V zajetí psychopata

9. kapitola- Ranní rozcvička

,,Vstávat a cvičit! Je ráno!" řekl Jerome a tím mě i vzbudil. Sedla jsem si na postel a Jerome pokračoval: ,,Vlastně...myslím to doslova, takže vstaň. Jdeme cvičit.". Vstala jsem, vůbec se mi ale nechtělo, a chtěla se převléknout. Vzala jsem si do ruky oblečení a Jerome stále stál ve dveřích. Podívala jsem se na něj a on to asi nepochopil. ,,O pardón." řekl Jerome a odešel za dveře. Ok, tak to asi nakonec pochopil. Převlékla jsem se a šla se do koupelny upravit.
     Když jsem byla hotová, vyšla jsem z koupelny. Sakra. Lekla jsem se. Přímo za dveřmi totiž stál Jerome, opřený o rám dveří.
     Šli jsme k výtahu a jeli do patra, kde jsou zbraně. Vstoupili jsme do místnosti, Jerome za námi zavřel a řekl: ,,Dobrá. Dneska si už vyzkoušíme zacházet s větší zbraní, než minule.". Zašel k vitríně a vytáhl z ní trochu větší zbraň, jak říkal. Trénovali jsme střelbu na terč, celkem mě to bavilo a prý mi to i šlo. Proto na mě nejspíš Jerome nebyl celou dobu tak zlý, jako jindy. Po tréninku Jerome dal zbraň do vitríny, přišel ke mě, a zeptal se mě na jednu otázku. Otázku takovou, kterou jsem nečekala a na kterou nejspíš nedokážu odpovědět. ,,Dokázala bys někoho zabít?". Ještě k tomu mi to zašeptal do ucha tak, až to bylo děsivé. Jen jsem vyděšeně stála na místě a koukala na Jeroma. On se usmíval od ucha k uchu. To bylo ještě víc děsivější. ,,Tak znovu. Dokázala bys někoho zabít?" zeptal se Jerome ještě jednou. Snažila jsem se mu odpovědět, bála jsem se, že jestli neodpovím, něco mi udělá. ,,Ehm...no...já nevím." řekla jsem koktavým hlasem. Jerome chvilku jen stál a díval se mi přímo do očí. Bylo to děsivé, jak jinak. V tu chvíli jsem byla smířená s trestem, nebo něčím. Ale Jerome jen řekl: ,, Dobře." a šel směrem k výtahu. To jsem vážně nečekala. Šla jsem za ním. Celou cestu jsme ani nepromluvili. Šli jsme do kuchyně a tam už na nás konečně čekala snídaně. Bublanina, mňam. Mám hlad jako vlk. Už nikdy nechci jít nic dělat před snídaní. Nejdřív vždy jako první snídaně!
Sedli jsme si a začali jíst. Zrovna kolem procházel Victor. Jerome ho zastavil a řekl, ať k němu přijde. Řekl Victorovi: ,,Tahle mladá dáma si není jistá, jestli by dokázala zabít člověka. Co s tím uděláme?". Victor jen stál a s očima otevřenýma dokořán pozoroval, co se bude dít. Zrovna do kuchyně vešla uklízečka a začala utírat prach z polic. Jenže Jerome vzal do ruky nůž, který měl zrovna u sebe, podal mi ho, potichu řekl: ,,Na. Zkus si to. Pobodej ji." a ukázal na uklízečku. Znervózněla jsem. Nezabiju ji, to bych nemohla udělat. Nemám odvahu. Chvíli jsem seděla a prohlížela si nůž, ale Jerome prudce vstal a vzal mi nůž z ruky. Pak řekl: ,,Sleduj a uč se.", přišel k uklízečce a začal jí silně bodat nožem do zad. Krev lila a stříkala, a uklízečka pomalu umírala. Jerome jí nechal ležet na zemi, řekl ,,Jak jednoduché." a šel si dojíst svou snídani. Zeptala jsem se: ,,Proč si ji zabil?". Jerome se na mě nechápavě podíval a řekl: ,,Uklízeček mám dost. Stejně to byla jen unesená, obyčejná ženská.". V tu chvíli mě zaskočilo. ,,Počkat. Ale já jsem taky unesená. Co to znamená?" řekla jsem a Jerome hned spustil: ,,Ale to né. Ty jsi něco jiného, než nějaké staré uklízečky.". Trošku se mi ulevilo, ale pořád jsem byla celkem vyděšená.

Konec kapitoly.
Myslíte si, že by Kate dokázala někoho zabít?
Máte rádi Bublaninu?