Dívka z říše zvířat 2

39. Večírek na houby

Molly
Vytrhla jsem se mu, při tom se mi roztrhl ten náramek a já ho rychle chytla. Schovala jsem si ho za zády a on mi spadl za zapínání podprsenky. Super no... ,,Nevím o čem mluvíte pane Cullene... Neznám nějakou Molly, žádného člena z vaší rodiny a naposledy vám říkám, že nejsem ta, za kterou mě máte. Teď mě omluvte, mám práci důležitější věci, než se s vámi dohadovat o tom, kdo jsem." Otočila jsem se a rychle odkráčela pryč z parketu. Následovala mě Elizabeth, která si všimla, že jsem šla tak rychle pryč.
,,Co se stalo?" Zeptala se, když jsme se ocitly samy na WC. ,,To víš... Carlisle už to možná ví." Odpověděla jsem. ,,Viděla jsem, jak sis něco hodila ta šaty. Počkej, já ti to vytáhnu." ,,Dík." ,,Nemáš zač.... Ten je nádherný..." ,,Ano... Dostala jsem ho od nich." ,,Nandám ti ho..." ,,Ne. Navléknu si ho doma... A stejně... Omluvíš mě, že mi nebylo nejlíp a šla pryč. Fakt nemám takovou sílu, že bych tu musela být. Zítra pátek a já pojedu s Charlie na hory... Aspoň se uklidním... Viděla jsi to počasí." ,,Ano. V sobotu přijedeme a užijeme si víkend." Usmála jsem se, objala jsem ji a odešly. Charlie je ale nemocná.... Ty kapky by ale měly zabrat. Ona se na to hodně těší, slíbila jsem jí to. Bude tam poprvé... Každou zimu jezdíme na hory a Charlie je u Evelyn. Teď mi přišla dost stará na to, aby mohla lyžovat.
Šla jsem pěšky, když u mě zabrzdilo auto.... ,,Nechcete svést?" ,,Ne v pořádku. Dojdu tam sama." Vysvětlila jsem a přidala do kroku. Ten muž vyrazil a pak jel rychlostí, jak jsem šla. ,,Ale nechte toho.... Taková zima." Ano byla mi zima, ale co jsem mohla dělat. ,,Ne. Mám to kousek." ,,Sakra!" Rozjel se trochu dál a já se zastavila... Jakmile začal vylézat z auta, jsem rychle rozběhla do lesa... Když jsem byla i hodně daleko, jsem se přeměnila na vlka a rozběhla se domů. Přeměnila jsem se a udělala si horkou vanu. Byla celkem zima.... Pak jsem zkontrolovala Charlie a zalehla jsem do postele a přikryla se. Hned jsem usnula.

Carlisle
Tušil jsem, že to je ona a teď jsem byl jistější. Nebo se mi to jen zdálo? Ale to ne.... S ostatními jsme jeli domů celkem brzy. Olivia seděla na pohovce a jedla něco. ,,Dobré jitro. Copak to jíš?" ,,Nic moc. Salát." ,,Liv? Mohla bys pro nás udělat laskavost?" Podívala se na nás na Edwarda. ,,Jestli bys ze shora sledovala chvíli Molly... Jmenuje se teď Sally Call." ,,Dobrá. To by šlo. Vypadá stejně nebo ne?" ,,Nezeptáš se, jaktože žije?" ,,Ne. Hele... Už pár dní cítím, že někdo od nás je tady... Nebylo překvapení, že to byla ona."