V zajetí psychopata

30. kapitola- Nečekané přátelství

•Z pohledu Kate•
Je další den ráno a já vstávám do školy. Jsem trochu nervózní.
Ano, sice nemám  kamarády, ale možná  se po tom únosu  a vraždě mých blízkých  budou semnou spolužáci  bavit. Hlavní ale je, že bude všechno tak, jako dřív. Teda, skoro.  
     Sice je už červen, ale i tak jsem se tam znovu zapsala. Ať aspoň dostanu vysvědčení a dokončím ten rok.
     Nachystala jsem se a šla. Trochu mě štve, že nemám mobil. Zůstal u Jeroma. Dost! To jméno už nechci slyšet. Přes léto si najdu brigádu a našetřím si na nový mobil.

•Z pohledu Jeroma•
Vzbudil jsem se nějak brzo a už nemůžu usnout. Udělal jsem si kafe, vzal si jídlo a sedl si s tím ke stolu.
    
•Z pohledu Kate•
Vcházím do školy. Po chvíli vejdu do třídy. Zatím si mě nikdo nevšiml. Chci položit tašku na lavici, ale omylem spadne na zem. Jeden spolužák si mě všimne a nenápadně upozorní na ostatní žáky. Třída najednou utichne a všichni se otočí na mě. Nevěřícně na mě hledí. ,,Co tady děláš?" zeptá se najednou s nechápavým pohledem jeden spolužák. Pokrčím rameny a řeknu ,,No, jsem prostě tady.". Je pro mě nezvyk mluvit s nějakým mým spolužákem.
     Najednou se všichni seběhli ke mě a začali se vyptávat, jak jsem utekla, jaké to bylo žít s nejhorším kriminálníkem a tak. Na nic jsem jim nechtěla odpovídat, nebo jsem popřípadě zalhala.
     Po chvilce se mě jedna spolužačka zeptala ,,A udělal ti něco?". Všichni utichli. Můj mírný úsměv se změnil na přemýšlivý a trochu smutný pohled. Odhodlala jsem se. ,,Neříkejte to prosím nikomu dalšímu, ať to neví moc lidí.". Všichni dál zvědavě pozorovali.
     Vyhrnula jsem si rukávy od mikiny a ukázala jim všechny mé rány od žiletky. Pár lidí odešlo, protože se jim z toho dělalo zle.
     Vysvětlila jsem jim, za co mi ty rány udělal. Všechno jsem si pamatovala. Nejvíce je asi zaujaly vyřezané iniciály od Jeroma.
     Jak se tak na to dívám, slzí mi oči. Rukávy si nasadím zpět na celou ruku a usměju se na své spolužáky. Ti jen koukají. Někteří mě litovali. Pak už zazvonilo na hodinu.
      Učitelka vešla do třídy, přivítala mě a posadila do poslední lavice.
     Zbytek dne se semnou mí spolužáci celkem bavili. Bylo to jiné. Zvláštní, ale super.

•Z pohledu Jeroma•
Jsem na sebe moc pyšný. Vymyslel jsem totiž plán na nějakou tu akci, která vzbudí město. Není to nic moc, ale myslím, že to stačí. Jen potřebuju pomoct. ,,Victore, neznáš někoho, kdo by nám s tou akcí pomohl?" zeptal jsem se Victora. Chvíli zapřemýšlel a pak řekl ,,Možná bych o někom věděl.".
     Victor mi dal jeho telefonní číslo a já jsem tam zavolal. ,,Brej den, tady Jerome Valeska. Asi mě znáte. Dovolal jsem se k ...Oswaldu Cobblepotovi?".
     Domluvil jsem se s ním, jak akce bude probíhat a kde se sejdeme.  ,,Díky. Jste můj nový nejlepší přítel." řekl jsem na konci a položil telefon. ,,Vy jste mě odkopl?" řekl Victor. Jen jsem obrátil oči v sloup a šel se dívat na film.

KONEC KAPITOLY

- Co to bude za vražednou akci?
- Budou se dál spolužáci od Kate bavit s Kate, nebo je to jen dočasně?

Dozvíte se příště😘😂