V zajetí psychopata

20. kapitola- Můj první útěk

Byl to nějaký další hlídač. Chtěla jsem vzít nohy na ramena, ale Jerome vytáhl svou zbraň. Chtěl po něm vystřelit, ale zrovna mu došly náboje. Tak jsme rychle utíkali k nejbližšímu plotu, který rozděluje Zoo od města. Jerome ho přelezl v pohodě, ale já jsem měla trošku problém. Ještě navíc v té sukni. Jerome musel rychle přelézt plot zpět a pomoct mi. Bohužel mi z toho úhlu viděl pod sukni. ,,Ale alé, tady má dneska někdo tangáče." řekl Jerome. ,,Buď zticha a tlač!" zařvala jsem na něho, ale on si to přebral trochu jinak a zeptal se mě: ,,Ou mám tlačit jó?". Obrátila jsem oči v sloup a řekla ,,Ne ty idiote, pomož mi přelézt ten plot!". Jerome řekl ,, Ahá, škoda. Tak možná příště." a konečně mi pomohl přelézt celý plot. Počkala jsem na něho na druhé straně. Přelezl to a běželi jsme dál. ,,Jó, zvládli jsme to!" zakřičela jsem a Jerome k tomu dodal ,,Jo! Tvůj první útěk, jak vidím.". Souhlasila jsem. Vběhli jsme do temné uličky, kde nás už nikdo nedostane. ,,Podívej, co mám." řekl Jerome a začal něco vytahovat z vnitřní kapsy své mikiny. Pozorovala jsem se zájmem, co to bude. Co asi myslíte? Byla to další zbraň, nabitá. Zeptala jsem se ho, proč na toho hlídače nepoužil tuhle. On mi neodpověděl, naopak, navázal na další otázku: ,,Wohó takže tys chtěla abych ho střelil, jo?"  přitom se usmál. Já jsem mu odpověděla, ale bez úsměvu a se zařazeným pohledem: ,,To jsem neřekla.". Jerome útočně odpověděl ,,Ale řekla jsi, že proč jsem na toho hlídače nepoužil tuhle nabitou zbraň. Takže jsi chtěla, abych ho zabil.". Přiložila jsem ruce na prsa a odpověděla: ,,Ne, jen se chci zeptat, proč jsi ho nezabil, když jsi měl šanci?". Jerome na to jen odpověděl  ,,Chtěl jsem ti to udělat víc dramatičtější. Navíc, zvládla jsi svůj první útěk.". Neměla jsem k tomu co říct.
     Šli jsme dál, směrem domů. Povídali jsme si. Všimla jsem si, že se Jerome chová...tak nějak...prostě jinak. Přijde mi neobvykle milý a hodný. Ano, už jsem to sice říkala, ale nestačím se tomu divit.

Přišli jsme domů a já jsem šla rovnou do svého pokoje. Vzala jsem si své pyžamo a šla se osprchovat. Vešla jsem do koupelny, jenže mě tam čekalo nemilé překvapení. Když jsem otevřela dveře, v koupelně stál polonahý Victor Zsasz. Hned jsem zavřela dveře rychlostí světla a řekla ,,Omlouvám se, ale mohl by jste si tam příště zamknout a rozsvítit světlo. Kdo pak má poznat, jestli tam někdo je, nebo ne?". Victor se zamknul, rozsvítil světlo a řekl ,, Lepší?". Odpověděla jsem mu na to ,, Lepší!" a šla do svého pokoje, čekat, až se Victor osprchuje. Jsem teď ráda za to, že byl jen polonahý a ne úplně nahý.
     Sotva za sebou zavřu dveře od pokoje, vejde sem Jerome. ,,Promiň, můžu dál?" zeptal se. Pustila jsem ho dál. Zavřel dveře a spustil vážnou řeč: ,,Hele...to co se stalo v té Zoo, za to se ti omlouvám. Nevím, co to do mě vjelo. Vím, že ti to asi vadí...promiň.". Teď jsem nevěděla, o čem přesně mluví. Zeptala jsem se ho na to a on řekl: ,,No však víš...ta líbačka...". Přerušila jsem ho: ,,Jo tohle...Ne, to je v pořádku.". Jerome se trochu divil a s úsměvem řekl: ,,Fakt? No, to je dobře. Protože mě se to celkem i líbilo.". Udiveně jsem na něho zírala a Jerome dodal ,,Upřímnost na prvním místě.". Kývla jsem hlavou. On změnil úsměv na normální obličej a se skloněnou hlavou odešel z mého pokoje. Ale ještě předtím, než zavřel, jsem mu rychle řekla ,,Mě se to taky líbilo." a usmála jsem se na něj. Jerome mi úsměv oplatila a odešel. Nic víc k tomu neřekl, není na to totiž zvyklý. Nejspíš to bylo to nejhezčí, co mu kdo kdy řekl. Prožíval totiž těžké dětství.

KONEC KAPITOLY

-Bude Jerome nadále tak hodný, milý a upřímný? To se nejspíš nedá čekat, protože je to psychopat.
- Ve 22. kapitole se ale všechen ten krásný "románek" změní. Veronica se totiž něco dozví. Co to bude? To se dozvíte, uvidíte 😉😄