HATE OR LOVE?

59.část

*Z pohledu Justina*

Mlčky jsem se díval do země a vrátil jsem se domů. Já ji vidím skoro po měsíci a nejsem ani schopný na ni promluvit? Co se to semnou děje? Co se stalo s námi? Proč se to všechno tak podělalo?

*Z pohledu Viktorie*

Když jsem viděla, že Justin mlčí, sebrala jsem se a odešla jsem zpátky domů. A když jsem přišla domů, opřela jsem se o vchodové dveře a začala jsem brečet. Slíbila jsem si, že brečet už nebudu, ale prostě to nejde. Bolí to tak moc, že už není způsob, jak bych na to mohla zapomenout. I přesto, že bylo asi jen 7 hodin, šla jsem si lehnout. A najednou uvědomila, že chci, aby ty dva týdny uběhly co nejrychleji a já se zase mohla vrátit na turné.

*Z pohledu Miley*

Když jsem přespala u toho kamaráda, další den mi volal Justin.‘‘Ahoj, stalo se něco?‘‘ zeptala jsem se ho.‘‘Chci se jen zeptat. Téhdy, když jsem odlétal z Paříže, prosil jsem tě, ať Viktorii řekneš jednu vět, tak se chci zeptat, jestli jsi jí to řekla, nebo ne.‘‘ zeptal se Justin.
(pro připomenutí z části 52.): Až Viktorii bude nejhůř řekni jí tohle: …....‘‘ (ta věta zůstává neodhalená, dozvíte se jí ve stejné chvíli jako Viktorie) )

‘‘Ne. Řekl jsi mi, že až jí bude nejhůř a párkrát jsme jí to chtěla říct, ale nějak jsem doufala, že to bude v pořádku. Proč vy jste se viděli?‘‘ ‚‘‘Ano a já jsem ji nedokázal říct pomalu ani slovo a potřebuju, abys jí to vzkázala, až budeš moct. Já musím chystat ty poslední přípravy na turné, protože přibližně za týden začínáme a pak u ž bude pozdě.‘‘ řekl Justina zoufale, já jsme mu slíbila, že jí to vzkážu a zavěsila jsem.

Plánovala jsem tady zůstat ještě 2 dny a potom odletím zpátky domů a můžu jí to vzkázat. A sama doufám, že už se to mezi nimi nějak vyřeší. Neznám totiž nikoho, kdo si musel projít tolika věcmi, jako si museli projít oni dva společně.

*Z pohledu Justina*

Když Miley zavěsila, vydal jsem se ke Scooterovi, protože semnou potřeboval vyřešit ještě pár věcí.
Po asi dvouhodinovém posledním plánování jsem se sešel s Fredem a šli jsme do klubu, protože Alfredo potřeboval jít něco zapít a já si řekl, že půjdu s ním.

Bylo asi 10 a my jsme vyrazili. Seděli jsme u baru a já Fredovi vykládal, jak jsem potkal Viktorii.‘‘Počkej, kámo ty jsi jí jako nic neřekl?‘‘ zeptal se Fredo.‘‘Ne, vůbec nevím, co se stalo.‘‘ odpověděl jsem a Alfredo se začal smát.‘‘Néé!‘‘ smál se a já se musel zasmát taky. Asi po 3 drincích jsme se vrátili domů a já jsem přemýšlel nad tím, co se stane, až odejedu na turné a Viktorii už rok neuvidím. Je možné, že už ji nikdy neuvidím.

Další týden jsem si užíval poslední volno před turné. Zašel jsem se Selenou ven a ta mi představila toho jejího nového přítele. Stavil jsem se ještě v Atlantě a nakonec jsme měli ještě pár posledních tréninků. Ale za celý týden jsem Viktii nikde neviděl…

*Z pohledu Viktorie*

V následujícím týdnu jsem se párkrát viděla s Alexem, zašla s mámou na nákupy a konečně pořádně poznala Marka. A zjistila jsem, že je to vážně skvělý chlap a já jsem ráda, že ho máma má.

