Dívka z říše zvířat 2

31. Smrt

Holly
Mamku jsme nikde nemohli najít, bylo to divné. Nevzpomíná si na vzpomínky, takže by měla být s někým z rodiny, ale ona najednou zmizela, jako kdyby se do země propadla. Jeli jsme rychle domů, Edward ji několikrát prozvonil, Alice se snažila vyvolávat nějaké vize a ostatní přemýšleli, kde by mohla být. Přece by nešla sama někam. Doma taky nebyla. Carlsile s Esme byli celou dobu doma, takže by si všimli, že mamka přišla, takže jsme celá rodina ji začala hledat.
Běhali jsme po lese a pak Jasper ucítil krev. Esme běžela se mnou, já byla ve zvířecím, pomalu. Doběhli jsme tam, když jsme spatřili Denissu a toho učitele a Mamku ležící na zemi. Vůbec se nehýbala a já se bála, co jí udělali. Mrtvá doufám nebude. To ne.
,,Pusťte ji." Promluvil Carlisle. ,,My ji nevězníme." Oznámila s úšklebkem Denissa a já přimhouřenýma očima ji probodla. ,,Copak? Tvá matinka už není ta, jaká bývala." Něco vytáhla a já po chvíli zjistila, co to je. ,,Ne!" Vykřikla jsem a ona ho pustila.
,,Rozlučte se!" Vykřikla a plamen ji pohltil. Vykřikla jsem bolestně a chtěla se k ní rozběhnout, jako holky, ale kluci nás zachytili. Stekly mi slzy a dívala se na oheň, který pohlcoval a ničil její tělo. Rozbrečela jsem se a klesla na kolena. To není pravda. Ona nemůže být mrtvá!
Hlavu jsem si sklonila do dlaní a vzlykala nad ztrátou mé mamky.
,,Mami!" Byla jsem velmi malá, hodně malá. Mohli mi být tak tři čtyři roky. Běžela jsem nemotorně k ní a ona si mě vyhodila do náruče. ,,Maminko. Já tě mám tak ráda!" Vykřikla jsem a dala jí pusu na tvář.
,,A mě ne?" Zeptal se smutně přicházející táta. ,,Tebe mám taky ráda!" Objala jsem je oba.
Bolest mi svírala tělo, vzpomínky se mi honili hlavou a vzlyky se draly na povrch.
,,Mami, já se bojím." ,,A čeho?" ,,Té Melissy..." Vzlykla jsem a stekly mi slzy. ,,Neboj se. Nikdo ti neublíží. O to se postarám." ,,Co když se ale stane něco tobě?" ,,Neboj se, i kdyby tak se o tebe Esme s Carlislem postarají. Nic se ti nestane." Pevně jsem ji objala a ona mě. Takhle jsem i usnula.
Slíbila si mi jednou, že neodejdeš. Že mě tu nenecháš. Někdo se mě dotkl a přitáhl do náruče, rána na mém srdci byla neuvěřitelně silná a velká.
Ztratila jsem ji, nemám ani jednoho. Nemám rodiče, tátu a ani mámu. Pomstím vás, až zjistím jak.