Svéhlavý mazlíček

29. Zlobivý Draco!

Hermiona se spokojeně tiskla k teplu, které ji obklopovalo. Tak příjemné... nakrčila nos, když se ospale zachichotala. Byla si jistá, že tohle je jí povědomé – pravidelné, měkké bušení za zády, tlukoucí téměř zcela v souladu s jejím srdcem, paže, která ji pevně objímala, jeho kůže tisknoucí se k její.

Kůže?

Okamžitě se zcela probuzená s dokořán otevřenýma očima ohlédla přes rameno... její nahé rameno vykukující zpod pokrývky. Draco ležel za ní, bledou tvář ve spánku klidnou, a stejně nahou paži měl přehozenou přes ni.

„Ach můj Bože!" vydechla sotva slyšitelně.

Draco se zevnitř kousl do rtu a usmál se její reakci. Odmítl otevřít oči a zavrtal hlavu do polštáře. Nutil se ospale mumlat vodopád slov.

„No tak, Grangerová. Už jsi mě večer jednou vyčerpala. Tak jdi zase spát, jo?"

„Cože!" Posadila se s pokrývkou přitisknutou k hrudi. To moc nepomohlo, jen to odhalilo víc ze zcela nahého Draca, a tak zavřela oči. „Co se to sakra stalo?"

Za normálních okolností by jí nevadilo být u něj tak blízko, či být s ním, když je ehm, nahý, ale v tomto případě... V domě jeho rodičů, se všemi jejich přáteli a domácími skřítky poblíž... A když neměla sebemenší ponětí, jak k tomu došlo, měla dojem, že panika je naprosto přijatelná reakce.

Pomalu otevřel oči a zasténal, když se zvedal na lokty. „Ty... si opravdu nevzpomínáš, že?"

Když viděla jeho unavený, zmatený pohled, na okamžik uvažovala, jestli je možné, aby ztratila paměť.

„Vzpomínat si na co, Draco?"

Naklonil hlavu na stranu a zamračil se. „Grangerová," řekl a na okamžik sevřel rty, zjevně aby si promyslel, jak pokračovat. „Nevím, jestli tvou neschopnost vzpomenout si, že jsme spolu včera spali, mám považovat za ohromnou srandu nebo za urážku."

Spadla jí brada, potřásla hlavou a snažila se roztřídit své vzpomínky. V té chvíli se pohnula pod pokrývkou a cítila, že její spodní prádlo i přiléhavé kalhoty jsou na svém místě.

Přimhouřila vykulené oči a škubla pokrývkou, aby se přesvědčila, že oba jsou od pasu dolů plně oblečení. Deku znovu přitáhla a upřela na Draca hněvivý pohled.

Na jeho rty se vloudil úsměv a mrkl na ni. „Ty jsi mi na to skočila, že jo?"

„Ty... ty příšerný..." znovu potřásla hlavou, neschopná najít správná slova. „Ty jsi strašný – ach!"

Vykřikl, když ho přímo skopla z postele.

Po chvíli, když se stále neobjevoval nad okrajem matrace, zvedla obočí. „Draco?"

Zasténal, když se obracel na záda po obzvlášť tvrdém přistání na boku. „Jsem v pořádku. Jen... chvíli tu zůstanu a posbírám si myšlenky."

Svěsila ramena, ale dobře mu tak. Mohl si jen vlézt k ní do postele a ve spánku ji držet, ale ne, on musel dělat vylomeniny. Chtělo se jí zahrozit na něj prstem a pokárat ho, zlobivého kluka!

No, možná to byly ještě nějaké opožděné ozvy z jejich fretčích časů.

„Svlékl jsi mi košili a podprsenku."

Pokrčil rameny a při tom pohybu sebou trhl. „Byl to dlouhý den, spala jsi jak zabitá. Buď ráda, že jsem gentleman, nic víc jsem neudělal. Jen jsem vlezl do postele a usnul jsem."

