Svéhlavý mazlíček

31. O jednu obtíž méně

„Já ti nevím," zašeptal Draco Hermioně do ucha.

Po průchodu jejich skupiny Děravým kotlem do Příčné ulice ji následoval jako stín. Šel tak těsně u ní, že kdykoli se nakrátko zastavila, aby se někomu vyhnula, narazil do ní.

Byla si jistá, že on se u ní držel schválně, kvůli těmto konkrétním chvílím.

Byl si jistý, že ona se stále zastavuje, aby tyto konkrétní chvíle vytvářela.

Právě teď, když naklonil hlavu přes její rameno, aby jí mohl mluvit do ucha, stanula a nepatrně se zachvěla, jak ji jeho hřejivý dech pohladil po kůži. Zastavil se právě včas, aby zabránil střetu jejich těl, ale byl natolik blízko, aby cítila jeho hrudník lehce se jí tisknout k zádům.

Odkašlala si a připomněla si, že má dýchat. Ostatní se také zastavili. Pohybovali se kolem ní – a ukrytého Draca – ve volné formaci. Všichni se drželi v takové vzdálenosti, aby nebylo slyšet nic, co Draco řekne.

„Jak to myslíš? Byl to tvůj nápad, vzpomínáš?" ukázala směrem k Ollivanderovi. „Zašli jsme si, protože sis myslel, že bude chytré využít této příležitosti k získání náhradní hůlky. A všichni jsme souhlasili, že by bylo výhodné, kdyby ses dokázal bránit."

„Vím, ale..." Draco se pod pláštěm ošil, když zahlédl bělovlasého majitele obchodu procházet kolem výlohy. „Nemyslím si, že mi bude chtít pomoct.

„Já bych to neudělal," zamumlal si Ron pod vousy, ale ne úplně tiše.

Všichni na něj zírali.

Jakmile si uvědomil, že se ocitl v centru pozornosti, s vykulenýma očima pokrčil rameny. „No co? Jen jsem byl upřímný."

Hermiona k němu vykročila – na špičce jazyka prohlášení, jak je nespravedlivý - ale Draco ji popadl za loket a stáhl zpět.

„Ne, má pravdu."

Harry se očima široce rozevřenýma za drátěnými obroučkami brýlí rozhlédl kolem a řekl: „Malfoy právě souhlasil s Ronem. Myslím, že se to konečně stalo. Zbláznil jsem se."

Pansy a Ginny se rozesmály, zatímco v Ronově tváři se zrcadlil Harryho šokovaný výraz. Hermiona se s chichotáním kousla do rtu, přestože si představovala, jak se Draco pod kápí pláště buď mračí, nebo naštvaně zatíná zuby.

„Podívej, přepadli mě v první školní den. Akorát  jsem byl na cestě k Ollivanderovi a lámal jsem si hlavu, co tomu starci řeknu."

Na všechny klesla ponurá nálada. Ronova tvář znehybněla a zadíval se do dáli. „Pojďme tam a uvidíme, co nám poví," navrhl.

Hermiona si povzdechla, popadla přední část pláště a vlekla Draca s sebou ke dveřím krámku.

Když nesourodá skupinka vešla do kompletně opraveného obchodu, pan Ollivander se na ně usmál zpoza pultu. „Nu, podívejme se, kdo všechno... vy?" Pohledem přelétal známé tváře, až se zastavil na zmijozelské čarodějce.

Poté, co na ni v napjatém okamžiku soustředil pozornost – Pansy střídavě ohrnovala rty a vraštila čelo, zatímco uvažovala o tom, co si starý výrobce hůlek myslí – pohlédl na Harryho: „Mám dojem, že mi něco ušlo."

Hermiona vystoupila vpřed a přes rameno pohlédla na vytažené rolety u výloh. Bylo by vhodné, aby je stáhl?

„Pane Ollivandere," řekla s nuceným úsměvem, „máte tu místo, kde bychom si mohli promluvit v soukromí?"