Emma Jane Austen

2. kapitola

Pan Weston pocházel z Highbury; jeho rodina se tu těšila všeobecné vážnosti a v posledních dvou

třech generacích ještě upevnila své společenské i majetkové postavení. Dostalo se mu pečlivého

vzdělání, nabyl však v mladém věku nevelké soukromé renty, a snad to jej odradilo od fádních

povolání, jaká si zvolili jeho bratři: v souladu se svou činorodou, optimistickou myslí a

společenskou povahou vstoupil do domobraneckého pluku, jenž tehdy zastupoval místní kraj.

Kapitána Westona měl každý rád; a když má náhoda, jakými vojenský život oplývá, zavála do cesty

slečnu Churchillovou z proslulé yorkshirské rodiny a tato slečna Churchillová se do něho

zamilovala, nepřekvapilo to nikoho krom slečnina bratra se švagrovou, kteří ho neznali: ti ve své

sebevědomé nadutosti spatřovali v příbuzenském svazku s jakýmsi mladým důstojníkem hotovou

urážku.

Slečna Churchillová však byla plnoletá a disponovala vlastním jměním --jakkoli toto jmění bylo v

nepoměru k rodovému majetku; odmítla od svého vyvoleného upustit a přes veškerý odpor manželů

Churchillových se za něho provdala; ti nato s patřičnými oracemi nevěstu zavrhli. Nebyl to však

uvážlivý sňatek a nepřinesl mladým manželům mnoho štěstí. Paní Westonová jistě měla proč být

šťastná, když dostala tak dobrosrdečného, pozorného manžela, který byl hotov udělat pro ni všecko

na světě oplátkou za tu velkou laskavost, že se do něho zamilovala; i rozhodnosti měla dost,

neuplatňovala ji však vždy právě nejmoudřeji. Dokázala prosadit svou vůli bratrovi navzdory,

nedokázala už ale potlačit nerozumnou lítost nad jeho nerozumným hněvem a postrádala přepych,

na jaký byla zvyklá z domova. Westonovi žili nad poměry, ale stále to ještě nesneslo porovnání s

Enscombem; mladá paní proto nepřestala manžela milovat, jenomže by bývala chtěla být jak paní

kapitánovou Westonovou, tak slečnou Churchillovou z Enscombu.

Kapitán Weston, o němž všeobecně --a v rodině Churchillových obzvláště --panovalo mínění, že

získal skvělou partii, dopadl nakonec ne zrovna záviděníhodně: když mu choť po tříletém

manželství zemřela, zanechala ho tu se ztenčeným jměním a navíc s dítětem, o něž se musel

postarat. Břímě výdajů s jeho výchovou bylo brzy z vdovce sňato. Díky hošíkovi a jistě i pod

smutným dojmem vleklé choroby paní Westonové došlo k jakémus takémus rodinnému usmíření;

manželé Churchillovi, kteří neměli vlastní děti ani jiné blízké robátko postrádající péče, se krátce po

pohřbu nabídli, že malého Franka zaopatří. Ovdovělý otec možná váhal a zdráhal se, nakonec však

převládly jiné úvahy: svěřil syna bohatým Churchillovým a jemu pak už zůstala pouze starost o

vlastní spokojenost a pokud možno i o lepší zabezpečení. Pan Weston usoudil, že bude nejmoudřejší

změnit od základu způsob života. Vystoupil z domobrany a pustil se do obchodování; jeho bratři