HATE OR LOVE?

38.část

*Z pohledu Viktorie*

Došli jsme do klubu a šli jsme si všichni objednat nějaké to pití, abychom si mohli všichni nějak připít.

Když nám barmanka donesla každému to, co si kdo objednal, Miley vstala a řekla:‘‘Chci vám všem poděkovat, za to, že ve mně věříte, za to, že tady spolu můžeme být, za to, že včera to dopadlo nejlíp, jak mohlo a prostě díky za všechno.‘‘řekla a všichni jsme si připili a objali se a můj pohled spočinul na Justinovi, který s Fredem právě přišel.‘‘No nic, jde se tancovat!‘‘řekla Destiny, vzala mě a ostatní holky za ruku a šli jsme na parket, který byl dá se říct, že až rozžhavený. Plno lidí tancovalo a všichni si to užívali. 

Samozřejmě jediná Miley nešla, protože si sedla s Justinem k baru, ale překvapil mě Alfredo, který mířil přímo ke mně.‘‘Ahoj kočko..‘‘řekl s tím jeho širokým úsměvem. Objala jsem ho a společně jsme tancovali. 

Mezitím jsme občas koukla k baru na Justina a na Miley, svým způsobem mě zajímalo, o čem se baví.

*Z pohledu Justina*

Když jsme s Fredem došli do klubu, Miley a všichni ostatní si zrovna připíjeli a my jim to nechtěli kazit. Později si mě Miley všimla a šli jsme si sednout k baru, kde jsme si mohli v klidu promluvit. Alfredo šel mezitím na parket za Viktorií.

‘‘Hele je toho hrozně moc co bych s tebou chtěl probrat, ale asi jedno, co musím ti říct je vše o Viktorii…‘‘řekla jsme a Miley poslouchala.‘‘Když jsem ti psal před pár dny, kdy vám odlétá letadlo, nebylo to kvůli tomu, že jsem chtěl letět s vámi, ale chtěl jsem ještě naposledy mluvit s Viktorií a naposledy ji vidět, než na rok odjede. A tak jsem ti lhal, aby si ji nic neřekla, a no ráno jsem trochu zaspal. Bylo půl desáté a já jsem utíkal na letiště. Jedna paní mi řekla, že letadlo ještě neodletělo a já běžel přes celé letiště, ale bylo pozdě zrovna ve chvíli, kdy jsem si řekl, že vás stihnu, se letadlo začalo zvedat k obloze. Byl jsem z toho totálně v prdeli a tak jsem si zase něco vzal, však víš no a další ráno jsem se probudil v jednom hotelu, kde byla jedna holka a řekla mi, že jsem včera mluvil o Viktorii a v té chvíli mi došlo, že sem musím přijet a všechno jí to říct, jen nevím jak?‘‘řekla jsem a viděl jsem, že Mile má z toho slzy v očích. Objala mě.‘‘Je mi to tak líto, že si nás na tom letišti nestihl, ale měl si mi to říct..‘‘řekla Miley.‘‘Teď už je to jedno. Já jen nevím, jak jí to mám všechno říct.‘‘ řekl jsem a Miley dostala nápad.‘‘Víš, co? Za chvíli běž před klub a já ji tam pošlu..‘‘řekla a já jsem mezitím vypil panáka, kterého jsme si objednal. A po chvíli za mnou přišel Fredo a trochu jsme popíjeli u baru.

*Z pohledu Miley*

Když jsem šla za holkama na parket tancovat, měla jsem se úžasnou náladu, ale bylo mi líto Justina, který se tolik snažil s Viki promluvit a urovnat to mezi nimi. 
Doufám, že tentokrát to vyjde a budou konečně
spolu!

