Emma Jane Austen

8. kapitola

Tu noc přespala Harriet v Hartfieldu. Už hezkých pár týdnů tam trávila většinu svého času a

postupně se zabydlela v jednom z hostinských pokojů a Emma usoudila, že bude každopádně

nejmoudřejší, a také nejjistější a nejlaskavější, prozatím ji zdržovat co nejvíc. Nazítří musela Harriet

na hodinku na dvě k paní Goddardové, ale tam se chtěla dohodnout, že se vrátí do Hartfieldu a

zůstane u Emmy na návštěvě několik dní.

V její nepřítomnosti zavítal k Woodhousovým pan Knightley a chvíli s nimi poseděl, až pak Emma

přemluvila pana Woodhouse, který se ještě předtím rozhodl, že se půjde projít, aby setrval při svém

úmyslu, a na naléhání obou, třebaže v rozporu s vlastní představou o slušnosti, se s panem

Knightleym za tím účelem rozloučil. Pan Knightley si nepotrpěl na dlouhé ceremonie a jeho

stručné, rázné repliky vytvářely zábavný kontrast s rozvláčnými omluvami a zdvořilým zdráháním

jeho hostitele.

"Nu, jestli mi to nebudete zazlívat, pane Knightley, a nebudete to pokládat za velkou

nevychovanost, zařídím se podle Emminy rady a půjdu se na čtvrthodinku projít. Slunce pěkně

svítí, a tak abych snad raději třikrát obešel trávník, dokud to jde. Není to v souladu s bontónem,

pane Knightley, ale my invalidé máme svá privilegia."

"Ale, milý pane Woodhousi, nejsem u vás přece cizí člověk."

"Nechám vám tu za sebe víc než rovnocennou náhradu v své dceři. Emma se vám bude s radostí

věnovat. Tudíž vás snad mohu poprosit, abyste mne omluvil, než obejdu třikrát trávník --to je moje

zimní procházka."

"Velmi moudré rozhodnutí."

"Poprosil bych vás, abyste mi poskytl to potěšení a dělal mi společnost, pane Knightley, ale já se

pohybuji velmi pomalu a to by pro vás bylo únavné, a krom toho máte před sebou dlouhou cestu do

Donwellu."

"Děkuji vám, drahý pane, děkuji vám. Já už se stejně musím rozloučit a myslím, že čím dřív se vy

sám vypravíte ven, tím lépe. Přinesu vám plášť a otevřu dveře do zahrady." Pan Woodhouse

konečně odešel; leč pan Knightley, namísto aby vzápětí učinil totéž, znovu usedl a zřejmě jevil chuť

ještě si popovídat. Začal o Harriet a bez pobízení ji chválil tak vřelými slovy, jaká od něho Emma

ještě neslyšela.

"Nejsem tak povolán jako vy ohodnotit její krásu," pravil, "ale je to půvabné stvoření a o její povaze

začínám mít dobré mínění. Dá se ovlivnit svým okolím: ocitne-li se v dobrých rukou, bude z ní

cenný člověk."

"To ráda slyším. Doufám, že ty dobré ruce nebude postrádat."

"Vidím, že si říkáte o kompliment," prohlásil, "a tak doznám, že jste na ni měla dobrý vliv.

Odnaučila jste ji takovému tomu holčičímu hihňání. Dělá vám čest."

"Děkuji vám. Mrzelo by mne, kdybych nemohla mít pocit, že jsem jí v něčem prospěla; ne každý