V zajetí psychopata

28. kapitola- Nejde zapomenout

•Z pohledu Kate•
Je další den ráno, přesněji 10:30 hodin. Pořád myslím na Jeroma. Asi blázním nebo co. Jedna věc, že už nejsem u Jeroma, je dobrá. Můžu déle spát.
     Musím brát teď všechno pozitivně!

Mám hlad. Jenže tady není žádné jídlo. Tak půjdu nakoupit. Nějaké peníze by tady měly ještě být.
     Převléknu se, upravím a jdu. Jen mám strach, že mě uvidí policie, nebo hůř, že potkám Jeroma. Vzala jsem si sluneční brýle a mikinu s kapucí, aby byla menší šance, že mě někdo pozná.
    
•Z pohledu Jeroma•
Jsem zrovna v místnosti se zbraněmi a vybíjím si zlost střílením. Nemůžu na Kate zapomenout. Nedá se, nechci.

***

•Z pohledu Kate•
Mám nakoupeno a jdu domů. Najednou uvidím přes cestu naproti mě Jeroma. No to snad ne! Schovám se za roh a doufám, že mě neuvidí. Je otočený zády, takže by neměl. Ale radši tady zůstanu. Podívám se, jestli už náhodou neodešel. Ne, pořád tam stojí. Sakra. Jenže najednou se otočí směrem na mě. Počkat. To není Jerome. Ulevilo se mi. Ale přísahám, ten člověk vypadal zezadu stejně. V klidu kráčím s taškou plnou jídla dál.

•Z pohledu Jeroma•
Po střílení si jdu udělat kávu.
     Vezmu šálek s kávou do ruky a jdu se podívat k oknu. V klidu popíjím kávu a najednou si všimnu, že dole po chodníku jde nějaká holka s kapucí na hlavě a slunečními brýlemi. Vypadá přesně jako Kate. To se mi určitě jen zdá, tak piju dál. Ale ne. To se mi určitě nezdá. Je to Kate. Musím jít za ní. Nezvládám to. Položím kávu na stůl a rychle běžím k výtahu. Jedu výtahem až dolů. Vyběhnu z výtahu rychlostí blesku a běžím za Kate. Sice mám na sobě svůj tmavě růžový župan, ale je mi to jedno. ,,Kate! Počkej Kate!" křičím na ní už z dálky. Zastavím ji, chytnu za ramena a sundám jí sluneční brýle. V tu ránu zjistím, že to není Kate. ,,Sakra!" řeknu hlasitě. Vrátím paní brýle a ona i s nimi vyděšeně uteče. Jako bych byl nějaký vrah, nebo co. Jo počkat...Už ji asi chápu. Nejsem vrah, ale známý kriminálník, takže tak... Jdu zklamaný zpět domů ve svém županu.

•Z pohledu Kate•
Konečně jídlo. Mám takový hlad, že bych snědla i něco, co bych normálně nesnědla.

Po jídle se rozhlížím kolem. Je tady hrozný nepořádek. Rozhodnu se, že uklidím.
     Utřela jsem prach, dala věci na své místo a nakonec povysávala. Hned to tady vypadá líp. Ještě bych v úklidu pokračovala, ale musím si něco nechat na zítřek.
     Normálně se mi uklízet nikdy nechce, protože jsem líná, ale dneska se mi chtělo. Zvláštní. Asi to bude tím, že vím, že v tomhle bytě nikdo jiný neuklidí, jsem tu sama a nudím se.

•Z pohledu Jeroma•
Nudím se, vůbec nevím, co mám dělat. Jdu do bývalého pokoje od Kate.
Vezmu si do ruky kotě Sáru a jdu s ní do obýváku. Sednu si na gauč a začnu jí hladit. Sára si začne hrát s mými prsty. Vykouzlí mi to úsměv na tváři.
Najednou vejde Victor, podívá se na mě a řekne ,,Tak ty seš jinej drsňák.".

KONEC KAPITOOY

- Dokážou na sebe vůbec zapomenout?
Dokážou bez sebe žít?

Více se dočtete v příští kapitole ❤️