „Bylo by trochu hloupé vyvolávat tu všechna čtyři jména. Dejte nám minutku, ano?"

Draco se naklonil a šeptl jí do ucha: „Je to trochu osobní."

Ignorovala podrážděné výrazy jejich skupinky. Jistě, zbožňovala Harryho... a dobrá, Rona taky, ale opravdu budou muset buď lépe skrýt své pocity ohledně ní a Draca, nebo to přijmout jako fakt a nechat to plavat. Raději se očima zaměřila na Ginny a pak na Pansy.

V té bezeslovné ženské komunikaci si s Pansy vyměnily pohled. Ta potřásla hlavou a zamračila se, pak si dupla. „Dobrá! Hele, koukněte, pojďte se mrknout na ten obchod s mudlovskými serepetičkami na rohu!"

Ginny zaťala zuby do spodního rtu, aby potlačila hihňání. Rukou, kterou svírala Harryho, ho táhla za sebou. Pansyin přístup byl mnohem méně jemný, popadla Rona za límec košile a vyrazila.

Když si byla Hermiona jistá, že jsou z doslechu, obrátila se k Dracovi. „Tak dobrá. Pojďme na to."

„Chci se podívat za svými rodiči."

Hermioně spadla brada, vykulila oči a srdce jí začalo prudce bít. Dokonce i při tom, co se mezi nimi rozvíjelo, jí nikdy nepřišlo na mysl, že by mohla mít důvod zase vkročit do Malfoy Manor.

Ráda si myslela, že je statečná, ale po Bellatrix...

„Pochopím, když tam nebudeš chtít jít, Grangerová," řekl. Skutečně neuvážil, co by ta žádost pro ni mohla znamenat. „Ale já musím. Naposledy jsem rodiče viděl před odchodem do školy..."

Nával mrzutosti jí stáhl dolů koutky úst. Bylo to pro něj zjevně důležité a ona ho nemohla nechat jít samotného. Povzdechla si. Možná, že kdyby se na Manor vrátila za jiných okolností, pomohlo by jí to přenést se přes to, co se jí tam stalo.

Možná...?

„Co se stalo?" zeptala se a vztáhla ruku, aby dosáhla na jeho tvář. S hořkým úsměvem přikryl její prsty svými. „Byl jsem na ně naštvaný kvůli... všemu. Buď jsem říkal to, co jim nejvíc ublížilo, nebo jsem s nimi nemluvil vůbec." Potřásl hlavou a těžce polkl. „Nikdy jsem si nepomyslel, že když odejdu do školy, může se stát, že už s nimi nikdy mluvit nebudu."

K čertu se vším! Hermina si stoupla na špičky, dala mu ruce kolem krku a pevně ho objala.

Na oplátku si ji pevně přivinul k sobě a přitiskl rty do jejích vlasů. „A samozřejmě, jednou jedinkrát, kdy jsem je po tom mohl vidět, jsem byl zatracená fretka!"

Pokoušela se potlačit hihňání, ale neuspěla, když cítila, jak se Dracův hrudník otřásá smíchem. „Dobře. Dobře, touhle myšlenkou jsi mě dostal. Než se vrátíme do Bradavic, půjdeme na Malfoy Manor."

Jemně ji za bradu odtlačil, aby se jejich oči setkaly.

Frkl, sklonil se a třel si špičku nosu o její nos.

„Snažíš se dostat z potíží fretčími polibky? Je ti jasné, že právě teď žádné potíže nemáš, ne?"

Přikývl s tváří tak blízko její, že mohla cítit, jak mu dech proudí mezi rty. „Já vím. Nebyl jsem roztomilý, abych se dostal z potíží, mysli na to jako na ‚děkuji'."

Přikývla a podívala se mu na ústa. „No, skloň se trochu níž, abych ti mohla dát něco, na co bys mohl myslet jako na ‚rádo se stalo'."

S úsměvem naklonil hlavu a špičkou jazyka obtáhl její rty.

xxx

Po čtvrté rundě urážek, které po sobě vzájemně metali Pansy s Ronem, Ginny protočila oči. Popadla druhou čarodějku za loket a vtáhla ji do jiné uličky obchodu. Pansy se ušklíbla a vytrhla se jí. „Jaký máš problém, Weasleyová?"

„Můj problém?" syčela Ginny rozzlobeným šepotem. „Já problém nemám, ale ty a můj bratr očividně ano."

Pansy se při té zmínce zamračila.

„Vysyp to, Parkinsonová!"

Když Pansy váhala s odpovědí, Ginny se zamyšleně zamračila. „No, koukám, že se budu muset zeptat Rona."

„Ne!" Pansy vypadala, že ji šokuje vlastní odpověď, a sklopila pohled k zemi. „No tak dobře."

„No tak?" Ginny, ačkoli ji popichovala, měla strach, co od ní uslyší.

Pansy si povzdechla a očima bloudila všude jinde, jen ne na Ginny. „Poznamenala jsem, jak je divné, že to vypadá, jako bychom my všichni byli přátelé, a já... vlastně mi to nevadilo. Ale tvůj bratr..." zaťala zuby do spodního rtu. „Vysmál se mi. Začal říkat všechny ty příšernosti, jak by se nikdo z vás nikdy nemohl spřátelit s někým tak děsným, jako jsem já."

Ginny poklesla ramena. V tu chvíli potlačila jakoukoli zášť, kterou vůči Pansy cítila.

„Řekla bych, že mi nezáleží na tom, jestli se spřátelím s někým z vás, ale myslím... já nevím..."

„Lidé se mění, Pansy," řekla Ginny prostě.

Ta přikývla. „Myslím, že se to děje. Loni bych se nestarala o to, co si o mně myslí kdokoli z vás, natož abych se považovala za vaši přítelkyni. Nechtěla jsem dbát o to, co říkal, alebolelo to."

„Podívej, jsem si jistá, že to není kvůli tobě," Ginny pokrčila rameny. „Můj bratr je pitomec, ale myslí to dobře, když přijde na to, ochránit své přátele. Celá ta záležitost s Hermionou a Malfoyem způsobila, že tamti dva cvoci jsou taky mimo."

Pansy si neklidně povzdechla a prohlížela si hrací skříňku na polici vedle Ginnyiny hlavy. „Možná jsem to pak... zhoršila."

„Ale ne."

Pansy vyprskla smíchy. „Řekla jsem mu, že je jen hloupý a zapšklý kluk, který si to vybíjí na mně – a pravděpodobně i na všech ostatních ženách, kromě tebe – a že to podělal i s Grangerovou, která je teď s někým mnohem lepším, než je on."

Ginny sebou trhla a přitiskla si prsty ke spánkům.

„Jo. Někdy je má pusa rychlejší než mozek."

„Podívej, máme čas, než přijede vlak. Možná bychom si měli všichni sednout do kavárny a probrat to. Co myslíš?"

Pansy přikývla. „Myslím, že to nemůže ublížit. Dobrá. Pojďme se podívat za těmi našimi blázny."

Tuhle kapitolu chci věnovat Any_Bayer. Všechno nejlepší k narozeninám. : )