Svéhlavý mazlíček

20. Motýli velikosti hipogryfů

Hermiona se přisunula k Dracovi. Kvůli tomu pohybu z ní začaly klouzat přikrývky, což ji zarazilo. Před chvílí, když měla hlavu na Dracově hrudníku, si toho nevšimla, ale teď...

Při přeměně obvykle kouzelníkovi zůstaly šaty, tak proč...? To bylo vše, co se dalo dělat, krom toho, že by nahlédla pod pokrývku, aby si potvrdila, že Draco na sobě nemá ani nitku.

Otočila hlavu a rychle přehlédla pokoj, než se napjatým šeptem zeptala: „Jsi nahý?"

Draco, samozřejmě překvapený, zvedl pokrývku tak, že mohl zahlédnout své vlastní tělo. Upřela pohled do překvapených šedých očí.

„Zdá se, že jsem."

„Proč jsi nahý?"

„To sakra vůbec ne-"

Ruch v místnosti upoutal jejich pozornost. Rozhlédli se a uviděli rozespalou Ginny, jak si sedá. Krouživými pohyby pěstí si protírala dosud zavřené oči.

Hermiona se vyhrabala zpod pokrývky a tou ho zakryla. Po kolenou přes něj přelezla ke lněným šňůrám, poutajícím závěsy ke sloupkům, což si v této situaci téměř neuvědomoval. Bohatě zřasený rudý samet se zhoupl a skryl je před pohledy ostatních.

Vydechla úlevou a znovu usedla na postel. Na chviličku se zdálo, že zapomněla na bouli ve tvaru Malfoye, na níž spočinula, dokud k ní přes prošívanou přikrývku nedolehl tlumeně mumlající hlas: „Víš, mám dojem, že se mi moc líbí představa, že sedíš přímo na mně."

Vyskočila, sklouzla bokem a zároveň jednou rukou prudce vytáhla zpět pokrývku a druhou si přikryla ústa. Draco, očividně v euforii, protože byl opět člověkem, nedokázal odolat a zvedl obočí, což mu dodalo dost lechtivý výraz.

Skousla si rty, aby se nechichotala. Srdce jí prudce bušilo v hrudi, protože v ložnici začalo být rušno. Zřetelný zvuk pohybu několika párů nohou po podlaze znamenal, že dívky vstaly z postelí.

„Hermiono?" skrz sametové závěsy pronikl Ginnin hlas.

Hermiona se snažila promluvit, ale byla příliš překvapená, než aby něco vymyslela. Draco ji jemně šťouchl do boku. „Já – se dneska necítím dobře, trochu mě bolí hlava," pokračovala a doufala, že její hlas při tom blábolení nebude znít hystericky, „vadí mi světlo, co sem dopadá okny."

To jí vyneslo mnoho útěšných, sympatizujících prohlášení od spolužaček, které se snažily nedělat hluk, když se připravovaly k odchodu na snídani. Hermiona byla vděčná, že jejich ohleduplnost měla jisté meze, jinak by se tři zvědavé, přespříliš nápomocné hlavy objevily mezi závěsy v okamžiku, kdy domluvila.

Měla dojem, že tu, schoulená vedle Draca, čeká nekonečně dlouho. Draco... v její posteli. Nahý pod její přikrývkou. Ach, to by úplně stačilo, aby padly na zadek!

Zatímco za závěsy pokračovalo tichounké šourání a šustění, Draco sklonil hlavu a přitiskl špičku svého nosu k tomu jejímu.

Odtáhl se a přemýšlel, jak toto jednoduché gesto dokáže způsobit, že jeho srdce roztaje a do tváří mu stoupne růžový nádech. Veliký Merline, co to s ním udělaly  ty týdny, které strávil ve fretčí podobě?

Hermiona ignorovala horko, které cítila ve tvářích, a zašeptala: „Co tohle mělo být?"

Draco pokrčil rameny, vystrčil zpod pokrývky paži a stiskl jí ruku. „Protože mi nedovolíš, abych tě políbil opravdově, vyřešil jsem to pro teď  takhle."

Opět se kousla do rtu a on považoval za malé vítězství, že se její ruměnec prohloubil.

Ozvalo se vrzání otvíraných a zavíraných dveří. Hermiona si úlevně povzdechla a její tělo se ocitlo v Dracově objetí.

