Svéhlavý mazlíček

11. Fretčí tabulka

Hermiona, neschopná dlouho čekat na odpovědi – a mírně inspirovaná spiritistickou tabulkou – vzala krátce před ulehnutím věci do svých rukou. Fakt, že fretčí kývání hlavou pro ‚ano' se příliš nelišilo od kývnutí pro ‚ne', podnítil její rozhodnutí najít přesnější způsob, jak se s Dracem dorozumět.

Vzala nůžky, rozstříhala kus nepoužitého pergamenu na čtverce, rozložila je a napsala na ně všechna písmena abecedy, číslice od nuly do devítky a slova ano a ne. Další čistý svitek měla před sebou, aby na něj zaznamenala rozhovor.

Toho večera se usadili – ona, fretka, Harry a Ginny – v momentálně nepoužívané učebně. Ron se nabídl, že bude hlídat venku za dveřmi. Hermiona si myslela, že teď, když věděl, že Draco je skutečně Draco, ho možná přivádělo do rozpaků, že se před dvěma dny cítil špatně, když k němu Draco nechtěl jít...

Nebyla si jistá, že mu může dávat vinu. Viděla to tak, že jakmile bude kouzlo zlomeno, budou si muset s Dracem sednout a dlouze si promluvit. Rozhovor, jak si ho představovala, by znamenal spoustu naštvaného křiku z její strany a – jestli je jen z poloviny tak inteligentní, jak si o něm vždycky myslela – spoustu jeho očividného zděšení a omluv.

Je pravda, že pro fretku pravděpodobně nebude dotýkání se čtverců pergamenu jejím růžovým čeníškem tou nejrychlejší formou komunikace. Nicméně byla přesvědčená, že to bude nejpřesnější metoda, a proto nedojde k žádným chybným interpretacím.

Začala nejdůležitější otázkou: „Víš, kdo ti to udělal?"

Ne.

„Kde se ti to stalo?"

Váhavě na Hermionu upřel svá vykulená břidlicová očka.

Zamračila se a vyměnila si pohled s kamarády. „No tak, Draco," řekla a pokývala hlavou. „Víš, že se ti snažíme pomoct."

Jeho tělíčko se přikrčilo, když se obrátil zpět k pergamenovým čtverečkům.

Ústí Obrtlé ulice.

Hermiona pocítila malé trhnutí u srdce, když četla odpověď. Ignorovala, že na ni Draco znovu zírá.

Stejně tak nevnímala zřetelné šeptání Ginny a Harryho.

Zrzka ho chytla za rukáv, naklonila se k němu a tlumeně řekla: „Jen se mi to zdá, nebo že by možná... stydí se jí to říct?"

Potřásl hlavou a šeptl: „Nech toho. Ještě způsobíš, že se kvůli Dracovi Malfoyovi budu cítit mizerně já."

Hermiona si skousla ret a přiměla se zeptat: „Co jsi tam dělal, Draco?"

Byl zvědavý.

„Co se tam stalo?" Rozhodla se vyptávat dál.

Napaden. Malá skupina.

Přikývla a zarazila se, když ji přemohlo zívnutí. Silně zamrkala a zatřásla hlavou.

„Možná bychom to měli znovu zkusit zítra?" navrhla Ginny. Hermiona k ní zvedla oči. „No, víš, to je dobrý nápad. Myslím, že jsme všichni..."

„Počkejte," Harry je přerušil a tím si získal jejich pozornost. Ukázal dolů na stůl. „Snaží se něco říct."

Hermiona se podívala na fretku. „Promiň, Draco. Začneš znovu?"

Fretka si netrpělivě odfrkla – na to Hermiona zareagovala protočením očí a Harry s Ginny se rozesmáli, jak jim to připadalo podobné Dracovi v lidské podobě – ale zopakovala to.

Jeden je tady.

„Ach..." vypískla Ginny, a Harry začal: „Myslí tím..."

„Jeden z těch, kdo ti to udělali, je tady? V Bradavicích?" Hermionino srdce poskočilo proti hrudnímu koši.

