Emma Jane Austen

13. kapitola

Na celém božím světě snad nebylo bytosti tak dokonale blažené jako paní Isabella Knightleyová během svého krátkého pobytu v Hartfieldu, kdy chodil se všemi dětmi každý den po návštěvách starých známých a večer probírala s otcem a sestru, co se ten denudálo. Nic víc si nepřála, jen aby čas tak rychle neubíhal. Večer se zpravidla nevěnovali společenským stykům tolik jako přes den, ale jednomu přátelskému večírku s pohoštěním mimo dům se nemohli vyhnout, třebaže byly Vánoce. Pan Weston byl neoblomný: jednou musí všichni povečeřet v Randallsu; - a dokonce i pana Woodhouse se podařilo přesvědčit, že není vyloučeno takovému pozvání vyhovět a že je to lepší řešení, než aby se společnost rozdělila. Byl by začal s lamentacemi, jak se tam všichni dostanou, ale nešlo to: zeť s dcerou měli přece v Hartfieldu vlastní kočár a koně, a tak nemohl než položit v té věci prostou otázku, která skoro ani nepůsobila jako zdráhání; a Emmě nedalo velkou práci mu vysvětlit, že se v jednom z kočárů najde místo i pro Harriet.

Harriet, pan Elton a pan Knightley, nejbližší přátelé Woodhousovy rodiny, byli jedinými dalšími hosty; večeře se měla podávat brzy a společnost zůstat nepočetná, neboť se ve všem bral ohled na páně Woodhousovy zvyklosti a sklony.

V předvečer této události (neboť to skutečně památná událost byla, když se pan Woodhoue odhodlal večeřet mimo domov, a navíc 24. prosince) navštívila Harriet Hartfield a odcházela domů tak očividně nachlazen, že kdyby sama nebyla by ji Emma vůbec pustila pryč. Druhý den ji šla Emma navštívit a zjistila, že její ortel ohledně večírku v Randallsu je zpečetěn. Harriet měla dost vysokou horečku a zanícený krk: paní Coddardová ji neúnavně a láskyplně ošetřovala a právě se rozmýšlela, že asi pošle pro pana Perryho; Harriet sama byla příliš ochablá a bylo jí příliš špatně, aby se bránila návštěvě odborníka, který ji patrně vyloučí z té skvostné společenské události, ač to pomyšlení provázely potoky slz.

Emma seděla u jejího lůžka, jak dlouho to jen šlo, starala se o ni během nevyhnutelné nepřítomnosti paní Godardové a pokoušela se jí spravit náladu líčením, jak bude pan Elton zdrcen, až se dozví o jejím stavu; a než odešla, podařilo se jí pacientku jakžtakž uklidnit blahým vědomím, že to pro něj bude chmurná návštěva a že ji všichni budou velice postrádat. Pár metrů od domovních dveří paní Goddardové potkla samotného pana Eltona, jenž k nim právě očividně mířil, a když spolu kráčeli dál, zabráni v hovoru o pacientce - on sotva se doslechl, že vážně onemocněla, se na ni běžel přeptat, aby mohl zpravit hertfieldské panstvo - dohonil je pan John Knightley. Vracel se z každodenní návštěvy v Donwellu, doprovázen oběma svými staršími syny, jejichž zdravě rozpálené tváře výmluvně svědčily o blahodárnosti takového proběhnutí na čerstvém venkovském vzduchu a na první pohled dávaly tušit, že s pečeným skopovým a rýžovým nákypem, jimž pospíchají domů vstříc, udělají krátký proces. Přidružili se k nim a vraceli se všichni společně. Emma právě líčila, čím přítelkyně trpí: "-bolestně zanícený krk, celá rozpálená, zrychlený, sotva hmatatelný tep atd., dozvěděla se bohužel od paní Goddardové, že Harriet je náchylná na prudké záněty v krku a že ji tím už nejednou vylekala." - Zato se pan Elton zatvářil velice znepokojeně a zvolal:

"Zanícený krk! - Doufám, že nejde o ten hnisavý, nakažlivý zánět. Vyšetřil ji už Perry? Musíte myslet i na své vlastní zdraví, nejen na přítelkyni. Naléhavě vás prosím, abyste nic neriskovala. Proč k ní nezavolají Perryho?" Emma, která o sebe vůbec neměla strach, ho ujistila, aby uchlácholila takové přehnané obavy, že je paní Goddardová zkušená a obětavá; jelikož si však na druhou stranu zase nepřála vymluvit mu jeho starostlivost úplně, ale spíše ho v ní podpořit a živit ji, poznamenala krátce nato, jako by šlo o něco docela jiného: