Emma Jane Austen

10. kapitola

Třebaže uplynula už půlka prosince, nenastal ještě nečas, který by mladým dámám bránil v

pravidelných procházkách, a Emma se druhý den poránu vypravila navštívit nemocí postiženou

chudou rodinu, která žila na samotě kousek za Highbury. K jejich chalupě se šlo Vikářským

úvozem, cestou, která pravoúhle odbočovala z široké, ale klikaté hlavní ulice protínající městečko, a

kde se, jak si čtenář jistě domyslí, vypínalo bohulibé sídlo páně Eltonovo. Nejprve se prošlo kolem

pár ubohých stavení, a asi o čtvrt míle dál stála fara: staré stavení, ničím zvlášť pozoruhodné,

postavené hned u cesty. Nemělo výhodnou polohu, ale současný majitel je velmi zvelebil, a v

žádném případě nepřicházelo v úvahu, že by je přítelkyně minuly, aniž zvolnily krok a zhodnotily je

očima.

Emma prohlásila:

"Tady to je. Zde najdete jednoho krásného dne domov, vy i váš památník." --Harriet podotkla:

"Ach, to je rozkošný dům! --Překrásný! --To jsou ty žluté záclony, co se tak líbily slečně učitelce

Nashové."

"Teď tudy často nechodím," prohodila Emma, když už opět poodešly dál, "avšak potom budu mít

důvod, a postupně se důvěrně obeznámím se všemi živými ploty, brankami, loužemi a štěpy v

těchto končinách."

Ukázalo se, že Harriet dosud na faře nebyla, a její zvědavost, jak to uvnitř asi vypadá, byla tak

pronikavá, že to Emma musela zhodnotit, právě tak jako páně Eltonovu domněnku o Harrietině

bystrém vtipu, jako vrcholný důkaz lásky.

"Škoda, že to nemůžeme nějak navléknout," řekla Emma, "ale nenapadá mě zrovna žádná vhodná

záminka, abychom tam zašly. Žádná služka, na kterou bych se mohla vyptat jeho hospodyně, žádný

vzkaz od tatíčka."

Lámala si hlavu, ale nic nevymyslela. Ticho po chvíli prolomila Harriet:

"Mně jenom nejde na rozum, že ještě nejste vdaná, slečno Emmo, ani se nechystáte vdávat. Vy

přece musíte každého okouzlit!"

Emma se zasmála a odpověděla:

"I kdybych dokázala každého okouzlit, není to ještě dost pádný důvod se vdát, Harriet. Museli by

také jiní okouzlit mne, nebo přinejmenším jeden z nich. A já se nejen teď v nejbližší době nebudu

vdávat, ale pravděpodobně se k tomu vůbec nikdy neodhodlám."

"Ano, to sice říkáváte --ale já tomu nemůžu věřit."

"Musela bych poznat někoho, kdo by zdaleka převyšoval všechny, co jsem dosud poznala, aby mě

to zviklalo v mém rozhodnutí. Pana Eltona --" (uvědomila si) "vylučuji, ale já ani netoužím nikoho

takového poznat. Nechci se vystavovat pokušení. Nepřineslo by mi to žádné výhody. Kdybych se

provdala, určitě bych toho začas litovala."

"Jézusmankote --to jsem ještě neslyšela, aby některá žena takhle smýšlela."