Ano.

Její obočí vylétlo vzhůru. „Řekl jsi, že nevíš, kdo ti to udělal."

Nevím.

„Takže jsi je viděl?" přikývl Harry. Bylo zvláštní, že byl nadšený z vyřešení situace, kterou Draco nastínil, ale rozhodl se – stejně jako u dalších věcí, k nimž v Bradavicích došlo – jednoduše plout s proudem.

Ano.

Hermionino srdce se znovu rozbušilo. „Můj Bože. Viděli oni tebe?"

Ne. Než se ho stihla zeptat, jak si tím může být jistý, připojil: Schoval se ve tvé košili.

Klesla zpět do židle. „Takže o tom to bylo včera ráno! Díky Bohu. Myslela jsem, že prostě využíváš tu fretčí vylekanost k zvrhlosti."

Harry pokrčil rameny a zvedl oči od stolu. „Máme-li být spravedliví, pořád ještě by mohl být úchyl."

Hermiona svého nejlepšího kamaráda probodla pohledem. V tu samou chvíli k němu Draco obrátil hlavu, zazíral na něj a zasyčel.

Všichni tři lidé v místnosti vykulili oči.

Ginny nespouštěla pohled z Draca a zamumlala sotva pootevřenými rty: „Myslím, že jsi ho naštval."

„Já myslím, že po této poznámce by bylo lépe popřát si dobrou noc," řekla Hermiona v naději, že zmírní prudký nárůst napětí mezi dvěma zástupci mužského rodu – jedno, jakého jsou druhu – a začala sbírat kousky pergamenu do tašky. „Zápis z této schůzky předáme profesorce McGonagallové, až ji zítra uvidíme. Pak můžeme určit, kdo by mohl být tou osobou."

Zvedla Draca a položila si ho na rameno. Bezmyšlenkovitě si zvedla vlasy a dovolila mu, aby se usadil kolem její šíje.

Když si upravila tašku, zvedla oči ke svým kamarádům a všimla si jejich pobavených pohledů. „Co je?"

„Zvykla sis na něj, že jo?" podotkl Harry, když vstali a šli za ní ke dveřím.

Pokrčila rameny; stále ještě o tom odmítala víc přemýšlet. Koneckonců... neznamenalo to, že až to skončí a z Draca bude zase člověk, budou přátelé nebo cokoli podobného. To bylo směšné. „Je to nejjednodušší způsob, jak ho schovat, a zároveň si o něm udržet přehled."

Harry pohlédl na Ginny. Ta jen potřásla hlavou, nevěděla, jak se zachovat. Hermiona měla příliš vrozeného soucitu, než aby si dovolili hledat u ní nějaké skryté motivy.

xxx

Hermiona složila hlavu na polštář – při převlékání nespustila Draca z očí, aby se ujistila, že ji tentokrát nešmíruje – a podívala se na něj. Byl stočený do klubíčka vedle polštáře. Přimhouřil svá fretčí očka.

Rozhlédla se po temném pokoji. Zdálo se, že její spolunocležnice už spí.

Těžce si povzdechla a její tělo zapadlo do matrace. „Děláš si srandu! Tady se před ničím schovávat nemusíš, ty malý podvodníku," řekla sotva slyšitelným šeptem.

Natáhl se přes polštář a čumáčkem se dotkl její tváře. Obrátil hlavu ke Křivonožkovi, usazenému v nohách postele. Nakrčil čenich a zasyčel.

Sledovala jeho pohled. Její věrná kočka pozorovala fretku... jako by si prohlížela svou misku, zatímco čeká, až ji někdo naplní čerstvým tuňákem.

„Fajn," řekla a zvedla pokrývku. „Ale nezapomeň, že jsem tě varovala; nelez pod tričko!"

Draco, hrdý sám na sebe za další hádku, kterou vyhrál bez výhody řeči, vlezl pod pokrývku, než si to Grangerová mohla rozmyslet.