V zajetí psychopata

40. kapitola- KONEC

Běžela jsem se obléknout. ,,Co to děláš?" zeptal se nervózně Jerome. Oblékala jsem se a přitom odpověděla ,,Oblékám se. Jsou tu poldové. Musíme zakročit.". Jerome ke mě přišel, chytl mě za rameno a nařídil ,,Ne! Okamžitě se vrať na lůžko. Ten potrat se dokončí. Nějací poldové ti to nepřekazí.". Váhala jsem.
     Po chvilce jsem Jeroma poslechla. Jenže když jsem se chtěla začít znovu svlékat, opatrně vešel do místnosti další doktor ,,Dobrý den, jsem tu na výpomoc.". Přišel mi nějak povědomý. Postavil se za lůžko. Najednou v rychlosti vytáhl granát. ,,Ehm Jerome?" řekla jsem nervózně. Chtěla jsem vytáhnout zbraň, ale granát zrovna spadl přímo vedle mě a vybouchl. Já a Jerome jsme se začali dusit. Upadla jsem na zem. Jen jsem si všimla, jak doktoři opouští sál.

***

,,Haló...no dobré ráno, slečinko." řekla dětinským hlasem ženská vedle mě. Ležela jsem na nějaké posteli. ,,K-kde to jsem?" zeptala jsem se ospale. ,,Jste v Arkhamské nemocnici." odpověděla ženská, která právě odcházela. ,,Arkhamské?" zeptala jsem se, jenže žena už byla pryč. Byla to nejspíš zdravotní sestra. Rozhlížela jsem se kolem sebe. Všude kolem byly jen postele a nikde ani noha. Pak jsem se podívala na sebe. Měla jsem oblečené nějaké pruhované šaty s číslem na pravém prsu.
     Najednou do místnosti vešel nějaký doktor a postavil se přímo vedle mě. Hned za ním šla ta sestra. ,,Vítejte v Arkhamské psychiatrické léčebně, slečno Hallová. Jsem profesor Hugo Strange." řekl. ,,Cože?" odpověděla jsem otázkou ,,Co dělám ve cvokárně?". Hugo Strange neodpovídal. ,,Myslím, že je v pořádku. Můžeme ji pustit." řekla sestra.  
     Sundali mi hadičky z rukou a vyskočila jsem z postele. ,,Takže můžu domů? A kde je Jerome?" zeptala jsem se s nadšením. Profesor se zasmál ,,Domů ne. Ale právě pouští ostatní vězně do společenské místnosti. Můžeš se přidat.". Znervózněla jsem a nechápavým pohledem jsem se na něho dívala.
     Profesor mi ukázal místnost, teda spíš celu, ve které budu prý bydlet. Po té mě zavedl do společenské místnosti. Nic víc mi neřekl a odešel. Sedla jsem si ke stolu a rozhlížela se kolem. O stůl dál seděl nějaký mladý muž a pozoroval mě. S úsměvem vyplázl jazyk a oblíznul si rty. Vypadal jako nějaký úchyl. Radši jsem odvrátila pohled.
     ,,No to snad ne!" zakřičel nějaký chlápek o tři místa vedle ,,To je Jerome Valeska!". Otočila jsem se na druhou stranu. Vážně tam byl Jerome. Zrovna přicházel. Měl na sobě pruhované kalhoty, bílé tílko a na něm pruhovanou košili s číslem na pravé straně. Rychle jsem vstala od stolu a běžela k němu. Skočila jsem mu kolem krku a dlouze ho políbila. Sedli jsme si ke stolu a začali se bavit o všem, co se stalo.

***    

,,Takže jsem stále těhotná." odvětila jsem na konci. ,,Ano. Nedalo se nic dělat." odpověděl Jerome. Opřela jsem si hlavu ,,Nějak to budu muset zvládnout. Teď to ale nebudu řešit.".

***

Později jsme šli do svých cel. Zjistili jsme, že mám celu s Jeromem. Byli jsme z toho nadšení. Sedli jsme si a přemýšleli. ,,A co tady budeme dělat?" zeptala jsem se Jeroma, který po chvilce odpověděl ,,Tak to nevím. Ale neboj se. Přežil jsem horší věci. A jednoho dne nás odsud dostanu.". Políbil mě na čelo ,,Ano?". S úsměvem jsem kývla hlavou.
     Opřela jsem si o něho hlavu a jen tak jsme relaxovali. Přišlo nám to romantické.

KONEC PŘÍBĚHU

- Líbil se vám můj příběh?😍
Budu ráda, když mi tady do komentářů napíšete nějaký názor❤️ Jsem ráda, že jste příběh dočetli až do konce❤️ Jste skvělí ❤️