Emma Jane Austen

33. kapitola

Emma ani dodatečně neobjevila nic, co by její nepříznivý dojem z paní Eltonové vyvrátilo. Odhodlala ji hned na počátku dosti přesně. Jak se jí paní Eltonová jevila při onom druhém setkání, tak se já jevila kdykoli se později ocitly pohromadě - důležitá, neomalená, dotěrná, hloupá a nevychovaná. Byla jistým způsobem hezká a osvojila si povrchní uhlazenost, ale měla tak málo soudnosti, že se považovala za dámu s velkosvětským rozhledem, který přichází rozčeřit stojaté vody a pozvednout zapadlý venkovský kout; a představovala si, že  slečna Hawkinsová zaujímala ve společnosti takové postavení, nad něž se může povznést jen velkolepá paní Eltonová.

Nic nenasvědčovalo tomu, že se pan Elton v názorech od manželky liší. Zdál se nejen šťastný, ale dokonce i hrdy. Tvářil se, jako by sám sobě blahopřál, že přivedl do Highbury ženu, jíž se ani slečna Woodhousová nemůže rovnat; a její nové prostředí, kde bylo zvykem spíše chválit než posuzovat, povětšinou následovalo slečnu Batesovou a její hlasité projevy dobré vůle anebo přijímalo za bernou minci, že mladá paní je tak chytrá a oblíbená, jak o sobě hlásá, a to jim naprosto stačilo k spokojenosti; takže od úst k ústům hlaholila chvála, jak se slušelo,  a slečna Woodhousová tomu nebránila, nýbrž ochotně opakovala své prvotní uznání a neochvějně se dávala slyšet, že je to dáma "velmi příjemná a velmi elegantní", V jednom směru se paní Eltonová změnila ještě k horšímu oproti prvním dnům. Poopravila si svůj vztah k Emmě. - Urazila se patrně, že její ochota k důvěrnému sblížení se setkala s tak chladnou odezvou, a tudíž se stáhla a začala se sama tvářit mrazivě a nepřístupně; a třebaže to ve svých důsledcích bylo Emmě příjemné, nevraživost, jež se za tím skrývala, nutně prohlubovala její antipatie. Navíc se paní Eltonová - i její manžel - chovali nepěkně k Harriet. Přezírali ji a dávali jí najevo opovržení. Zamilovanost nebohé Harriet se zřejmě stala kořistí manželského splynutí duší, a navíc on jí asi odhalil roli, kterou v případu sehrála Emma, ve světle nejméně lichotivém pro ni a nejdůstojnějším pro něho. Tím se samozřejmě stala terčem jejich společné nelibosti. - Když už si nemají o čem povídat, je lehké pobavit se na účet slečny Woodhousové, a jelikož si netroufají projevit svou nevraživost nějakou neomaleností vůči ní, vybíjí si ji v přezíravosti vůči Harriet. Paní Eltonová zato nesmírně padla do oka Jane Fairfaxová. Nestalo se tak jen proto, že válečná stav s jednou mladou dámou zpravidla zvýrazní přednosti té druhé, ale bylo to tak od samého prvopočátku; a nestačilo jí projevit přirozený a pochopitelný obdiv - nevyzvána, nežádána a neoprávněn rozhodla se přispět Jane na pomoc a obdařit ji svým přátelstvím. Ještě než Emmu docela zavrhla, seznámila ji někdy při třetím setkáním se svými rytířskými úmysly v tomto směru.

"Jane Fairfaxová je prostě okouzlující, slečno Woodhousová. Já úplně básním o Jane Fairfaxové. Tak rozkošné, tak zajímavé stvoření!  Tak něžná a ušlechtilá - a jak nadaná! Ujišťuji vás, že i považují za neobyčejně talentovanou, neváhám prohlásit, že hraje mimořádně dobře. Vím toho o hudbě dost, abych se k tomu mohla oprávněně vyjádřit.  Je prostě okouzlující! Vysmějete se mi, že jsem se tak rozohnila, ale já namouvěru nemluvím něž  o  Jane Fairfaxové! A její osud nemůže člověka nedojmout! - Slečno Woodhousová, musíme se vzchopit a vynasnažit se něco pro ni udělat. Musíme na ni upozornit. Nelze dopustit, aby tak vynikající schopnosti zůstaly nerozpoznány. Jistě jste už slyšela ty úchvatné verše:

Jak mnohý květ se zaskví nespatřen, omámiv vůní svou jen pouštní písek!

Nesmíme dopustit, aby se jejich pravdivost potvrdila u miloučké Jane Fairfaxové."

"Neumím si představit, že by tu hrozilo takové nebezpečí," zněla Emmina nevzrušená odpověď, "a až se lépe obeznámíte s osudem slečny Fairfaxové a poznáte, v jakém prostředí díky plukovníku Campbellovi a jeho paní vyrůstala, pak si jistě přestanete dělat starosti, že její schopnosti zůstaly nerozpoznány."