HATE OR LOVE?

26.část

*Z pohledu Viktorie*

Když jsme se další ráno vzbudila, vzpomněla jsem si na to, co mi včera řekla Miley. Na to, že bych měla zajít za Justinem a popřípadě ho vzít někam ven. Řekla jsem si,že za ním teda zajdu a budu se snažit mu jakkoli pomoct. Cítila jsem ale, že to nesmím brát jako příležitost, aby se mezi námi opakovalo to, co se stalo kdysi. Nechci využít jeho rozchod se Selenou kvůli tomu co bych chtěla já, to by bylo sobecké a navíc ani nevím , jestli by o mě měl zájem, vždyť přece je to Justin Bieber.

Celé dopoledne jsem seděla u okna v pokoji a přemýšlela,co mu řeknu,až u něj zazvoním.‘‘Ahoj,přišla jsem,protože mi to Miley řekla..‘‘ nebo ‘‘Ahoj,přišla jsem protože s tebou chci být a doufám,že ty semnou..‘‘ nebo ‘‘Ahoj,jak se máš,přišla jsem ti dělat chůvu‘‘,všechno co mě napadalo bylo směšné a nikdy bych to neřekla. Nevím co bych mu měla říct,nemůžu mu přece říct,že o něj má Miley strach a tak mě poslala,ostatně já o něj strach mám taky…
Nakonec jsem našla odvahu a vyrazila jsem...

*Z pohledu Justina*

Ráno jsem se vzbudil a pořádně se mi motala hlava.Sešel jsem dolů a dole byla Jessica,která na sobě měl jen můj bílý nátělník, který jsem měl včera na sobě. Hned jsme se lekl jestli se večer něco nestalo.

‘‘Co se na mě tak koukáš? Neboj nic se večer nestalo..Nabídl si mi,že u tebe můžu přespat,abych si nevolala taxi a tílko si mi půjčil místo pyžama…‘‘řekla se smíchem Jessica,když si všimla,že jen stojím a zírám na ni.‘‘Uf,to jsem rád..Né,že bych tě chtěl nějak urazit..no,ale..no,víš jak jsme to myslel..‘‘řekl jsem.‘‘Chápu,zvlášť po tom,co si mi včera básnil o té holce,kterou máš rád,ale bojíš se o to,že by se musela vzdát svoje soukromí…‘‘řekla a mě se rázem vybavil včerejší rozhovor na balkoně. V tom zazvonil zvonek,poprosil jsem Jessicu,aby šla otevřít a že já za chvíli dojdu,mezitím jsem se šel nahoru převléct.

*Z pohledu Viktorie*

‘‘Ahoj Justi..‘‘nedořekla jsme větu,když mi u Justinové vily otevřela dlouho-vlasá ,krásná brunetka.‘‘Ty nejsi Justin,je tady?‘‘řekla jsem a mezitím jsem se na ni podívala pořádně a viděla jsem,že má na sobě jen Justinovo tílko.‘‘Je nahoře,právě se převlíká mám mu něco vyřídit?‘‘řekla přátelsky a mě došlo,že ta holka u Justina musela spát.‘‘Ne to je dobrý..zapomeň,že jsme tu byla.‘‘řekla jsem a se slzami v očích jsem odešla.Byla jsem si jistá,že Justin s tou holkou spal.Jinak by nebyla v jeho tílku,jinak by se Justin nahoře nepřevlíkal…

Nechtěla jsem na to myslet,jen jsem šla městem zpátky domů a stékaly mi z očí slzy.

*Z pohledu Justina*

‘‘Kdo to byl?‘‘zeptal jsme se,když jsme došel dolů a Jessica v klidu snídala.‘‘Nevím proč ale mám tušení,že to byla ta tvoje holka,kterou máš rád,protože nikdo takhle známej to nebyl…‘‘řekla a já zůstal jen zkameněle stát. Proč by zamnou Viktorie chodila? ‘‘No, co tu stojíš! Běž za ní..‘‘řekla Jessica usmála se a já jsem utíkal ven, nasedl do auta a jel jsem k Viktoriénu baráku.

