Emma Jane Austen

41. kapitola

Do této podoby tedy dospěly záměry, naděje a zbožná přání, když se na Highbury snesl červen. Obecně vzato, nepřinesl žádné změny. Eltonovi stále ještě vykládali, že čekají návštěvu Sucklingových, a jak se využije jejich ekvipáž; Jane Fairfaxová byla stále ještě u babičky; a jelikož Campbellovi znovu odložili svůj návrat z Irska a namísto o Svatém Janu se teď mluvilo o srpnu, vypadalo to, že u ní zůstane ještě o dobré dva měsíce déle, pokud se jí podaří  zamezit činorodé paní Eltonové, aby jí prokázala přátelskou službu a vmanévrovat ji do nějakého mimořádně laskavého místa proti její vůli. Pan Knihghtley, který z důvodu  zjevných jen sobě samému pojal hned od prvopočátku k Franku Churchillovi zjevnou averzi, zhlížel na něj zřejmě s čím dál tím většími výhradami. Začal ho podezírat, že hraje vůči Emmě nějakou dvojí hru. Že se o ni uchází, to se zdálo nabíledni. Všechno tom nasvědčovalo: jeho vlastní dvornost, nápovědi jeho otce, diskrétní mlčení jeho nevlastní matky, to všechno souznělo v jednom akordu; slova, chování, takt i beztaktnost vypovídaly jen o jediném. Avšak zatímco ho tak mnozí přisoudili Emmě a Emma sama se ho chystala přenechat Herriet, pan Knightley pojal podezření, že začíná svádět Jane Firfaxovou. Neuměl si to vysvětlit, ale mezi těmi dvěma jako by vládlo hlubší porozumění - aspoň jemu se to tak jevilo - viděl známky obdivu z jeho strany, a jakmile si tohle jednou uvědomil, nemohl se zbavit dojmu, že jde o něco důsažnějšího, jakkoli se střetl, aby ho fantazie nezavedla na scestí jako Emmu. Ta nebyla právě přítomna, když v něm poprvé vzklíčilo to podezření. Eltonovi ho pozvali spolu s randallským panstvem a s Jane na večeři a při ní byl svědkem toho, jak Frank - a nejednou - vrhá na slečnu Fairfaxovou pohledy od ctitele slečny Woodhousé rozhodně nemístné. Když se pak znovu ocitl v jejich společnosti, nemohl se neupamatovat na to, co viděl; ani se nevyhnul pozorování, která - pokud z rodu plamenů za soumraků básníka Cowpera, jenž "...sám spřádá si, co oči jeho vidí..." ho ještě utvrdily v podezření, že mezi Frankem Churchillem a Jane existují tajné sympatie, ba že jsou dokonce tajně domluveni.

Jednoho dne na sklonku odpoledne se pan Knightley vydal - jak to často dělává - do Hartfieldu s úmyslem strávit tam večer. Emma a Harriet se právě chystaly na procházku, i přidal se k nim, a na zpáteční cestě jako oni vyšla v této době na vzduch, protože se počasí kabonilo, jako by k večeru měl přijít déšť; byli to pan Weston s chotí a se synem a slečna  Batesová s neteří, s nimiž se náhodou potkali. Pokračovali pak v procházce společně, a když se ocitli před Hartfieldem, Emma, jelikož věděla, že takováhle návštěva přijde jejímu otci právě vhod, naléhala, aby šli všichni dál a posvačili u nich. Randallské panstvo souhlasilo bez váhání a posvačili u nich. Randallské panstvo souhlasilo bez váhní a po delším monologu, jemuž nikdo nevěnoval pozornost, vyjádřila i slečna Batesová názor, že mohou přijmout tuto vzácnou laskavost ze strany drahé slečny Woodhousové.

Právě když vcházeli do zahrady, projel kolem pan Perry na koni. Pánové se rozhovořili o jeho zvířeti.

"Mimochodem," obrátil se nato Frannk Churchill k paní Westonové, "uskutečnil už pan Perry svůj úmysl stran vlastního kočáru?"

Paní Westonová se na něj udiveně zadívala a odvětila: "Já ani nevím, že by takový úmysl měl." "Vždyť jste mi to sama sdělila. Zmínila jste se o tom v dopise už asi před čtvrt rokem." "Já? vyloučeno!"

"Ale ano, opravdu! Živě si na to vzpomínám. Psala jste, jako by k tomu mělo dojít co nevidět. Paní Perryová se někomu svěřila a měla z toho velkou radost. Ona prý ho také k tomu přemluvila, neboť má starost, aby si neublížil, když musí ven za každého počasí."

"Na mou věru, že o tom slyším poprvé v této chvíli."

"Poprvé? Opravdu? - Propána, jak to jen - Pak se mi to tedy muselo zdát - ale já byl pevně přesvědčen - Slečno Smithová, na vaší chůzi je vidět, že jste se unavila. Budete asi ráda, že už jste doma."