V zajetí psychopata

26. kapitola- Romantik Jerome?

Je ráno a já zrovna vstávám. Upravím se, převleču, bla bla bla, to už znáte, klasika. Pak mě Jerome zavolá na snídani. Jdu středně rychlým krokem po chodbě. Cítím lívance. No mňam.
     Vejdu do kuchyně a chce se mi smát. U plotny stojí Jerome, na sobě má zástěru a zápasí s lívancema. Rychle mu jdu pomoct.
     Po chvilce máme hotovo a chystáme na talíře. Přidávám med. V tu chvíli se Jerome přiblíží a chytí mě vzadu kolem pasu. Přijde mi to romantické. Chce si opřít hlavu o mé rameno, ale já uhnu a jdu si sednout s jídlem ke stolu. Zůstala bych, ale nechci s ním mít nic společného. Nechci mu dávat naděje. Už ne!
     Po snídani se Victor Zsasz nabídnul, že by mi mohl udělat trénink se zbraní a nožem. Jenže Jerome řekl, že to není třeba, že mi udělá trénink sám. Škoda, těšila jsem se.

***

Jedeme výtahem do patra se zbraněmi. ,,Vadí ti, když ti kluk sahá na zadek?" zeptá se Jerome. Řeknu, že mi to nevadí. Jenže pak jsem si to uvědomila. Jerome toho prostě hned musel využít. Stoupnul si blíž a jemně mě chytil za zadek. Chtěla jsem mu dát ruku pryč, ale to už jsem si všimla, že jsme dojeli do určitého patra. Vystoupili jsme a Jerome mi rovnou podal zbraň, se kterou trénuji nejčastěji. Přijde mi, že už jsem si na ní zvykla.
     Jerome se postavil bokem a řekl ,,Tak, ukaž mi, co umíš.". Ze srandy jsem k němu přišla, poklekla a chtěla mu sundat kalhoty. Však víte, co tím myslím. ,,No, no, no! Takhle jsem to nemyslel. To si můžeš nechat na později." řekl Jerome s úsměvem. Líbilo se mu to. Vstala jsem a tiše se zasmála. Pak jsem si uvědomila, co to sakra dělám. Musím se vzpamatovat. ,,Ukaž, co umíš se zbraní." řekl. Byla jsem tak rozrušená a naštvaná na sebe, že mu dávám naděje, až jsem namířila zbraň na Jeroma. Ten dal ruce vzhůru, usmál se a zeptal ,,Co to děláš?". Dala jsem zbraň dolů a omluvila se mu. Pak už jsem konečně namířila zbraň na terč a vystřelila. Po prvé, po druhé, po třetí, po čtvrté...takhle to pokračovalo dál, dokud mě Jerome nezastavil. Vzal mi zbraň z ruky a dal ji na stůl. Přišel ke mě na milimetr blízko, dal mi ruce na ramena a řekl ,,Jsi nějaká rozrušená.". Omluvila jsem se. Vysmekla jsem se mu a trénink pak pokračoval dál.

***

Po obědě se mě Jerome zeptá, jestli nemám ještě hlad. Nemám. ,,Ani chuť?" zeptal se Jerome a ukázal na svůj 8====D (Víte co tím myslím). Řekla jsem s úsměvem ,,Ne, děkuji.". Jerome udělal falešný smutný obličej a řekl ,,Ale vždyť jsi mi to slíbila.". Radši jsem odešla do svého pokoje. Jenže na chodbě mě Jerome doběhl a zastavil. Přimáčkl mě ke zdi, chytil za ramena a vážným hlasem řekl ,,Hele... Promiň, to jsem přehnal. Ale já vím, že mě máš ráda.". Nevím proč, ale chtělo se mi brečet. Najednou jsme si všimli, jak asi o 5 metrů od nás stojí uklízečka. Nejspíš všechno slyšela. ,,No pane Valesko. Já nevěděla že to je vaše děvče." řekla. Jerome ale vytáhl zbraň a střelil ji do hlavy. Lekla jsem se, ale Jerome mě uklidnil. Vysmekla jsem se mu a šla do svého pokoje.

•Další den ráno•

•Z Jeromova pohledu•
Právě vstávám a jdu vzbudit Kate na snídani. Rozhodl jsem se, že dnes to udělám trošku stylově a romanticky. Nevím, jak to říct. Jdu prostě koupit kytici.
     Přijdu z obchodu a jdu rovnou za Kate. Otevřu dveře od jejího pokoje. ,,Dobré ráno. Jakpak ses dneska vyspala?" řeknu s kyticí za zády, jenže Kate nikde. Tak znovu. Jdu do koupelny. Tam taky není. Podívám se do kuchyně. Na stole je nějaký dopis i s obálkou.

KONEC KAPITOLY

- Kde se poděla Kate?

- Co je napsáno v dopise?

Dozvíte se v příští kapitole.