Emma Jane Austen

38. kapitola

Tentokrát nedošlo k žádnému maléru a ples se jim nepřekazil. Stanovený den se blížil, stanovený den nadešel; dopoledne se sice trochu úzkostlivě vyhlíželo, ale pak se v Randallsu objevil Frank Churchill, zcela nepochybně on sám osobně, ještě včas k pozdnímu obědu, a všechno bylo zachráněno. Zatím se podruhé s Emmou nesetkali. Toho bude svědkem teprve sál U koruny - a za příznivějších okolností, než kdyby se sešli až mezi ostatními. Pan Weston na ni tak důrazně naléhal, aby se dostavila brzy, aby přišla co nejdřív, vzápětí hned po nic - chce prý slyšet její mínění, bylo by pamatováno na všechno potřebné k pohodlí hostů, ještě než se dostaví ostatní -, že mu to nemohla odmítnout, a tudíž nezbytně stráví jistou dobu nerušeně ve Frankově společnosti. Domluvila se s Harriet, že ji přiveze a obě sestoupily U koruny bohatě včas a příhodně krátce poté, co přibylo panstvo z Randallsu. Frank Churchill je zřejmě už vyhlížel, a třebaže toho mnoho nenapovídal, jeho oči výmluvně hlásaly, že se chystá prožít nádherný večer. Prošli společně všechny prostory, aby zkontrolovali, že je všechno jaksepatří, a za pár minut se k nim přidružilo osazenstvo dalšího kočáru, jehož hrčení Emmu zprvu velice překvapilo. "Kdo to jede tak nevhodně brzy?" chystala se podotknout; pak ale zjistila, že je to rodina blízkých přátel, kteří se dostavili jako ona sama na naléhavou výzvu pana Westona, aby mu pomohli posoudit stav příprav. Těsně za nimi následoval další kočár s bratranci a sestřenicemi, k nimž byla vznesena stejně adresní naléhavá prosba, aby se dostavili předčasně za stejným posláním, až to vypadalo, že se tu co nevidět shromáždí snad polovina všech hostů za účelem předběžné inspekce. Emma zjistila, že její vkus není jediný, na nějž pan Weston spoléhá, a seznala, že být vyznamenávána oblibou a přátelstvím muže, jenž má tolik blízkých důvěrných přátel, ji nevynese na nejhorší příčku žebříčku marnivosti. Zamlouvala se jí jeho opatrnost a upřímnost; trochu méně srdečnosti by jeho povaze jen svědčilo. Kdo je ke každému vlídný, ale ne každého přítele, to je ten pravý muž. Uměla si takového představit. Celá společnost chodila sem a tam, znovu všechno prohlíželi a chválili, a pak, jelikož neměli co jiného na práci, se rozestavili v půlkruhu kolem hořícího krbu, a než přešli na jiná témata, vyslovovali na různé způsoby myšlenku, že až máme máj, působí večer oheň v krbu stále ještě velice příjemně. Je to div, že se při páně Westonově neúmorném úsilí okruh soukromých poradců ještě nerozšířil, říkala si Emma. Westonovi zastavili cestou i před domkem paní Batesové, aby jim nabídli kočár, ale ukázalo se, že tetu s neteří mají přivést Eltonovi. Frak se jí držel po bok, ne však vytrvale;  jevil neklid, který nesvědčil právě o duševní rovnováze. Rozhlížel se, běhal ke dveřím, naslouchal, jestli nehrčí další kočáry - jak by se nemohl dočkat, kdy ples zažne, a bál se zůstávat stále jen u ní. Přišla řeč na paní Eltonovou. "Myslím, že tu budou každou chvíli," pravil. "Jsem na paní Eltonovou nesmírně zvědav, tolik jsem o ní slyšel. Jistě to už dlouho nepotrvá a objeví se." Zaslechli kočár. Okamžitě se rozběhl, ale hned se vrátil a řekl jí:

"Neuvědomil jsem si, že jsem jim dosud nebyl představen. Neznám se ani s panem Eltonem, ani s paní. Nemám právo drát se do popředí." Vstoupili manželé Eltonovi; přítomní se zhostili patřičných úsměvů a zdvořilostí. "Ale co slečna Batesová se slečnou Fairfaxovou?" zeptal se pan Weston a rozhlédl se. "Domníval jsem se, že je přivezete." Opomnění bylo lehké napravit. Poslal se pro ně kočár dodatečně. Emma byl zvědavá na počáteční Frankův dojem z paní Eltonové; byla by ráda slyšela, jak na něho zapůsobila promyšlená elegance její toalety a všechny její milostivé úsměvy. Však se jal také okamžitě vytvářet potřebné předpoklady ke kvalifikovanému názoru tím, že jí věnoval nadmíru zdvořilou pozornost, jakmile si odbyl představování.

Za pár minut se kočár vrátil. Někdo poznamenal, že se rozpršelo. "Postarám se, aby byli po ruce deštníky, papá," pravil Frank otci, " nesmíme zapomenou na slečnu Batesovou," a už doběhl. Pan Weston vykročil za ním, ale uvízl a paní Eltonové, která ho mínila obšťastnit svým názorem na jeho syna; a spustila tak o překot, že dotyčný mladík, i když se rozhodně neloudal, sotva mohl být z doslechu.