*Z pohledu Viktorie*

Jak jsme došla domů sedla jsem si na postel a chtěla jsem zmizet z reality.Chtěla jsem,abych alespoň na malý moment neexistovala,protože by se mi nemohlo stát nic špatného a nic by tak nebolelo,jako to co udělat teď Justin.Rozešel se se Sell a teď spí s děvkama?! Jako vážně?! Nechápu to,pořád jsme si myslela,že se to ještě nějak zpraví,že nakonec stejně budeme spolu,že to chce jen čas,ale po otm, co jsme viděla dneska už s ním nechci mít NIKDY nic společného! A jak jsem si tak v hlavě vyčítala,že jsem byla blbá,když jsem si Justina pustila do života, všimla jsem si,že Alex přichází k naše baráku.Rychle jsme si utřela slzy a snažila se vypadat přesvědčivě,že jsme nebrečela a vyšlo mi to. Tak jsme sešla dolů,aby nemusel zvonit.Vyšla jsem a stáli jsme před naším barákem.

‘‘Ahoj, co tady děláš?‘‘zeptala jsem se ho,když mě na přivítanou objal a dal mi pusu na líčko.‘‘Chtěl jsem ti udělat radost a vzít tě někam na oběd,pokud teda neplánuješ oběd s tvojí mamkou, to bych samozřejmě pochopil a navíc nechci,aby věci námi byli divné,kvůli té puse ..‘‘řekl smutně a sklopil hlavu. Zvedla jsme mu hlavu a řekla jsem:‘‘Věci mezi námi nejsou divné,jen jsem nevěděla,jak na to reagovat, protože mě zrovna ranil kluk a nechtěla jsem to prožít znova,ale myslím,že teď už na tom nezáleží,protože vím,že by to mohl být dobrý začátek…‘‘řekla jsem a v tu chvíli jsme nechtěla nic jiného než přestat myslet na Justina a pustit si do života,kluka který si to zaslouží! Alex se na mě usmál a já v tu chvíli nechtěla nic jiného než ho políbit. Usmála jsem se a začali jsme se líbat…

*Z pohledu Justina*

Když jsme přijížděl do čtvrti,kde bydlí Viktorie zpomalil jsme auto,abych se mohl i mezitím podívat,jestli náhodou Viktorie nekouká z okna,jak to byla jejím zvykem. Když jsem jel a blížil jsme se k jejímu baráku,usmíval jsem se.Říkal jsme si,že KONEČNĚ se něco stane,konečně spolu budeme.Už jen i to,že zamnou přišla domů,tak tím mi dokázala,že ke mně něco cítí a já myslím,že po včerejším rozhovoru s Jessicou,jsme si uvědomil,že ona je ta jediná, která mi ukázala,že i z nenávisti může být láska.

Ale úsměv se mi rázem přeměnil na slzy v očích,když jsme dojel k jejímu baráku a viděl jsem,jak se tam líbá s nějakým klukem.Neváhal jsem a rychle jsem odjel,než by si mě stačila všimnout!Jak jsem mohl být tak blbý?! Proč to udělala? Proč chodila ke mně k vile,když se potom ocucává s nějakým klukem u jejího baráku? To mám být její záloha nebo jako co?! Říkal jsme si naštvaně,když jsme řídil,ani jsem nevěděl kam,ale chtěl jsem mimo tohle město,prostě mimo L.A.. 

Když jsme vyjel z L.A a jel jsem po dlouhé silnici,která se táhla ještě daleko, zastavil jsem na kraji silnice a pořádně jsem zařval. Neřval jsem nějakou větu,jen jsme si prostě vylil zlost.Řval jsem ze všech sil,lidi v jedoucích autech na mě zírali,jako na blázna,ale mě to bylo jedno! Jsme už jsem nemohl a cítil jsme,že moje hlasivky víc řvaní už nezvládnou,přestal jsem a z hluboka jsme dýchal abych nabral dech. Díval jsem se na silnici a začal jsme brečet.Sednul jsme si na silnici a jsem se díval na modré nebe a na dlouhou silnici,která vedla z města ven,až někam do neznáma. Vyčítal jsem si to.Vyčítal jsme si tolik věcí.Jsem hrozný člověk?! 
Proč se mi tohle děje? Udělal jsem něco blbě?..Říkal jsem si a dospěl jsme k závěru,že se asi nechovám tak jak bych měl a proto se mi tohle děje.Po chvíli jsem na dlouhé silnici zůstal jen já a moje auto,nikde nic nejelo a v tu chvíli jsme si řekl,že takhle sám jsme zůstal i v životě.Už nemám nikoho! Nasedl jsme do auta a jel jsme domů…