„Hermiono?" při Ginnině nečekané otázce Hermiona vyskočila. Draco sevřel rty a v duchu se usmál. „Určitě jsi v pořádku? Včera večer ses vrátila strašně pozdě. Ta... ta poslední zkouška nedopadla dobře, že?"

Vzdychla, vyprostila se z Dracových paží a posadila se. „Přesněji řečeno, Ginny..." odhrnula jeden závěs, „dopadlo to líp, než jsme čekali."

Draco přikývl. Pohled na Ginninu šokovanou tvář mu připadal neuvěřitelně zábavný. „Ránko, Weasleyová."

„Já – já," Ginny zatřepala hlavou, zajíkla se a několikrát se podívala z Draca na Hermionu a zpět. „Proč je ve tvé posteli, místo aby byl někde v bezpečí?"

Než stačil jeden z těch dvou odpovědět - Hermiona chtěla být upřímná, zatímco Draco měl na špičce jazyka pár dokonale lascivních narážek – Ginnin pohled se zachytil na jeho nahé paži. Sklouzl až na rameno a část rovněž nahé hrudi až tam, kde se jeho tělo ztrácelo pod prošívanou pokrývkou.

„A proč je nahý?"

„No -" začal Draco, ale umlčela ho Hermionina ruka, znovu pevně přitisknutá na jeho rty.

„Není to tak, jak to vypadá, Ginny, přísahám!" Cítila, jak se Dracovo tělo vedle jejího trochu schoulilo. Obrátila se a spatřila jeho náhle zraněný pohled. Pokrčila rameny a otočila se zpět ke kamarádce. „Abych byla spravedlivá, ano, dobře, mohlo by to tak být."

Hermiona se snažila zachovat vážnou tvář, když Draco odměnil její upřímnost tím, že jí jemně přitiskl své rty na prsty, kterými mu zakrývala ústa. „Jen myslím, že to není tak, jak to vypadá. Netajíme to nebo tak něco." Tichým, rychlým vodopádem slov vysvětlila Ginny události minulé noci.

Když skončila, Ginny hleděla z okna a přikyvovala. Jako každá dívka se špetkou romantiky v duši řekla jemně: „Je sladké, že jste se probudili jeden druhému v náruči."

Hermiona s Dracem si vyměnili pohled, oba přitom tázavě zvedli obočí.

Ginny se na ně znovu podívala. „Dobrá..." Famfrpálová hráčka známá svou tvrdostí si odkašláním vyčistila hrdlo, její výraz v tom okamžiku zpřísněl. „Chci tím jen říct, že vy dva jste s celou touhle fretčí záležitostí dostali pořádně zabrat, to je vše. Tak jo, pojďme tomu dát smysl. Nebylo to typické přeměňovací kouzlo, bylo to něco silnějšího, takže to možná byl násilnější proces a kouzlem se šaty rozpadly."

Draco zamyšleně přikývl, když Hermiona prohlásila: „Ano, to dává smysl." Potřásla hlavou a zaměřila se na aktuální problém. „Podívej, Ginny, nemůžeme ho tu takhle nechat. I kdyby byl oblečený, nemůžeme ho odsud dostat, když všichni procházejí na snídani společenskou místností."

Ginny přikývla. „Tak co chceš dělat?"

„Najdi Rona a Harryho a dej jim vědět, co se stalo. Možná, že jeden z nich má něco, co mu padne." Ignorovala drobný znechucený zvuk, kterým Draco reagoval na myšlenku, že bude nosit něco vypůjčeného. „A budeme potřebovat Harryho neviditelný plášť, čistě pro jistotu. I když budou všichni na snídani, mohl by být problém třeba jen jediný student, který půjde kolem a uvidí Draca na chodbě nebo kdekoli jinde."

„Správně, jdu na to."

Ginny byla v mžiku u dveří. Když se je chystala otevřít, Draco na ni šeptem vykřikl: „A přines zubní kartáček!"

Dveře se zavřely a Hermiona se obrátila na Draca: „Zubní kartáček?"

Pokrčil rameny a v drobném úsměvu zvedl koutek úst. „Jestli si myslíš, že z tohohle pokoje odejdu, než dostanu šanci zbavit tě smyslů, měla bys raději přijít na jiný nápad."

Pohlédla stranou, zuby hluboko zabořené ve spodním rtu a s ruměncem rozlévajícím se jí po tvářích. V nitru se jí zatřepetali motýli velikosti hipogryfů, když se znovu naklonila blíž k němu a mlčky čekali, až se Ginny vrátí.