Dívka z říše zvířat 2

37. Práce

Edward
Myšlenky ji nešly číst, chodila jako Molly, mluvila jako Molly ale mozek mi říkal, že to ona není, nemůže být. Srdce mi ale říkalo úplný opak. Může to být ona. Mohl to být podvod.
Pan ředitel nás přizval a všichni jsme vešli do jeho kanceláře. První den a průšvih. Carlisle nebude nadšený. Toho kluka vyřešili hned. Odešel a pozornost se přesunula na nás. Převtělení Molly tu bylo furt.
,,Takže... Napadení žáka, jdeme zavolat vaším rodičům." Telefonát trval chvíli. Převtělení Molly si něco psalo do papírů. Potřeboval bych vědět, jak se jmenuje. ,,Podepíšete mi to tady." Ukázal na nějaké papíry. I její podpis byl stejný.
Sally Call
To je prostě divný.

Molly
Někdo mi začal volat. Podívala jsem se na ředitele a on kývl. ,,Molly... Charlie je blbě. Je asi nemocná. Co mám dělat?" Evelyn. Chůva. ,,Tak ji zavez k doktorovi." ,,Ale já tu auto nemám. Nemocnice je přes půl města. Já se o ní bojím. Ona tak divně kašle a..." ,,Dobře dobře.... Moment." Vše jsem si musela srovnat v hlavě. Ale jak? Jsou tu Cullenovi, můžu je aspoň hlídat, teď mi onemocněla dcera... Ježíši....
,,Chvíli počkej.... Pane řediteli... Potřebovala bych se dostat ke své dceři. Ona je nemocná." ,,Ale jistě. Paní Laws vás zastoupí." ,,Děkuju. Evelyn, budu tam do půl hodiny." ,,Dobře. Pa." ,,Pa." ,,Dobrý den." Na tohle jsem nebyla připravená. ,,Dobrý den, pane Cullene." Pan ředitel si s ním zatřásl rukou. ,,Dobrý den." Jeho oči se překvapeně rozšířili, když jsem mu podala ruku. ,,D-dobrý den..." Potřásli jsme si s rukou a já stočila pozornost k panu řediteli. ,,Pane řediteli, kdybyste mě omluvil, potřebuju už jet." ,,Jistě jistě. Nashledanou." ,,Nashledanou." Odešla jsem a za dveřmi hodila pohled na všechny. Rychle jsem se oblékla a vzala všechny věci a běžela k autu. Nastoupila jsem do něj a vyjela domů. Sakra.
,,Sally, jsem tak ráda, že jsi doma." Přikývla jsem a šla do jejího pokoje. Ležela v posteli. ,,Mami!" Zakašlala a podívala se na mě svými kalnými oči. ,,Holčičko... Děkuju Evelyn, že jste mi zavolala, zavezu vás k vám domů, když pojedu s ní do nemocnice. Tohle nevypadá dobře." ,,Moc děkuju. Sbalím si věci." Vzala jsem ze skříně svetřík a černé legíny. Převlíkla jsem ji a sama zakašlala. Já to nesmím chytnout.
Vzala jsem si ji do náruče a vzala si svoji a její bundu.

....

Molly
Vyšla jsem s Charlie z ambulance a šla k autu. Dostala nějaké kapky. Zalezla jsem do auta a vyjela směr domov. Charlie jsem připoutala do dětské sedačky. Zayn, Beth a Kath seděla u mě doma na gauči. Zanesla jsem polospící Charlie do postele a odešla dolů. ,,Jsem pozván na večírek, pořádaný nemocnicí na počest nového doktora. Budu rád, když mě budete  doprovázet." Pokrčila jsem rameny. Zayn je doktor v nemocnici, Beth je kadeřnice a Kath je sekretářka.
,,Klidně." Odpověděly jsme všechny a on kývl. ,,Jen nemám šaty." ,,Tak jeď do města, my se o Charlie postaráme." ,,Tak dobře." Kath mi hodila klíčky a já s nimi šla do auta. Vyjela jsem směr obchodní centrum. Aspoň si konečně odpočinu a udělám si svoji samotnou dívčí jízdu. Mollyina jízda. To zní vtipně.
Došla jsem do obchodu se šaty a začala vybírat. ,,Bílé jsou svatební, černé pohřební... Bella měla ale vždy černé... Ona tu barvu měla ale ráda... Červené... Připomíná mi to krev... Zlatá... Ani náhodou..." ,,Snad první člověk, který se baví sám se sebou..." S poskočením jsem se otočila a spatřila je. Všech devět. No do hajzlu....