Emma Jane Austen

34. kapitola

Snad každý známý pana Eltona z Hughbury i blízkého okolí, který ho kdy navštívil, chtěl mu u příležitosti jeho sňatku projevit úctu. A tak se na počest novomanželů pořádaly bankety a večírky, pozvání jen pršela a paní Eltonová mohla zakrátko s radostí lomit rukama, že jim snad není souzeno mít jeden večer nezadaný. "Už jsem pochopila, jak to je," prohlásila. "Už jsem pochopila, jaký život mezi vámi povedu. My se tu namouvěru dáme na hýření. Zdá se, že tu udáváme tón. Jestli takhle vypadá život na venkově, tak to vážně není nic hrozného. Představte si, že od příštího pondělka do soboty nemáme jediný volný večer! To by dokázala přečkat i žena s mnohem chudšími vnitřními zdroji, než mám já."

Žádné pozvání jí nepřišlo nevhod. Zvykla si v Bathu pokládat večírky za naprostou samozřejmost a Javornice v ní vypěstovala zálibu v banketech. Trochu ji konsternovalo pozvání, že málokde mají dva salony, že pokusy o bankety dopadají amatérsky a že se v Higbury na karetních dýcháncích nepodává zmrzlina. Paní Batesová, paní Perryová, paní Goddardová i ostatní dámy vykazovaly citelné mezery ve velkosvětských znalostech; ona jim však brzy předvede, jak je třeba co zařídit. Někdy na jaře jim bude nucena pozvání oplatit a pak uspořádá večírek zcela nevídaný - její karetní stolky budou vybaveny zvláštními svíčkami a novými, nenačatými balíčky karet, jak žádá bontón - a najme si na ten večírek víc lokajů, než bylo kde k dispozici, aby roznášeli občerstvení přesně v patřičnou dobu a v patřičném pořádku.

Mezitím Emma nemohla nedostát povinnosti uspořádat v Hartfieldu večeři na počesr Eltonových. Nechtěla v tom zůstat pozadu za ostatnímu, aby se nevystavila odpornému podezírání a domněnkám, že je schopna malicherné zlovůle. Večeře se tedy konat bude. Za deset minut to stačila vysvětlit tatíčkovi a ten neměl námitek, krom obvyklé výhrady, že nezaujme místo v čele stolu, a bylo tedy jako vždy třeba obtížně hledat řešení, kdo ho zastoupí.  

Pokud jde o pozvané hosty, nad tím se nemusela dlouho rozmýšlet. Krom Eltonových to budou samozřejmě Westonovi a pan Knightley; tolik se rozumělo samo sebou - a s téměř stejnou nevyhnutelností musí požádat chudinku Harriet, aby doplnila počet na sudých osm; ji však nezvala ráda, a z  mnoha důvodů byla pak  upřímně potěšena. když ji Harriet požádala, aby směla pozvání odmítnout. Nechce být v jeho společnosti víc, než je naprosto nezbytné. Přijde jí přece jen stále ještě zatěžko vidět ho s okouzlující šťastnou chotí po boku. Kdyby se na ni slečna Emma nehněvala, zůstala by radši doma. - Toto řešení přesně odpovídalo Emmině přání, které nepokládala za nemožné sama vyslovit. Líbila se jí Harrietina odhodlanost - věděla, že to od ní vyžaduje velikou odhodlanost, má-li se vzdát společnosti a zůstat doma; načež mohla pozvat tu osobu, jíž si ve skutečnosti přála doplnit počet, totiž Jane Fairfaxovou. - Od posledního rozhovoru s paní Westonovou a panem Knightleym ji trápilo svědomí ohledně Jane Fairfaxové víc než obvykle. - Slova pana Knightleyho jí utkvěla v paměti. Pravil, že nikdo jiný neprojevuje o Jane Fairfaxovou tak vřelý zájem jako paní Eltonová.

"Má naprostou pravdu," říkala si, "aspoň pokud jde o mne, a on to taky na mne myslel - je to skutečně hanba. - Jsme stejně staré . známe se odjakživa - měla jsem se s ní víc přátelit. -Teď už její sympatie nezískám. Příliš dlouho jsem ji zanedbávala. Ale budu vůči ní pozornější než dřív." Všechna pozvání uspěla. Jeden každý čas s radostí přislíbil. Tím však zajímavé problémy kolem této večeře neskončily. Zasáhla ne právě šťastná náhoda. Už dříve bylo domluveno, že oba staří chlapci Knightleyovi navštíví na jaře na pár týdnů dědečka a tetinku, a jejich otec nyní oznámil, že je přiveze a zdrží se v Hartfieldu celý den - a to onen den, kdy se měl konat večírek. Pracovní závazky mu nedovolovaly, aby příjezd odložil, a jak otce, tak dceru mrzelo, že se to takhle přinatrefilo. Pan Woodhouse měl pocit, že osm lidí u večeře je nejvyšší možná zátěž pro jeho nervy - a teď přibude ještě devátý  - a Emmu svíralo tušení, že to bude velice rozladěný devátý, když mu nebude dopřáno pobýt v Hartfieldu ani pouhých osmačtyřicet hodin, aby se mu k tomu nenachomýtl večírek.