Emma Jane Austen

26. kapitola

Frank Churchill se vrátil; a jestli na něho v otcovském domě museli čekat s večeří, v Hartfieldu se o tom nedozvěděli, neboť paní Westonové příliš záleželo na tom, aby si ho pan Woodhouse oblíbil, než aby mu prozradila jakýkoli jeho poklesek, jejž bylo možno zamlčet. Vrátil se s ostříhanými vlasy a s dobromyslnou ochotou žertovat na vlastní účet, avšak zřejmě se za své počínání vůbec nestyděl. Neměl proč se smiřovat s delšími vlasy, ani neskrýval rozpačitý výraz; nemusel litovat zbytečně vyhozených peněz ani kvůli tomu ztrácet náladu. Byl stejně sebejistý a temperamentní jako předtím; a Emma, poté co se s ním opět setkala, vedla takové úvahy:

"Nevím, jestli je to tak správné, ale pošetilosti rozhodně přestávají být pošetilé, když se jich dopouštějí rozumní lidé z pouhé lehkovážnosti. Zloba zůstává vždy zlobou, ale bláznovství nemusí bát vždy bláznovství. - Záleží na povaze těch, kdo se k němu uchýlí. Tak třeba pan Knightley: to není žádný povrchní, pošetilý mladíček. Kdyby byl, udělal by něco takového docela jinak. Buď by se svým činem chlubil, nebo by se za něj styděl. Stavěl by na odiv své hejskovství, anebo by uhýbal jako slaboch, který nedokáže obhájit vlastní marnivost. - Ne, jsem pevně přesvědčena, že Frank Churchill není ani povrchní ani pošetilý." Nadešlo úterý a s ním příjemná vyhlídka, že pobude v jeho společnosti déle než dosud; že bude mít možnost posoudit jeho chování při formální příležitosti a na základě toho i smysl jeho chování vůči ní; může usoudit, kdy už vyvstane nutnost vnést do jejich styků chladnější tón, a představovat si, co se asi honí v hlavě všem, kteří je ten večer poprvé vidí spolu. Byla odhodlána prožít krásný večer, přestože se měl odehrávat v kulisách salonu Colenových a ona měla v živé paměti, že žádný z poklesů páně Eltonových ji v době, kdy se ještě těšil její přízni, neznepokojoval víc než jeho ochota kdykoli povečeřet s panem Colem. O tatíčka bylo přepečlivě postaráno, neboť se uvolnila přijít jak paní Batesová, tak paní Goddardová; a než odešla, splnila ještě příjemnou povinnost a přiběhla je obě pozdravit; byli všichni už po večeři, a zatímco tatíček láskyplně prohlašoval, jak jí to krásně sluší, vynahradila oběma dámám, pokud to bylo v jejích silách, nedobrovolnou zdrženlivost, k níž je možná donutila páně Woodhousova starostlivost o jejich zdraví během večeře, tím že ukrojila pořádné porce dortu a dolila vína. - Dala jim připravit bohatou večeři: teď by jen byla ráda věděla, jestli jim to bylo dopřáno i sníst. K dveřím Coleových předjela těsně za jiným kočárem a potěšilo ji, když zjistila, že patří panu Knightleymu; neboť pan Knightley, který si nedržel kočárové koně, nerad peníze rozhazoval, a naopak se těšil pevnému zdraví, byl při své činorodé a nezávislé povaze podle Emmina mínění až příliš hotov překonávat vzdálenosti po svých a nepoužíval svůj kočár tak často, jak by se slušelo na pána Donwellského panství. Teď se jí dostalo příležitosti vřele ho pochválit, dokud ji tím srdce překypovalo, neboť počkal a pomáhal jí z kočáru.

"Takhle se přece sluší přijet," pravila mu, "jako urozený pán. - To jsem ráda, že vás vidím." Poděkoval jí a poznamenal: "Mám štěstí, že jsme přibyli ve stejnou chvíli! Kdybychom se setkali až v saloně, pochybuji, že bych vám připadal urozenější než jindy. Sotva byste byla z mého vzhledu nebo vystupování rozpoznala, jakým způsobem jsem se dostavil."

"Ale ano, rozpoznala, určitě rozpoznala. Když někdo přibude na návštěvu nedůstojným způsobem, vždycky se tváří nejistě nebo předstírá spěch. Vy si jistě myslíte, že se přes něco takového dobře přenesete, berete to jako hozenou rukavici a tváříte se záměrně bezstarostně. Ale troufám si tvrdit, že mě aspoň to za takových okolností nikdy neušlo. Dnes však nemusíte nic zastírat. Nemusíte se obávat, že vám někdo přisoudí trapný pocit. Nebudete se snažit, abyste hned napohled všechny převyšovat. Dnes s vámi moc ráda vstoupím do salonu."