„No jistě, jen sis sundal košili, takže to vypadalo, že se něco stalo."

„Otrávilo mě, že jsi na mě nečekala!"

Usmála se tomu. Pořád si přidržovala přikrývku na hrudi, ale natáhla se přes postel a shlédla dolů na Draca.

Chvíli na ni tiše hleděl.

„Mohl jsi mě prostě probudit," řekla.

„Pravda, ale to postrádá originalitu, nemyslíš?"

Sklonila se k němu: „Vážně to bolí?"

Zatřepal hlavou a přikývl. „Abych pravdu řekl, nachytala jsi mě. Neměl jsem šanci se na ten pád připravit, takže... ano, trochu."

Hermiona zmizela z dohledu. Dracovo obočí vylétlo vzhůru, když zachytil zašustění látky, ale pak se znovu objevila, když obešla postel a zamířila k němu. Přikrývku měla kolem ramen – neférově skrývala její dívčí přednosti – a nesla polštář.

Posadila se na paty vedle něj a dala mu ruku pod hlavu. Ignorovala, že se jeho bolestný výraz rozzářil, když se tím pohybem přikrývka rozevřela. Jemně mu zvedla hlavu, vsunula pod ni polštář a sklouzla vedle něj. Lehla si k němu, oba je přikryla a hlavu si položila do prohlubně jeho ramene.

Objal ji oběma rukama a s pohledem upřeným ke stropu přikývl. „Takhle by to šlo."

„Samozřejmě se musíš vrátit do svého pokoje, než se všichni probudí."

„Samozřejmě," zopakoval a znovu přikývl.

„A budeš muset vymyslet, co řekneš rodičům, jestli budeš potlučený. Nemůžeš jim říct přímo, že k tomu došlo tady, že ne?"

„Pravděpodobně jsem potlučený," řekl a otočil hlavu, aby na ni viděl a našpulil pusu. „Vážně to bolí, víš. Přemýšlím, jestli bys mohla udělat něco, abych se cítil lépe?"

Ušklíbla se a přisunula se blíž. Pevně se k němu přitiskla, naklonila se a políbila ho.

Sjel rukou vzhůru do jejích vlasů a prohloubil polibek.

Na pár chvil se ztratila, tiskla se k němu a z hrdla jí vycházelo tiché broukání. Úplně zapomněla, že jsou zčásti nazí.

Zapomněla, nebo si v této chvíli nemohla pomoci a ignorovala to? No, to je jedno, pomyslela si trochu později, když ji Draco chytil za ramena, odsunul ji a přerušil polibek.

„Promiň," řek bez dechu, „ale pokračujme v tom a brzy budu cítit jiný druh bolesti."

Kousla se do rtu, aby potlačila chichotání, a přikývla. Znovu se usadila vedle něj. „Promiň," zašeptala. Bylo jí jasné, že Dracovy plány, až budou příště spolu sami v ložnici,neznamenaly ložnici v domě jeho rodičů.

„Je to v pořádku. Mimochodem, vedu si evidenci."

Se smíchem mu na rameno vtiskla krátký polibek. „Dobrou noc, Draco."

„Dobrou noc, Grang-Hermiono."

Byla si jistá, že tu noc usínala s úsměvem na tváři.

xxx

Draco si povzdechl a obrátil oči v sloup, když zvedl ruku, aby domácí skřítek mohl prozkoumat jeho pohmožděná žebra.

Jejich skupinka stála přímo před vchodem pokoje, takže mohla vidět většinu a slyšet vše z toho, co se děje, protože Lucius v rozčilení špatně zavřel dveře.

„Spadl jsi z postele?" hlas staršího Malfoye dolehl do chodby. „Jak se to mohlo stát?"

Hermiona byla příliš  zaneprázdněná obdivováním vzoru koberce pod svýma nohama, než aby si všimla, že její kamarádi na ni hledí se směsí zvědavosti a podezření.