Emma Jane Austen

30. kapitola

Jen jedno jediné chybìlo, aby se Emma mohla na ples bezstarostnì tìit: stanovit datum jeho konání jetì v rozmezí onìch ètrnácti dnù, které byly Franku Churchillovi vymezeny pro pobyt v Surrey; pøes optimismus pánì Westonùv se jí toti nezdálo tak zhola vylouèeno, aby se Churchillovi nepovolili synovci zdret se o pár dní déle. Podle mínìní ostatních nìco takového vak nepøicházelo v úvahu. Pøípravy si vyádají èas, do poèátku tøetího týdnì by se nic poøádnì nenachystalo, a tak museli nìkolik dní plánovat, èinit se a doufat s tím rizikem - velkým rizikem podle jejího mínìní-, e vech o bude nadarmo. Z Enscombu vak pøilo milostivé svolení, milostivé skutkem, kdy u ne slovy. Svým pøiznáním zùstat déle se Frank pøíbuzným oèividnì nezavdìèil, nebránili mu vak. Nebe se tedy rozjasnilo a vechno bylo v poøádku; a jeliko pøekonáním jedné starosti obvykle uvolníme prostor pro dalí, Emma, jakmile si byla jista konáním plesu, zaèala si zase dìlat tìkou hlavu z toho, e se k nìmu pan Knightley staví s pobuøující lhostejností. Snad proto, e sám netanèil, anebo proto, e ten zámìr pojali, ani by se s ním poradili, jako by se rozhodl, e o ples neprojeví zájem, jako by si umínil, e na nìj pøedem nebude zvìdav a potom se na nìm nebude bavit. Emma, ochotná zvìstovatelka zpráv, z nìj nevypáèila pøívìtivìjí reakci ne:

"No prosím. Jestli Westonovi soudí, e jim stojí za to, vynaloit vechnu tu námahu pro pár hodin hluèné zábavy, já jim v tom bránit nebudu, ale mnì a radovánky nikdo nevybírá. - Ale ano, oveme pøijdu, nemohu jim dost dobøe odmítnout, a vynasnaím se, seè mi síly staèí, abych tam neusnul, ale mnohem radìji bych sedìl doma a probíral s Williamem Larkinsem týdenní úèty. Mnohem radìji, to doznávám. - Bavit se pøihlíením tanci!- to na mou dui není nic pro mne - já nikdy tanci nepøihlíím - a nevím, kdo by mu chtìl pøihlíet. Taneèní umìní je podobnì jako cnost samo o sobì dostateènou odmìnou. Ti, kdo postávají, mají obvykle mylenky docela jinde."

Emma tuila, e tohle je mínìno na její adresu, a dost ji to rozzlobilo. Nelichotilo vak ani Jane Fairfaxové, e pan Knightley projevuje takovou lhostejnost a rozhoøèení; nebral ohled na její pøání, kdy bál zatracoval, nebo ona se pro nìj neobyèejnì nadchla. Celá oila - vystoupila ze své ulity - sama od sebe se dala slyet:

"Ach, sleèno Woodhousová, jen aby se nìco nepøihodilo a ples nemusel být odvolán! To by pøece bylo takové zklamání! Doznávám, e se na nìj skuteènì velice tìím." Nedìlal to tedy Jane Fairfaxové k vùli, kdy dával pøednost spoleènosti Williama Larkinse. Ne! - Èím dál více se utvrzovala v pøesvìdèení, e se paní Westonová této domnìnce naprosto zmýlila. Cítí k ní hlubokou a úèastnou pøátelskou náklonnost nikoli vak lásku. elbohu, zakrátko odpadl dùvod rozepøe s panem Knightely. Po dvou dnech vítaného ubezpeèování pøiel zásadní zvrat. Dostal dopis, v nìm pan Churchill vyadoval okamitý synovcùv návrat. Zdravotní stav paní Churchillové se zhoril, a to do té míry, e se bez Franka nemle obejít; cítila se u velice patnì pøedevèírem, kdy synovci psala (tvrdil její manel), pøestoe ve své obvyklé ohleduplnosti, aby nikoho nezarmoutila, a jak zvyklá nemyslet na sebe, se o tom nezmínila+ teï vak nastal takový obrat k horímu, e to nelze podceòovat, a proto ho naléhavì ádá, aby se neprodlen+ vydal na zpáteèní cestu do Enscombu.

O obsahu tohoto dopisu byla Emma okamitì zpravena písemným vzkazem od paní Westonové. Frankùv odjezd je prý nevyhnutelný. Za pár hodin musí u být na cestì, i kdy o tetinku váné obavy nemá, co by zmírnilo jeho lítost. Zná prý její choroby: ohlásí se vdy tehdy, kdy s jí to hodí.

Paní Westonová Pøipojola dodatek, e ¨staèí pouze po snídani dobìhnout do Highbury, aby se rozlouèil s tìmi nìkolika málo pøíteli, u nich mùe pøedpokládat, e se o nìho natolik zajímají; a v Hartfieldu ho tedy mohou èekat kadou chvíli."

Touto neblahou zprávou byla zavrena Emmina snídanì. Jakmile vzkaz pøeèetla, nedalo se u dìlat nic jiného ne naøíkat a lamentovat. Pøila o ples - pøila o ctitele - a co ten ctitele - a co ten ctitel asi proívá! - To se slovy ani vypovìdìt nedá! - Býval by to tak to rozkoný veèer! - Vichni by se radovali! A ona a její partner nejvíc! - !Vak jsem to øíkala," byla její jediná útìcha. Její otec pøijal zprávu s pocity zcela odlinými. Zaujala ho hlavnì choroba paní Churchillové. Uvaoval, jakému léèení se asi podporuje, a co se plesu týèe, je to hrozné, e se drahá Emma doèkala zklamání; ale jinak bude pro vechny stejnì nejmoudøejí sedìt doma. Emma Byla teda na návtìvu pøedem pøipravena, a pokud èekala, e bude netrpìlivì pospíchat, pak jeho smutný pohled a naprostá skleslost, kdy se objevil, ve omlouvaly. Proíval svùj odjezd tak hluboce, e o nìm témìø nedokázal mluvit. Jeho zoufalství bylo zcela zjevné. Prvních pár minut sedìl jako duchem nepøítomen, pak se vzchopil, ale dokázal ze sebe vypravit ne: