HATE OR LOVE?

50.část

*Z pohledu Justina*
(z minulého dílu: Bohužel tenhle pocit se mi rázem vymazal, když jsem se ráno probudil a vzpomněl jsem si na to, že mi Viktorie volala a já jsme to přepnul na nahrání vzkazu…)

‘‘Justine? Prosím tě, až budeš moct, zavolej mi. Je to důležité! Nechtěla jsem to na tebe takhle vybalit, ale pravděpodobně jsem těhotná!‘‘ uslyšel jsem její vystrašený a uplakaný hlas na záznamníku. 

Jakmile jsem to doposlouchal, zůstal jsem stát jako přikovaný k místu. Cože!? Vždyť to nemůže být pravda, přece jsem si dával pozor! Pane bože. Na nic jsem nečekal a chtěl jsem jí zavolat. Bylo mi ale jasné, že v Paříži je jedna hodina večer a že určitě spí a nechtěl jsem ji budit. A mimo to musel jsem na trénink. Za měsíc a pár týdnů mi začíná turné.

*Z pohledu Viktorie*

Z klubu jsme se zpátky na hotel vrátili až kolem 2 ráno. Moc si z toho večer nepamatuju, protože vím, že jsme dost pila. Když jsme se vzbudila, nebylo až tak úplně ráno. Bylo půl 3. Vstala jsem a podívala jsem se, jestli jsou už i ostatní vzhůru, ale oni ještě dál spali. Nechtěla jsem je budit, ale potřebujeme se všichni nějak probrat, než začneme dnešní první koncert tady v Paříži. Tak jsem je teda postupně všechny vzbudila. 

Vzpomněla jsem si na Justina a na to, že jsme mu nechávala vzkaz, aby mi zavolal, ale on pořád nic. Asi má hodně práce ohledně turné, pomyslela jsme si a nechala jsme to plavat.

‘‘Ty ses včera nějak nezdála. Pořádně si se rozjela, takovou tě neznám.‘‘ řekla mi Destiny, když přišla do kuchyně a sedla si ke mně v kuchyňce a já zrovna pila kafe.‘‘No většinou tak moc nepiju, tohle byla zvláštní příležitost.‘‘ řekla jsem a pousmála jsem se.

Zbytek odpoledne jsme se všichni vzpamatovávali z večera, ale nakonec nikomu nebylo špatně, ani nikoho nebolela hlava a byli jsme připravení na večerní koncert.

*Z pohledu Miley*

Když jsme vyrazili do arény, tak jsme před arénou viděli stát pár mých smilers. Poslala jsem ostatní dovnitř a zůstala jsme tam s mými fanoušky. Bylo jich asi 12, takže jsem byla ráda, že kvůli mně ani nedělali rozruch.‘‘Jdete na můj koncert?‘‘ zeptala jsme se jich nakonec, když už jsme měla jít dovnitř.‘‘Bohužel ne.‘‘ řekla jedna z nich.‘‘Jak to? Nebyly už lístky?‘‘ zeptala jsem se a ony jen přikývly. Objala jsem je a už jsem chtěla odejít, když v tom mě něco napadlo.‘‘Víte vy co? Pojďte! Vezmu vás do zákulisí a propašuju vás i na show.‘‘ řekla jsem a jen jsme viděla, jak všichni začali pištět a začali jim stékat slzy po tvářích.‘‘Myslíš to vážně?‘‘ řekly se slzami v očích a já jen přikývla. Znovu mě objaly. Tohle byl důvod proč tak moc miluju to, co dělám. Není nic lepšího než vidět své fanoušky šťastné! Tohle je to nejmenší, co pro ně můžu udělat. Je to jen něco z mála, co jim dlužím, protože kdyby nebylo jich, nejsem tam, kde jsem. Oni jsou důvod, proč mám práci. Vešly jsme do arény, já jsem poprosila jednoho svého bodyguarda, aby je tady provedl, protože jsem se musela jít chystat.

*Z pohledu Justina*

Když jsem později odpoledne odcházel z tréninku, zavolal jsem Viktorii. Měli by mít právě teď nějaký čas před zahájením koncertu. Vyzvánělo to, ale ona to nebrala.‘‘No tak Viktorie! Zvedni to!‘‘ mumlal jsem si pro sebe, ale bohužel nic. Co teď? Co mám dělat? Jakou mám jistotu, že je těhotná. A co když těhotná není! To by mi snad dala vědět ne? Nevím! Nevím, co si myslet nebo co dělat! Zítra trénink nemáme a mám volno celý den, co kdybych za ní prostě jel? Ale, co když není těhotná a pojedu tam zbytečně? Ale to ne! Zbytečně by to nebylo tak jako tak! Chci ji i tak vidět! Prostě za ní pojedu. Sebral jsem klíče od auta a jel na letiště.

Když už jsem seděl v letadle, pomyslel jsem si:‘‘Justine! Pane bože, co to děláš? Měl by ses připravovat na turné a ty mezitím letíš do Evropy.‘‘, říkal jsem si, ale mě to za to stálo. Stálo mi to za to, vidět ji, obejmout ji a políbit! Díval jsem se z okýnka letadla a přemýšlel jsem nad tím, co by se stalo, kdyby byla Viktorie byla vážně těhotná. Byl bych otcem! Nedokážu tomu uvěřit. Pousmál jsem se, nad tou představou. Hrozně mám rád děti a uznávám je na to hodně času a hodně brzo, ale myslím, že bych tu zodpovědnost převzal. Ale dokázal bych se vzdát své kariéry? Dokázal bych se vzdát toho všeho, co mě stálo celé dětství dřiny? Odpověděl jsem si, že ano! Že by to za to stálo, ale přece jen je na to brzo! Chci založit vlastní rodinu, ale teď ještě vážně není vhodná doba a všechno by se komplikovalo, měli bychom to s Viki těžké. Myslel jsem, že my praskne hlava ze všech těch myšlenek. Zvažoval jsem pro a proti, proč mít dítě. A najednou jsem z toho veškerého přemýšlení usnul.

Probudila mě až letuška, která mi oznámila, že jsme na místě, já se podíval ven a zjistil jsem, že je venku hrozná tma.‘‘Kolik je hodin?‘‘ zeptal jsem se zdvořile.‘‘Je 6 ráno, pane‘‘ řekla a já si šel pro kufry. A co teď? Přece ani nevím, kde jsou ubytování, kam mám teď jít a co mám dělat? Nemůžu nikomu zavolat, je 6 ráno a všichni určitě spí.