Další týden jsem čekala, jestli už dojede Miley. Ale ona pořád nepřijížděla a já jsem začínala mít strach, jestli se něco nestalo. Ještě před tím, než jsme se všichni vraceli zpátky domů, tak mi říkala, že nejpozději za týden bude doma. Když jsem jí volala, nezvedala to. Nezbývalo mi nic jiného, než jen čekat.
Mezitím jsem se rozhodla, že se zajdu podívat na tu budovu na prodej, kde si chci otevřít tu taneční školu. Doufala jsem, že ještě není prodaná. Když jsem k ní dojela, byla ve stejném stavu, jako předtím.‘‘Dobrý den, já jsem-‘‘ nedořekla jsem to, protože mě přerušila majitelka.‘‘Já vím, kdo jste. Pamatuji si vás, jste jedna ze 3 zájemců.‘‘ řekla s úsměvem.‘‘Jedna ze tří? Uf, takže mi nemůže zaručit, že počkáte na mě, až budu mít peníze na pronájem, co?‘‘ zeptala jsem se.‘‘No zaručit vám to nemůžu, jsou tady 3 zájemci a ten kdo zaplatí nejdřív, tomu to prodám, je mi líto.‘‘ řekla, já jsem ji podala ruku a odešla jsem. Sakra! Nikdy mi nesmí tohle místo vzít! Je to úplně perfektní budova, sice to chce úpravy, ale já se toho jen tak nevzdám.

*Z pohledu Miley*

Nevěděla jsem jak, ale nějak jsem doletěla do L.A, asi o 3 dny později než jsem měla. Letadlo mělo zpozdění, potom jsem musela přestupovat do dalšího letadla, k tomu se mi vybil telefon. No prostě katastrofa. 

Když letadlo pomalu přistávalo, poprosila jsme jednu paní o napsání 2 SMS. Dala jsem jí za to samozřejmě peníze. Napsala jsem Justinovi a Viktorii tu stejnou SMSku:‘‘ Právě jsem doletěla, mám vybitý telefon, přijeď prosím.‘‘. Chtěla jsem vědět, jestli se oba ukáží a jestli se k sobě budou chovat normálně, když jde o mě. Doufala jsem, že ano.

*Z pohledu Viktorie*

Co nejrychleji jsem si sehnala taxi a jela okamžitě na letiště…

*Z pohledu Justina*

Jakmile mi došlo SMSka od Miley, neváhal jsem, nasedl jsem do auta a jel na letiště. Když jsem vystoupil z auta, z dálky na mě mávala Miley, které s sebou táhla asi 2 kufry a jednu cestovní tašku. Běžel jsem jí pomoct.‘‘Kde jsi byla, co se stalo? Čekal jsem tě tady dřív.‘‘ řekl jsem a Miley se zasmála.‘‘Ále! Pozdější lety, přestupy, do toho se mi vybil telefon, no znáš to.‘‘ řekla s úsměvem a začala na někoho mávat. Otočil jsem se a Viktorie se na mě podívala výrazem s otazníkem. Neměl jsem tušení, co tady dělá.

*Z pohledu Miley*

Dívala jsem se na zmatenou Viktorii, která k nám šla blíž. Justin a Viktorie ve tváři měli stejný výraz, bylo to až komické.‘‘Ahoj‘‘, řekla jsem s úsměvem a objala jsem ji.‘‘Co on tady dělá?‘‘ zeptala se, aniž by mě pozdravila.‘‘Taky tě zdravím‘‘ řekl protivně Justin.‘‘Ptal se tě někdo na něco?‘‘ odpověděla mu Viktorie.‘‘A tebe se někdo na něco ptal?‘‘ zvýšil hlas a začali se hádat.‘‘Tak dost! Už stačí!‘‘ vlažila jsem se do toho, přeřvala jsem je a oni ztichli…