Svéhlavý mazlíček

14. Polibek od fretky

Hermiona předala zápis prvního rozhovoru s Dracem ředitelce, která se rozhodla, že je v nejlepším zájmu Dracovy bezpečnosti, aby se testy zabývala osobně. Jestli do toho byl zapletený někdo ve škole, kdo by si troufl říct, že byl sám? Nevěděla, komu může důvěřovat, a tak omezila přístup k informaci o Dracově zmizení pouze na ty, kteří už o tom věděli.

S Hermionou dokonce zašly tak daleko, že mu kouzlem trochu ztmavily srst, aby se nepodobala stříbřité plavosti jeho lidských vlasů.

Než skončil třetí večer zkoušek s Dracem, Hermiona pochopila, proč si McGonagallová myslela, že malé fretčí tělíčko dokáže zvládnout jen jeden test denně. Dokonce i ona už byla vyčerpaná, a to jen stála a pozorovala, s rukou pozdviženou dlaní vzhůru, aby si mohl odpočinout a pohodlně složit svou chlupatou hlavičku na její dlaň.

Někdy během toho začala být nejistá, jestli to poskytuje útěchu jí nebo jemu.

Nemohla si pomoct, musela ho litovat. Při včerejším večerním testu, který vypadal jako jakékoli jiné magické vyšetření – povrchová, jednoduchá prohlídka hůlkou, jak si o této konkrétní vyšetřovací metodě v jednom ze svitků, rozhozených po stole, přečetla – začal kvílet. Příšerný, zpanikařený zvuk, jaký Hermiona nikdy předtím neslyšela.

Rozhlížel se po kanceláři, v břidlicových očích mu sedělo šílenství, dokud nespatřil, jak se k němu blíží.

Všechny její instinkty ji nutily vytrhnout ho zpod profesorčiny hůlky. Kdyby ji McGonagallová nevarovala, že by tím mohla způsobit opravdové  škody, přesně tohle by udělala.

Místo toho mu nabídla ruku, stejně jako teď, protože to bylo to jediné, co pro něj mohla udělat.

Usnul, když ho nesla zpět do ložnice. Ráno se s Ginny opozdila při vstávání, a tak si mohla vzít čtverce, aby se zeptala, co se stalo.

Bodalo ji u srdce, když vše, co dokázal vysvětlit, bylo bolelo to.

Ginny si nemohla nevšimnout výrazu, který se v tom okamžiku objevil v Hermioniných očích. Jako by ta bolest byla její. S tím se však už nedalo nic dělat. Dokonce i Harry a Ron teď otevřeně připustili, že se kvůli Dracovi cítí mizerně.

Zdálo se, že dnešní zkouška mu neubližuje. Ne, nesnesitelná na tom byla délka testu. Draco dokonce párkrát usnul s čeníškem přitisknutým k její ruce.

Když profesorka nakonec sklonila hůlku, Hermiona byla překvapená, že stále stojí.

Stejně tak ji udivilo, když si navzdory vyčerpání všimla něčeho, co tu v předchozích dvou večerech nebylo. Téměř na konci testu ředitelka popadla brk a začala si něco psát na okraj rozvinutého pergamenu.

Když jemně vzala spící fretku ze stolu a přitiskla si ji k rameni, s nadějí se obrátila k McGonagallové: „Zjistila jste něco?"

Profesorka vzhlédla od svých zápisků se stejně přísným výrazem jako vždy, ale pak se jí ve tváři objevil náznak vřelosti. „Domnívám se, že jsem na to přišla, ale musím vás upozornit, že je ještě příliš brzy na to, abych to tvrdila určitě. Obávám se, že budeme potřebovat ještě hezkých pár testů, než budeme mít všechno pohromadě."

„Už nic takového jako ten včerejší pokus, že ne?" Při té otázce k sobě Draca přitiskla pevněji.

Profesorka se zamračila, když si všimla jejího ochranitelského gesta. „Je mi to líto. Bylo to invazivnější, než jsem čekala. Ale ne, nic takového jako včera. Vidím, že pan Malfoy usnul. Také byste už měla odpočívat. Dobrou noc, slečno Grangerová."

xxx

Když se Draco probudil, byl uložen pod pokrývkou na Hermionině hrudníku. Vnímal zvedání a klesání jejího těla pod sebou a jemné, pravidelné bušení srdce, zatímco spala.

Dnešní zkoušku prožil v mlhavém rozostření. Byl příliš unavený, než aby si pamatoval, zda v průběhu testu vydával nějaké zvuky bolesti. Ne že by to tentokrát bylo tak moc nepříjemné, ale nemohl říct totéž při vzpomínce na to hrozné vyšetření.

Viděl, jak se Grangerová tvářila, když k němu včera spěchala. Nechtěl jí dělat starosti. Zhluboka zafuněl, sklopil hlavu a zavřel oči. Právě teď odmítal myslet na to, co znamená, že nechce, aby takhle vypadala znovu.

Zvlášť  ne kvůli němu.

xxx

„Vstupte, slečno Grangerová," ředitelčin hlas pronikl skrz dveře její kanceláře.

Pokrčila rameny a povzdechla si. Obrátila se k Dracovi, usazenému na jejím rameni hned u krku, a zašeptala: „Neboj se. Jen si vzpomeň, že se blížíme k odpovědi."

Draco hluboce sklonil hlavu, jako vždycky, když se snažil dát najevo souhlas s jejími slovy.

S dalším povzdechem otevřela dveře a vešla jen proto, aby se zastavila při pohledu na dva známé lidi sedící v křeslech naproti ředitelčině stolu. Úžasem otevřela ústa, když se setkala s pohledem McGonagallové dříve, než pohlédla na další čarodějku a kouzelníka v pokoji.

„Pa – paní Malfoyová, pane Malfoyi," pokývla jim a namáhavě polkla. Neudělala nic špatného, dokonce byla urychlujícím prvkem v pomoci, které se Dracovi dostávalo, přesto si nedokázala pomoct, pořád si myslela, že najdou způsob, jak ji obvinit.

Lucius otevřel ústa, aby promluvil, ale Narcisa – která upustila od svého typického strnulého držení těla – v mžiku vstala. Přeběhla pokoj a v jejím pohledu se mísila naděje s obavami. Kdoví, jak často jsem v posledním týdnu měla ve tváři stejný výraz, pomyslela si Hermiona.

„Draco?" řekla Narcisa váhavě.

Když uslyšel matčin hlas, zvedl hlavu. Přál si, aby dokázal něco říct. Opravdu nechtěl, aby ho rodiče viděli takhle.

Hermiona s mdlým úsměvem jemně stáhla Draca z ramene a podala ho Narcise. Ta zvířátko uchopila a držela si ho před obličejem tak, aby mu mohla hledět do očí.

„Já..." obtížně polkla a oči se jí leskly. „Nevím, co říct."

Hermiona si skousla ret, když sledovala jejich vzájemnou komunikaci - Draco se natáhl, aby se špičkou čenichu dotkl své matky. Stejně jako to už tolikrát udělal jí.

Trochu ji zabolelo u srdce, když si uvědomila, že to znamená víc než porozumění, jak si myslela; bylo to láskyplné gesto.

Ještě víc ji zarmoutilo, když viděla, jak Narcise stéká z koutku oka slza. Zahlédla také, jak na ně Lucius jen nehybně hledí a těžce polyká.

Nedokázala si představit, co pro ně musí znamenat vidět svého syna takhle. Ale pokud se týče příčiny toho všeho, věděla, že tohle jen posílilo její odhodlání nalézt způsob, jak zlomit to kouzlo.