Emma Jane Austen

39. kapitola

Tahle malá domluva s panem Knightleym způsobila Emmě velkou radost. Patřila k nejpříjemnějším vzpomínkám z plesu, když se druhý den vyšla projít po zahradě, aby se v duchu celou událostí znovu pokochala. Nesmírně ji těšilo, že si ve vztahu k Eltonovým všechno tak dokonale objasnili, že jsou si v názoru na něho i na ni tak blízcí; a že pochválil Harriet, že změnil svůj soud v její prospěch, tím se jí zvlášť zavděčil. Hrubost Eltonových, která jí na pár minut dokázala ohrozit zbytek večera, se nakonec stala zdrojem vřelého potěšení, k němuž se teď přidala naděje, že bude mít ještě další blahodárný účinek: že vyléčí Harriet z její zaslepenosti. - Podle toho, jak Harriet o té příhodě mluvila, když vycházely ze sálu, soudila, že může doufat. Jako by jí někdo strhl závoj z očí, prohlédla a seznala, že pan Elton není ten ideál vší dokonalosti, za něhož jej dosud měla. Horečka pominula, a Emma se nemusela obávat, že by se Harrietino srdéčko znovu rozbušilo vinou škodolibé dvornosti. Spoléhala, že se Eltonovi ve své zlobě postarají záměrnou přezíravostí o dostačující další lekce. Bude-li Harriet rozumná, Frank Churchill nezamilovaný a pan Knightley ztratí chuť ji peskovat, jak nádherné léto jí kyne vstříc!"

Ten den Franka Churchilla nečekala. Řekl jí, že není v jeho moci dopřát si to potěšení a zastavit se ještě v  Hartfieldu, protože musí být do poledne zpátky doma. Nelitovala toho. Když si všechny tyhle myšlenky urovnala v hlavě, důkladně je prozkoumala a zařadila, obrátila se a zamířila zpátky k domu, aby s osvěženou myslí opět čelila požadavkům obou chlapečků i jejich dědečka; v tom se však rozletěla velká železná dvoukřídlá vrata a v nich se  objevili dva lidé, které naprosto nečekala, a tím méně spolu - Frank Churchill a do něho zavěšená Harriet - právě Harriet! - Jediný pohled stačil, aby pochopila, že se stalo něco mimořádného. Harriet bla bílá a zřejmě vyděšená, on se ji snažil povzbudit.  - Od železných nebylo k domovním dveřím ani dvacet metrů; netrvalo dlouho, a než všichni tři dospěli do haly, kde Harriet hned sklesla do křesla a omdlela.

Když nějaká slečna omdlí, je potřeba ji křísit; otázky vyžadují odpovědi, údiv vysvětlení. Za pár minut byla Emma zpravena o celé události.

Slečna Smithová se slečnou Bickertonovou, další schovankou paní Goddardové, jež rovněž byla na bále, si vyšly na procházku a zvolily si k tomu richmondskou silnici, která je sice dost používaná, aby se na ní chodci cítili bezpečně, ale jim přece jen přichystala horkou chvilku. - Asi půl  míle za Highbury tvoř ostrou zatáčku, lemovanou po obou stranách hustým jilmovým stromořadím, takže na ni hezký kus není odnikud vidět; a když obě slečny zašly tak daleko, postřehly náhle, že na širokém palouku u cesty táboří skupina cikánů. Dítě na stráži k nim přiběhlo žebrat, a to vyděsilo slečnu Brickertonovou do té míry, že zoufal vyjekla, křikla na Harriet, ať ji následuje, vyběhla po příkrém travnatém břehu, prodrala se živým plotem na vršku a pádila cestou necestou nejkratším směrem k Highbury. Nebohá Harriet nemohla uposlechnout její výzvy: po plese ji chytaly křeče v nohou, a sotva se pokusila zdola onen úvoz, vrátily se s takovou pronikavostí, že ji to docela ochromilo - a v tom stavu, k smrti vyděšená, musela na silnici zůstat. 

Jak by se byli kočovníci zachovali, kdyby obě dívky prokázaly víc kuráže, je těžko říci; ale takto lákavé příležitosti nemohli odolat; a tak Harriet vzápětí začalo dotírat půl tuctu dětí, vedených tělnatou ženštinou a statným výrostkem, všichni na ni halasně naléhali, s drzostí zjevnou v pohledech, ne-li v slovech. V rostoucí zděšením jim okamžitě slíbila peníze, otevřela kabelku, dala jim šilink a prosila je, aby po ní víc nechtěli a aby jí vzdalovala, jenomže její strach a její kabelka byly příliš svůdné, a tak se ji teď už  jali následovat všichni cikáni, přesněji řečeno ji obklopovali a dožadovali se další almužny.