V zajetí psychopata

4. kapitola- Druhá rána

Ráno
Vůbec nevím, kolik je hodin. V tomhle pokoji hodiny totiž nejsou. Pan Valeska na ně asi zapomněl. Skoro celou noc jsem nespala. Nemohla jsem usnout. Včera byl nejhorší den mého života, ale bojím se, že dnešek bude horší. Pořád mám deprese kvůli zavražděné rodiny a kvůli toho, že mě unesli.
     Najednou jsem uslyšela kroky. Rychle jsem se zabalila do peřiny a předstírala, že spím. Někdo zaklepal na dveře. Po chvilce zaklepal znovu a otevřel. ,,Vstáváme, slečinko. Dobré ráno." řekl. Byl to Jerome, poznám to podle hlasu. Bála jsem se ho. Najednou přišel blíž a strhl ze mě peřinu. Bohužel jsem na sobě měla jen noční košili, která se mi vyhrnula nahoru, a kalhotky a Jerome řekl: ,,Ale alé, tohle jsem dlouho neviděl. Ale jestli na mě chceš zapůsobit, tak by ses měla svléct celá".
Rychle jsem si vyhrnutou košili natáhla zpátky až ke kolenům a posadila se. Jerome řekl, ať si ustelu postel, převléknu se a nějak upravím. Pak odešel. Musela jsem ho poslechnout. Bála jsem se ho neposlechnout.
     Po 15ti minutách přišel do mého pokoje ten Victor Zsasz a řekl: ,,Jerome tě očekává u snídaně...No proboha, to mě nebaví říkat". Vstala jsem a šla rovnou za Victorem. Zavedl mě do kuchyně, kde už seděl Jerome, četl nějaké dopisy a přitom snídal. Sedla jsem si a Jerome mi popřál dobrou chuť. Začala jsem jíst.
     Najednou Jerome začal číst nějaký dopis a naštval se. Začala jsem být ještě více nervózní. Jerome řekl: ,,Musím si na někom vylít tu zlost.". Pak pomalu obrátil pohled se skloněnou hlavou a psychopatickým úsměvem na mě a řekl: ,,A proto tady mám tebe, má drahá.". Začala jsem se hodně bát. Jerome lusknul prsty a podíval se na Victora. Ten přišel a podržel mě za ramena. Jerome vytáhl z kapsy svůj kapesní nožík, vzal mi ruku, dal z ní pryč obvaz a udělal na ní další řeznou ránu. Sykala jsem bolestí a chtěla řvát, ale Jerome mi dal ruku před pusu. Začal mě hladit po vlasech a pomalu dával ruku pryč od mé pusy. Přitom říkal: ,,Klídek malá, to bude dobrý. Na to si zvykneš a už ti to nebude tak vadit.". Victor odešel zpět a Jerome došel pro nový obvaz. Hodil ho po mě a já si ruku obvázala.
U toho jsem si všimla, že ty řezné rány jsou přímo vedle sebe. Pak jsem začala jíst. Když jsem dojedla, Jerome řekl, ať jdu na chvíli do svého pokoje, cestu prý už musím znát sama. Tak jsem vstala a pomalu šla.
     Přišla jsem do svého pokoje, sedla si na postel a podívala se na svou ruku. Ukápla mi slza. Šla jsem k oknu a podívala se z něho. Věděla jsem, že jsem v Gothamu, ale nevěděla jsem, kde přesně. Najednou jsem uslyšela kroky. Nejspíš Jerome. Rychle jsem si sedla na postel a on zaklepal na dveře. ,,Ťuky ťuk, je tam někdo?" řekl a po chvilce vstoupil. Zavřel za sebou dveře a řekl: ,,Sluší se říct aspoň dále.". Jen jsem nervózně seděla na posteli a čekala, co se bude dít. Najednou přistoupil blíž, chytil mě za kolena, dřepl si a podíval se mi do očí. Pak řekl: ,,Něco bych po tobě chtěl.".

Co Jerome chce? To se dozvíte v  příští kapitole