Emma Jane Austen

29. kapitola

Je snad i možné bez tance se obejít, dočista obejít. Jsou známy případy, kdy uplynula dlouhá řada měsíců, jeden za druhým, a mladí lidé se přitom ani jednou nezúčastnili ničeho, co by se bálu i jen vzdáleně podobalo, a nevznesla jim z toho žádná podstatná újma ani tělesná, ani duševní; jakmile s tím však někde začnou - jakmile jedinkrát okusí požitku svižného pohybu, třeba jen krátce - musela by to být velice těžkopádná společnost, aby se nedožadovala opakování. Frank Churchill si v Highbury zatančil a toužil si zatančit znovu a poslední půlhodinku jedné večerní návtšěvy v Randallsu, k ní se dal pan Woodhouse s dcerou přemluvit, věovali oba mladí lidé tomu, že zatím cílem kuli plány. Frank s tím nápadem přišel a prosazoval jej s velkou vehemencí; jeho společnice zase mola nejlépe posoudit těžkosti s tím spojené a dbát, aby se zachoval dostatečný prostor i bontón. Zároveň však měla i dost chuti znovu předvést světu, jak skvěle tančí pan Frank Churchill se slečnou Woodhousovou - oddávat se umění, v něm ji Jane Fairfaxivá nepřetrumfla - ba i prostě jen si zatančit, bez postranních myšlenek zrozených z marnivosti -, takže mu ochotně pomáhala zprvu na kroky změřit salon, kde dleli aby zjistili, kolik hostů by se sem vešlo, a pak stanovit rozměry druhého salonu v naději, že se přes páně Westonovo tvrzení o naprosto shodných prostorách obou pokojů, že je přece jen trochu větší. Jeho první návrh a prosba, aby tanec, který začal u Coleových, byl dovršen zde - aby se shromáždila táž společnost a hrála táž hudebnice - se setkaly s ochotným porozuměním. Pan Weston se nápadu chopil s velkým elánem a paní Westonová vlídně přislíbila, že zůstane u klavíru, dokud budou mít chuť tančit; i přišel na řadu zajímavý úkol spočítat, kdo má být přítomen, a stanovit prostor, potřebná pro každý taneční pár.

"Vy a slečna Smithová a slečna Fairfaxová, to jste tři, a obě slečny Coxovy, to je dohromady pět." opakoval Frank Churchill mnohokrát po sobě. "Pak by tu byli oba Gilbertové, mladý Cox, můj otec a já, a ještě pan Knightley. Ano, to k zdařilé zábavě postačí. Vy a slečna Smithová a slečna Fairfaxová, to jste tři, a obě slečny Coxovy pět. A pro pět párů je zde místa ažaž."

Brzy se však ukázalo, že je to příli jednostranný názor.

"Bude tu skutečně dost místa pro pět párů? - Já mám dojem, že ne."

A dále:

"Kvůli pěti párům nakonec ani nestojí za to, pořádat ples. Pět párů není nic, kdy se nad tím člověk zamyslí. Ani se to nehodí, pozvat pouze pět párů. Jevilo se mi to přijatelné jen v první chvíli." Kdosi podotkl, že slečna Gilbertová ohlásila návštěvu u bratra, a že tedy bude třeba pozvat s ostatními. Jiný vyjádřil názor,že paní Gilbertová by si byla onehdy večer ráda zatančit, kdyby ji byl někdo vyzval. Měl by se prý pozvat i druhý mladý Cox, a kdy nakonec pan Weston uvedl rodinu jistého bratrance, ji by sotva mohli pominout, a dále dávné přátele, na ně nesmí zapomenout, ukázalo se, že z pěti párů bude určitě nejméně deset, a přelo se k mimořádně vzrušujícím úvahám, jak se s tím vypořádat. Oba salony měly dveře přímo proti sobě. "Co využít obou pokojů a protančit vždy přes chodbu?" to jim připadalo jako nejlepší řešení, avšak zase ne tak dobré, aby se nehledalo lepí. Emma pravila,že to bude nepříhodné; paní Westonová se křižovala, jak by to potom bylo s večeří ; a pan Woodhouse byl zásadně proti v zájmu zdraví. Rozzuřilo ho to natolik, že skutečně nemohli při tomto nápadu setrvat.

"Probůh, jen to ne!" zalkal. "To by byla veliká neprozřetelnost! U kvůli Emmě bych to nedopustil! Emma je křehká bytost. Mohla by to hrozně odstonat. A zrovna tak chudinka Harriet. A zrovna tak vy všichni. Paní Westonová, vy byste jistě musela ulehnout. Nedopusťte, aby se přetřásaly takové divoké nápady. Prosím vás, nedovolte jim to. Ten mladík" (ztišil hlas) "je velice bezohledný. Neříkejte to jeho otci, ale ten mladík se mi dvakrát nelíbí. Celý večer stále jen otevírá dveře a s velkou bezohledností je nechává otevřené. Vůbec nedbá na průvan. Nechci vás proti němu popudit, ale mně se nezamlouvá." Paní Westonovou takové obvinění mrzelo. Byla si vědoma jeho závažnosti, a promlouvala teda k panu Woodhousovi, jak jen uměla aby to napravila. Zavřeli rychle všechny dveře, nápad s chodbou zavrhli a vrátili se k první eventualitě, že by se tančilo pouze v tom pokoji, kde všichni seděli; a Frank Churchill projevil tolik dobré vůle, že prostor, který se mu před čtvrthodinou zdál sotva dostatečný pro pět párů, se nyní snažil ocenit jako bohatě vyhovující deseti. "Posuzovali jsme to příliš velkolepě," pravil. "Předpokládali jsme zbytečně mnoho prostoru. Sem se přece vejde deset párů docela dobře." Emma mu odporovala. "Byli by stísněni - hrozně stísněni. A co nepříjemnějšího než tančit tam, kde se člověk nemůže ani otočit?"