Emma Jane Austen

6. kapitola

Emmu ani nenapadlo zapochybovat, zda zamířila Harrietinu pozornost správným směrem a

podnítila v její vděčné mladé duši marnivé sebevědomí k žádoucímu cíli, když zjistila, že je

rozhodně vnímavější než dříve k pozoruhodným přednostem páně Eltonova zevnějšku i k jeho

příjemným způsobům; a jelikož stejně tak neváhala ujišťovat ji lichotivými náznaky o jeho obdivu,

nabyla brzy přesvědčení, že v Harriet vypěstovala tolik sympatií, kolik je v dané chvíli účelné.

Věřila pevně, že pan Elton je na nejlepší cestě, aby se do přítelkyně zamiloval, pokud se tak již

nestalo: o něm nepochybovala. Mluvil o Harriet a vychvaloval ji tak zaníceně, že si neuměla

představit, z jakých důvodů by se mohl ještě dlouho zdráhat. Neušlo mu, jak pozoruhodně se

Harriet zdokonalila ve svých způsobech od té doby, co navštěvuje Hartfield, a to byl jistě velmi

příjemný důkaz o jeho rostoucí náklonnosti.

"Poskytla jste slečně Smithové přesně to, co potřebovala," pravil. "Vaším vlivem získala graciéznost

a sebejistotu. Bylo to krásné stvoření, už když k vám přišla, avšak ty přednosti, které si díky vám

osvojila, jsou podle mého mínění nekonečně nadřazeny všemu, čím ji obdařila příroda."

"To ráda slyším, že jsem jí podle vašeho mínění dokázala být k užitku, ale Harriet potřebovala

pouze dodat trochu odvahy a upozornit na pár maličkostí --podružných maličkostí. Tu okouzlující

milou povahu a bezelstnost má vrozenou. Udělala jsem pro ni tedy velmi málo."

"Kdyby bylo přípustné odporovati dámě," nadhodil galantní pan Elton.

"Snad jsem ji vyburcovala k trochu větší rozhodnosti a přiměla ji přemýšlet o záležitostech, s nimiž

se dříve nesetkala."

"Přesně tak, a to mne upoutalo především. Jak výraznou povahovou rozhodnost získal! Vedla ji

obratná ruka."

"Byl to vskutku vděčný úkol. Nesetkala jsem se ještě s tak upřímnou a milou povahou."

"O tom nepochybuji." Pronesl tato slova s tak procítěným povzdechem, že z nich přímo čišel

milenecký cit. A stejně ji potěšil jindy, kdy se vřele připojil k jejímu návrhu, aby se Harriet dala

vymalovat.

"Zachytil někdy někdo vaši podobu, Harriet?" zeptala se. "Seděla jste někdy někomu modelem?"

"Božínku, kdepak! Ne, nikdy."

Jakmile se Harriet vzdálila z pokoje, Emma se rozhovořila:

"Mít tak její dobrý portrét, vskutku bych si ho cenila! Dala bych za něj nevímco. Měla bych skoro

chuť pokusit se zachytit její podobu sama. Vy to asi nevíte, ale před nějakými dvěma třemi lety jsem

s velkou vášní portrétovala. Pokusila jsem se zachytit podobu několika svých blízkých, a obecně se

říkalo, že mám docela dobré oko. Pak mne to z různých příčin přestalo bavit a nechala jsem toho.

Ale teď bych se o portrétování znovu pokusila, kdyby mi Harriet seděla modelem. Bylo by to