Emma Jane Austen

1. kapitola

Emma Woodhousová, hezká, bystrá a bohatá, s útulným domovem a šťastnou povahou, jako by ve

své osobě spojovala hned několik nejvzácnějších darů života; a za těch téměř jednadvacet let, co

byla na světě, zažila jen moc málo zklamání a trápení. Byla mladší ze dvou dcer něžně milujícího,

shovívavého otce, a když se její sestra vdala, stala se sama v útlém věku paní otcovského domu.

Matka jí zemřela už tak dávno, že po ní zůstala pouze mlhavá vzpomínka na její laskání, a matčino

místo pak zastávala jistá obdivuhodná žena jako vychovatelka, a ta jí citově matku téměř nahradila.

Tato slečna Taylorová prožila u Woodhousových šestnáct let, spíš jako člen rodiny než jako

vychovatelka, a upřímně si zamilovala obě dcery, ale Emmu především. Mezi těmi dvěma vládl

téměř sestersky důvěrný vztah. Ještě dřív, než slečna Taylorová přestala formálně zastávat roli

guvernantky, nedokázala při své mírné povaze přitáhnout otěže a později, kdy se i poslední stín

vychovatelské autority dávno vytratil, žily spolu v upřímné družné oddanosti, přičemž Emma dělala

přesně to, co se jí zlíbilo: poctivě si vážila úsudku slečny Taylorové, avšak řídila se převážně podle

vlastního rozumu.

Opravdu stinná stránka této situace spočívala v tom, že Emma měla přílišnou moc prosazovat svou

vůli a v povaze sklon k přehnanému sebevědomí; tyto nepříjemné rysy jí hrozily zkalit mnohou

pohodu. Prozatím však vnímala toto nebezpečí tak málo, že jeho možné důsledky rozhodně

nepovažovala za neštěstí.

Přišlo trápení --mírné trápení --, nemělo však vůbec podobu drásavé bolesti. Slečna Taylorová se

vdala. Ztráta slečny Taylorové přinesla zprvu žal. O svatebním dnu milované družky Emma poprvé

seděla delší dobu ponořena do chmurných myšlenek. Když svatební obřad skončil a hosté se rozešli,

osaměla u pozdního oběda s otcem, bez vyhlídky, že by jim někdo třetí svou společností poskytl

rozptýlení v nadcházejících dlouhých večerech. Otec se jako obvykle chystal po obědě zdřímnout a

jí tedy nezbývalo než sedět a přemítat, co ztratila. Všechno nasvědčovalo tomu, že přítelkyně

udělala štěstí. Pan Weston byl muž přiměřeného věku, charakterní a spolehlivý, dost zámožný, ke

každému srdečný a Emma cítila jisté zadostiučinění při pomyšlení, že se zachovala velkoryse a jako

pravá přítelkyně, když nehledíc na sebe vždycky tomuto sňatku přála a napomáhala, ač jí to vyneslo

tento černý den. Slečnu Taylorovou budou postrádat každičkou hodinu, každičký den. Vzpomínala,

jak na ni bývala vždycky hodná --na všechnu její dobrotu a lásku za těch šestnáct let --jak ji učila a

jak si s ní hrála od jejích pěti let, jak se ze všech sil snažila, aby se měla na koho upnout a aby se