V zajetí psychopata

10. kapitola- Depresivní noc

Je večer. Jsem ve svém pokoji a čekám, až mě Jerome zavolá na večeři. Najednou uslyším, jak někdo zaklepe na dveře. Řeknu ,,Dále" a do pokoje nakoukne Jerome s tím, že mám jít na večeři. Tak jsem šla. Sedla jsem si v kuchyni ke stolu, kde už na mě čekalo jídlo. No...a taky Jerome, samozřejmě.

***

Je 20:00 hodin a Jerome mě najednou zavolá, abych šla do obýváku. Tak jdu. Radši ho poslechnu, ať mi zase něco neudělá. Sednu si na gauč, Jerome se na mě děsivě usmívá. V televizi dávají zprávy. Ach jo, to se zase musíme koukat na zprávy? Nebaví mě to. Ale v tu chvíli zrovna dají reportáž, která mě celkem zajímá. Je o tom zavražděném člověku, o kterém mluvili včera. Reportérka říká: ,,Máme čerstvé zprávy o člověku, který byl údajně zavražděn včera po poledni na kraji města u jedné popelnice.". Začala jsem být nervózní, ani nevím proč. Pak byly nějaké záběry, kde mluvili to, co jsem už věděla. Po chvilce pokračovala zase jiná reportérka, která mluvila o tom, o čem jsem neměla ani tušení. Říkala: ,,Podle policie a lékařské správy se jedná o mladíka ve věku 16ti let, jehož jméno zní Tony Parker...". Dál už jsem to nějak nevnímala. Nejspíš jsem dostala infarkt, nebo co. Hrozně jsem se lekla. Začala jsem měknout. To snad ne. Prosím, ať to není pravda. Jerome se na mě udiveně koukal. Já jsem se ani nesnažila udržet slzy. Nemohla jsem tomu uvěřit. Vážně...vážně.... Běžela jsem do svého pokoje a brečela. Zavřela jsem za sebou dveře a pomalu podél dveří padala na zem. Nejspíš jsem chytla záchvat breku, nebo co to je. Tony...Tony Parker? Ne, to nemůže být pravda. Sedím tady teď na zemi a brečím jako o život. Mám zlomené srdce. Ne! Tony! Né! Tony byl jediný, kdo mi zbyl. Nikoho jiného jsem už neměla. Byl to můj kluk, ano. Láska na celý život. Hrozně jsme se milovali.
     Sakra. Najednou uslyším kroky. Rychle vstanu ze země a sednu si na postel se slzami po skoro celém obličeji. Do pokoje vejde Jerome a zeptá se mě: ,,Proč zase bulíš?". Neodpověděla jsem, jen jsem dál brečela. Nešlo přestat. Jerome zavřel dveře a postavil se přímo předemě. Ignorovala jsem ho, potřebovala jsem být chvíli sama, tak by to měl pochopit. ,,Co je ti?" zeptal se Jerome. Neodpovídala jsem, pořád jsem jen tiše brečela. Jerome ale najednou poklekl a dal mi svou ruku na mé rameno. Čekala jsem, že mě bude uklidňovat jeho metodou, ale on jen řekl: ,,Tohle je život, mladá dámo." a rychle odešel z místnosti. Jak může být sakra až tak zlý? Hned pak jsem chytla další záchvat breku. Tou větou mě rozbrečel ještě víc. Celá jsem se přikryla peřinou a pokračovala v breku.
     Pořád tomu nemůžu uvěřit. On byl poslední člověk, žijící na této planetě, kterého jsem měla moc ráda.
     Celou noc jsem pak strávila depresemi, uklidňováním a zase depresemi. Byla to hrozná noc.   Později jsem si vzpomněla, že jsem si sebou zabalila do kufru i naši společnou fotku. Vytáhla jsem jí z kufru, pořádně se na ní podívala a začala jsem brečet znovu. Byla to vážně nejhorší noc mého života.

Kdo Tonyho zabil? Jak bude dál reagovat Kate? To se dozvíte v příští kapitole.