Svéhlavý mazlíček

21. Čisté vlasy a zarostlá tvář

„Draco, ne!" byla první věc, kterou Ginny uslyšela, když otevřela dveře, a pak následovalo pohoršené chichotání.

Rychle dveře zase zavřela. Zhluboka se nadechla a podívala se na věci, které nesla – pyžamové kalhoty, obyčejné bílé tričko, pantofle, neviditelný plášť, a samozřejmě kartáček na zuby, po němž Draco volal, spolu s mátovou zubní pastou. Kluci jí opravdu nechali napospas své kufry a tak popadla vše, co si myslela, že bude Draco potřebovat. Boty by byly praktičtější, ale bylo míň pravděpodobné, že budou mít správnou velikost.

No, momentálně se musel obejít bez spodního prádla, ale byla si jistá, že po pár týdnech ve fretčí podobě mu nebude vadit chodit naostro – jak to jmenovali její mudlorození kamarádi – když takhle mohl chodit i předtím, než se tohle všechno stalo.

Odkašlala si, připravila se a znovu otevřela dveře. Zašklebila se a zvedla oči k Hermionině posteli, jen aby zjistila, že závěsy kolem postele jsou stále spuštěné dolů, na což zapomněla. Trochu se uvolnila – ačkoli bylo těžké znovu nestrnout, když uslyšela další vlnu Hermionina smíchu.

„Ehm," upozornila na sebe. Nechtěla je překvapit, protože jen Merlin ví, co by mohla vidět, kdyby se za těchto okolností závěsy rozhrnuly.

„Ginny!" vypískla Hermiona bez dechu mezi chichotáním, „to není... to není tak, jak si myslíš."

Ginny se zamyšleně zamračila a odložila balíček na noční stolek u kamarádčiny postele. Do každé ruky popadla jednu část rudých závěsů a roztáhla je.

Hermiona se stočila do klubíčka a Draco, stále zahalený – aspoň z části – v přikrývce, ji z boku lechtal. Jeho zvláštně odhodlaný pohled dělal celou scénu ještě zábavnější.

„Tak jo, fretko, to stačí," potřásla Ginny hlavou. Pustila jeden závěs, popadla Hermionu za zápěstí a bez okolků ji vytáhla z postele.

Je třeba uznat, že Hermiona ihned vyskočila na nohy a zůstala stát. A přestože se jí – také okamžitě – povedlo zlomit se v pase, popadla dech, i když jí uniklo několik opožděných výbuchů chichotání.

Ginny vzala kalhoty, triko a pantofle a hodila je Dracovi. „Tady máš!" Když druhé křídlo závěsu spadlo dolů, řekla přísným tónem, kterým znepokojivě připomínala svou matku: „Obleč se!"

Povzdechla si, uvolnila šíji a otočila se, aby viděla na Hermionu.

Ta vykulila oči a zvedla obočí. „Víš, že to znělo přesně jako -?"

„Ano, vím," procedila Ginny skrz zuby. „Já  už jsem to taky mockrát slyšela."

xxx

Draco se oblékl a zmizel v prázdné koupelně, aby si vyčistil zuby a trochu se umyl. Hermiona vytáhla z brašny brk a svitek pergamenu. Posadila se a s perem v ruce přemýšlela, co a jak napsat. Pak zavrtěla hlavou a obrátila se k Ginny. „Chtěla jsem napsat vzkazy Pansy a ředitelce, ale s tím vším kolem by to nemusel být dobrý nápad.

Ginny přikývla. Bavilo ji sledovat, jak se Hermiona snaží nastartovat mozek před ranním čajem.

„Takže, informovat McGonagallovou by neměl být problém. Nechci, aby byla překvapená, až nás najde čekat v její kanceláři. Ale Pansy, no, zkus zachytit její pohled a naznač jí, že s ní potřebuješ mluvit. Je šikovná, nějak se ztratí svým kamarádům a najde způsob, jak se s tebou setkat v soukromí."

Ginny překvapeně zvedla obočí. „Nikdy by mě nenapadlo, že o ní budeš takhle mluvit."

Hermiona se ušklíbla a pokrčila rameny. „No dobře, přísně vzato jsem nebyla milá, jen jsem to poznamenala. Ale ano, šokovala mě její ochota pomoct."

„Šokující bylo, že po celou dobu nebyla jen osina v zadku."

„Hele, mluvíte o mně nebo o Pansy?"

Pohlédly ke dveřím, v nichž stál Draco. Stříbroplavé vlasy byly trochu ztemnělé, čerstvě umyté a mokře se lesknoucí. Hermiona si také všimla, že na tváři má stále ještě zlaté strniště vousů, jak se pár dní nemohl oholit. Věděla, že nemá holicí strojek, ale myslela si, že to nějak vyřeší. Nedivila by se, kdyby z jejího kufru ukradl ten, kterým si holila nohy. Bylo to v pořádku; ten zanedbaný vzhled se jí líbil.

„Kdybychom mluvily o tobě, říkaly bychom mnohem horší věci," odpověděla se zářivým úsměvem.

Zasmál se a potřásl hlavou. Vešel do pokoje a položil na noční stolek kartáček a zubní pastu. Otočil se k nim a upřeně se zahleděl na Hermionu.

Ginny přeběhla očima z Draca na kamarádku a zpět. V duchu přikývla a tvář jí zalil vřelý úsměv. „Myslím, že teď... půjdu dolů na snídani. Budu informovat profesorku McGonagallovou a zajistím, aby vám skřítci přinesli do její kanceláře nějakou snídani."

Zvuk zavíraných dveří mezi nimi zazněl jakoby ozvěnou. Hermiona okamžitě pocítila, jak jí v nitru poletují motýli velikosti hipogryfů a dech se jí zatajil v hrdle.

Těžce polkla a obrátila se k Dracovi. Několik napjatých úderů srdce se na sebe jen dívali.

„Hm..." Pokrčila rameny a zavrtěla se. „Tak jak se teď cítí-?"

Dracovy rty, které se přitiskly k jejím, uťaly poslední slovo. Místo aby ustoupila, odstrčila ho nebo cokoli  jiného, zavřela oči. Sevřela prsty jeho tričko a přitáhla si ho blíž.

Když ucítila, jak jí jeho paže vklouzly kolem pasu, naklonila hlavu a jazykem našla jeho rty.

Trochu se odtáhl, aby jí viděl do očí. „Páni, Grangerová, neměl jsem tušení."

Usmála se a darebácky nakrčila nos. „Ach, Draco, prostě sklapni a líbej mě!"

Jeho tmavé obočí vystřelilo vzhůru: „Rozkaz, madam."

Zachvěla se, když se znovu sklonil a jazykem vklouzl mezi její rty.

xxx

Profesorka McGonagallová za nimi zavřela dveře. Když se k nim obrátila čelem, mračila se. Samozřejmě to bylo mnohem snazší, když si Draco sundal kapuci pláště a skutečně se objevil obličej, na který se mohla mračit.

„Vaše snídaně vystydla a já tu rostu starostmi. Co jste vy dva dělali, že vám trvalo tak dlouho se sem dostat?"

„Promiňte, paní profesorko," řekl Draco a v jeho slovech byl zřetelný náznak smíchu. „Je to zcela moje chyba. Jen jsem se cítil -"

Hermionin loket se mu zabořil do boku. Zachechtal se a okamžitě se opravil. „Jen se dostávám do své kůže. Jsem znovu člověkem a tak."

Hermiona si skousla ret a zabloudila očima k náhle nesmírně zajímavým portrétům na vzdálenější stěně.