Dívka z říše zvířat 2

36. Tohle přece nemůže být Molly

Edward
Olivia tu zůstala a Esme ji připravila pokoj. Odpočinula si a my si sedli do obýváku. Carlislovi jsme už řekli, že Alice dostala vizi. ,,Takže. V té vizi byla nějaká dívka s miminkem. Byla to malá holčička. Byly v nějakém domě a jen ony dvě. Co my s tím?" ,,To bychom taky rádi věděli." Odpověděl jsem mu a on na mě kývl. ,,Víš aspoň, kdo to byl?" Zavrtěla hlavou a já též. ,,Fajn. Nemáme ponětí, proč Alice dostala tu vizi, co máme dělat a tak." Nakonec si povzdechl a promnul oči.

O dva měsíc později
Molly
Přišlo mi, že se mi zvětšuje bříško. Bylo mi taky špatně, tak jsem si zašla k doktorovi. Chodím do školy, ale na za účelem se učit se, ale já sama učím. Telefonicky jsem si zařídila volno a dojela k místnímu doktorovi.
,,Dobrý den. Tak.... Posaďte se." Udělal mi několik testů, vyšetřil a pak se na mě usmál. ,,Musím gratulovat, jste v druhém měsíci těhotenství. Kdo je otcem?" Druhý měsíc. Já znásilněná... To ne... To nesmí být pravda. ,,Víte, ono...." Povzdechla a podívala se na nechápavého doktora. ,,Pravda je taková, že jsem byla před dvěma měsíci znásilněná. Nevím, kdo je otcem a taky bych to ráda věděla." ,,Aha. Úplně chápu vaši situaci. Do papírů napíšu neznámého otce." Přikývla jsem a rozloučila se s ním. Z ambulance jsem vylítla jako blesk.
Od té doby co jsem se nepřeměnila, uběhlo taky hodně dní. S námahou jsem se přeměnila na vlka a běžela domů. Za několik málo měsíců porodím... Budu mít dceru nebo syna a co.... Co budu dělat? Nemůžu si je přece nechat u sebe, jestli jsou Denissa a Melissa živý, jsem v nebezpečí i s tím malým. Ježíš.... Co jsem to zase udělala. Další blbost na úrovni.
Došla jsem domů a podívala se na své bříško. Nikdy nedovolím, aby mu ublížili.

O šest let později
Emmet
Žijeme si zatím klidně. Ano, někdy na nás zaútočili nějací novorozenci, ale žijeme. Přestěhovali jsme se na Aljašku. Ne úplně k Denaliem ale o několik kilometrů dál. Carlisle se vydal poprvé do práce, Esme následovala jeho příkladu a my do školy. Celkem jsem se těšil, Holly se z toho trochu dostala a je s ní zábava jako minule.
Zapsali jsme se a pan ředitel nás dovedl ke třídě. Máme matematiku. Zaťukal a ozvalo se dívčí, podle mě, známé dále. Podíval jsem se na Rose, když ona na mě. ,,Paní učitelko. Vedu dva nové žáky, omlouvám se, že takhle vyrušuju." Vešli jsme oba dva do třídy a podívali se na tu učitelku. Někoho mi hrozně připomínala, ale nevěděl jsem koho. Nelíčila se, ale měla nádhernou pleť, která byla jemně béžová. Její vlasy byli vyčesané do drdolu. ,,Děkuji pane řediteli. Posaďte se." Pokynula nám. Už vím! Ten hlas! Tohle mi ale nikdo neuvěří! Ani já sám tomu pořádně nevěřím! Tohle přece nemůže být Molly!

....

Edward
,,To není možný." ,,Je." Odpověděl mi Emmet. ,,Sám jsem ji slyšel." Debata byla mezi mnou a Emmetem. Nevěřil jsem, že ta učitelka je Molly. Ano, má divný pach, ale co my s tím? Molly je mrtvá.
Šli jsme na další hodinu, když nějaký kluk shodil holku na zem. ,,S holkami se takhle nezachází." Řekl jsem mu. ,,Ty mi nemáš co říkat." Chtěl mi dát přes pusu, ale já se uhl a jeho ruku jsem vyvrátil. Hned jsem přiběhli jeho poskoci. Nedávali jsme do toho moc síly, aby nás to neprozradilo. Několik žáků se tu shluklo. ,,Dost! Co se to tady děje?!" Vykřikl někdo. Hned na to jsme se postavili, protože jsme doteď leželi na zemi a podívali se na učitelku. Emmet do mě drknul a já se na ni podíval. Ano, byla hrozně podobná Molly. I ten hlas. To ale přece ona nemůže být. ,,Co se to tady děje? Vysvětlení pane Fawws." ,,On nás napadl a pak se přidali ostatní." Ukázal ten nejhlavnější na mě a pak na ostatní. Ona zabodla svůj pohled do mě. ,,Netušila jsem, že vy budete takoví, že zbijete žáky do takového stavu. Do ředitelny všichni! I ty!" Následovali jsme a já byl dál tím víc jistější, že Molly se převtělila do ní.