V zajetí psychopata

15. kapitola- Omluva

Ráno jsem vstala a zjistila, že mám pod sebou trochu zaschlé krve. Pak mě napadlo, že mi vlastně Jerome protrhl panenskou blánu tím, že mě znásilnil a já byla ještě panna. Ano, to bude ono. Bolí mě celé tělo. Málem jsem se nepostavila. Jdu, celá vyřízená ze včerejší noci, k velkému zrcadlu hned vedle skříně. Až jsem se sama sebe lekla, když jsem uviděla svůj odraz. Vlasy jsem měla úplně rozcuchané, oči ospalé, na tváři modřinu a trochu roztrhané oblečení. Rychle jsem se převlékla a hned potom upravila. Po tom všem jsem si chtěla sednout na postel, ale někdo zrovna zaklepal na dveře. Napadlo mě, že by to mohl být Jerome. ,,Dále" řekla jsem tišeji a vyděšeně. Někdo vstoupil, ale nebyl to Jerome. Byl to Victor Zsasz a oznámil mi, že snídaně je na stole.

Sedla jsem si ke stolu v kuchyni. Naproti mě seděl Jerome ve svém tmavě růžovém županu. ,,Ále..." řekl Victor, chytl mě za tvář a pokračoval ,,Copak to máte na tváři, slečno?". Neodpovídala jsem, jen jsem se mu snažila dívat jinam, než do očí. ,,Victore? Vypadni." prohlásil Jerome, Victor mě pustil, ale neodešel. Jen dal ruce za záda a nechápavým pohledem se díval na Jeroma. Jerome, už tentokrát hlasitěji, řekl: ,,Co jsem před chvílí řekl?". Victor jen odpověděl: ,,Ať vypadnu." a Jerome souhlasně řekl: ,,Anó.". Victor se vytratil z místnosti a Jerome za ním jen říkal: ,, Správně. Hodný kluk.". Pak se podíval na mě a zeptal se: ,,Ták...jak pak ses vyspala?". Neodpovídala jsem, jen jsem se dál věnovala své snídani. Jak jsem se asi vyspala? Samozřejmě, že špatně. Jak se mě na to mohl sakra zeptat? Je normální? Jo, vlastně.... není! Jerome odvrátil pohled a začal se věnovat své snídani. Konečně klid.
Jenže najednou vstal od stolu a chtěl jít ke mě, ale já jsem se lekla a rychle vstala taky. Zastavil se přímo u mě. Klepala jsem se strachy. Jerome mě s klidem chytl za obě ramena a posadil na židli. Stále jsem neopouštěla pohledem jeho oči. Jsou hrozně manipulativní. Držela jsem se jednou rukou za židli, druhou za stůl a Jerome tiše povídal: ,,Poslyš... To co se stalo včera v noci, to se stát nemělo, ano? Já za to nemůžu. Zjistil jsem, že mi jeden z mých zaměstnanců dal do pití prášek na zvýšení erekce. Mimochodem, ten chlap už je dávno mrtvej, můžeš se jít přesvědčit.... Taky jsem byl v ten den...no...trochu víc nadržený. Ten prášek to ještě zhoršil. Takže....". Najednou mě Jerome chytil za ruce a snažil se mi říct: ,,...tímto...ehmm...Tímto bych se tu chtěl...o-...om-...ehm...omluvit. Ano! Chtěl bych se ti omluvit za to, co jsem ti včera v noci udělal.... Odpustíš mi to?". Jak vidím, tak tuhle řeč si snažil dost dlouho připravit, protože to na něj moc nevypadalo. Najednou vytáhl z kapsy žiletku, vůbec jsem to ale nečekala. Ne! Prosím ne! Co s ní chce zase dělat? Začínám se bát ještě víc.

Odpustí Kate Jeromovi?
Co bude Jerome dělat se žiletkou?
KONEC KAPITOLY