Dívka z říše zvířat 2

9. Smrtelné zranění

Carlisle
Ošetřil jsem jí to a pak jsem ji to ještě zavázal. Edward pak začal uklízet věci a pak jsme se všichni postavili. Molly měla na sobě tílko a pak si vzala slabý svetřík. Přehodila si ho přes sebe a všichni čtyři jsme se vydali dolů. ,,Půjdu ven." Oznámila nám Molly a hned se vydala ven. ,,Jdu za ní." Řekla Holly a šla hned za ní. My si posedali po obýváku.

Molly
,,Mami?" Podívala jsem se na ni a usmála se. ,,Ano?" ,,Že mě neopustíš?" ,,Neboj se. Nikdy." Usmála jsem se na ni a náhle jsem uslyšela vrčení. Rychle jsem se otočila a spatřila ji. ,,Holly, běž co nejrychleji domů a doveď je sem!" Přeměnila jsem se a ona s pochybnosti přikývla a rozeběhla se pryč.
Melissa: Jak zajímavé.
Já: Zmlkni!
Melissa: Proč bych měla mlčet? Sám si o to poprosil.
Já: To by neudělal! Lžeš!
Chodili jsme v kroužku a vrčely na sebe.
Melissa: Ale jojo. Chtěl, abyste byli v bezpečí. To se mu ale nepovede. Zabiju nejdřív tebe a pak tvoji dcerušku.
Já: Se ti mění myšlenky. První jsi mi chtěla zničit život a teď mě chceš zabít? Jak ubohé.
Melissa: Tak podívej. Nebudu se s tebou tady bavit, to ne.
Skočila na mě a obě jsme dopadly na zem. Zakousla se mi pevně do krku a já ji ze sebe setřásla. Párkrát jsem klopýtla a pak se jí zakousla do nohy. Zakňučela ale nedala ti tak znát. Drcla do mě hodně silně a já se neudržela na nohou. Kousla mě do břicha, zavyla jsem bolestí a pak hned znovu.
Rozluč se se životem....
Utekla a já se přeměnila. Z ran mi hodně tekla krev a já vycítila, že jsou tu. To nemohli přijít dřív! Carlisle se ke mně hned poznal. ,,Molly... Vezmu si tě do náruče." Přikývla jsem slabě a on si mě vyhodil do náruče. Cítila jsem, jak běžel tou svojí upíří rychlostí. Položil si mě na lehátko a začal mi to rychle ošetřovat. ,,Přežije to?" Zeptala se Esme, když se sem nahrnula snad s celou rodinou. ,,Její rány jsou vážně zraněné." Řekl a dal mi zase něco na krk. ,,A kdybys ji..." Nedopověděl Edward a podíval se na mě. ,,Co?" ,,Mohlo by to vyjít." Řekl Carlisle. ,,Co?" ,,Chceš aby zemřela? To by bylo nejlepší řešení." Řekl Emmet. ,,Co?" ,,Ale co její moc." ,,Sakra! Můžete mi konečně říct, o čem se bavíte?!" Rozkašlala jsem se. ,,Abych tě přeměnil." Podíval se na mě Carlisle. Vytřeštila jsem oči. ,,Ben.... Mluvit s Benem." ,,Nějak ji zavolej ale rychle." Přikývla jsem a zavřela oči.
Ben: Ano? Copak potřebuješ?
Molly: Musíš co nejrychleji sem!
Ben: Proč?
Molly: Nemám čas ti to vysvětlovat.
Ben: Do minuty jsem tam!
,,Bude tu prý do minuty." Řekla jsem a oni přikývli. Cítila jsem tlak na krku. Carlisle mi vyměnil ručníky. Ben se tu fakt objevil. ,,Co se-Molly! Co se ti proboha stalo?!" ,,Zaútočila.... Za-zaútočila n-na mě...." ,,Bene. Mohla by být upír? Tohle nepřežije...." Začaly se mi klížit oči, přestala jsem trochu vidět. ,,Dobře. Eh... Nevím, myslím si že jo. Musíte to udělat. Nic jiného nám nezbývá." Řekl a já ztratila vědomí.