Po chvíli, co jsme byli unavené, šli jsme si sednout za kluukama, kteří na parket ani nešli a jen popíjeli a smáli se.‘‘Ale ne!‘‘řekla jsem najednou a můj plán začal.‘‘Co se děje?‘‘ řekla vyděšeně Viktorie.‘‘Destiny nechala v hotelu prášky na alergii‘‘ vymyslela jsem si rychle a udělala jsem na Destiny gesto, jakože má předstírat,že mluvím pravdu.‘‘Ale tak to je špatné! Někdo pro ně bude muset zajít, za chvíli si mám dát prášek‘‘zahrála to semnou Destiny.‘‘Já vám tam klidně skočím, jen vydržte!‘‘řekla Viktorie a vyběhla ven z klubu a jsem to mezitím Destiny vysvětlila a byla jsem ráda, že plán prozatím vychází.

*Z pohledu Justina*

Jakmile si šla Miley s ostatníma holkama sednout, byl to signál, že mám vyjít před klub. Vyšel jsem ven a podíval jsem se na oblohu, na které nádherně zářily hvězdy. Chvilku jsem tam stál a Viktorie nikde, tak jsem si rychle zapálil cigaretu a obdivoval jsem ty hvězdy. Nekouřím, jen příležitostně a zrovna teď jsem byl nervozní, co když to nějak podělám. Co když mě Viktorie nebude chtít vyslechnout, co když už mě nemá ráda a nenávidí mě, tak jako na začátku?

Po chvilce jsem ale slyšel, že někdo otvírá dveře. Naštěstí jsem cigaretu měl už vykouřenou a nechtěl jsem, aby mě s ní Viktorie viděla. Viděl jsem ji, jak vychází a ona si mě všimla, zastavila se a po chvilce protočila oči, nic neřekla a obešla mě.

‘‘Viktorie! No tak počkej!‘‘zavolal jsem na ni a doběhl jsem ji.‘‘Co je Justine? Co ode mě chceš?‘‘řekla a bylo vidět, že se jí chce brečet.‘‘Jen chci, aby si mě vyslechla!‘‘řekl jsem a ona se až v tu chvíli zastavila.‘‘Za prvé vše co ti teď Miley řekla, bylo jen z důvodu, že jsem chtěl, aby si mě vyslechla.‘‘ řekl jsem a ona jen mírně vykulila oči.‘‘ A za druhé.. Viktorie, já..‘‘řekl jsem. Vzal jsem její hlavu do mých dlaní a pohladil jsem ji po tváři. Ten jemný dotek pro mě tolik znamenal a myslím, že i pro ni, protože zavřela oči a jen ji ukápla slza.‘‘Poslouchej..‘‘řekl jsem, ale ona mě přerušila.‘‘Ne Justine, ty poslouchej! Proč mi tohle děláš? Máš pocit, že jsme se kvůli tobě trápila málo?! Jsem teď na turné a chtěla jsem si to užít, ale ne, musíš se objevit a všechno mi zkazit! Skoro pořád na tebe myslím a nechci! To, že jsem odjela, tě asi nezastaví co? A musíš mi pořád jen působit bolest. Justine, já už nechci! Už nechci dál cítit tu bolest. Pokaždé když jsme se dívala, jak ode mě odcházíš, jsem se cítila hrozně. A mám to zažít znova? Ne, díky! Už nechci dál myslet na to, jaký je z tebe teď člověk! Nechci dál myslet na to, jak by to dopadlo, kdyby se mezi námi stalo něco víc. Už prostě dost!‘‘ řekla a u každého slova hledala odvahu mi to říct, protože taky u každého slova jí ukápla slza. Bylo vidět, že jí to stálo hodně úsilí mi tohle říct. Ostatně já jsem jen stál a brečel jsem. Bolelo to! A to hodně! Po tom, co to dořekla, jsme jen stáli na ulici, dívali se na sebe a oba jsme se dívali, jak nám stékají slzy po tvářích.

http://24.media.tumblr.com/b6a2420e5f38e3da81ec9d5108074cac/tumblr_n2lbt1LMTH1t5a6zbo1_500.gif

‘‘Viktorie, jediné co chci je, aby si byla šťastná!‘‘řekl jsem, protože to ticho a ten pohled na ni, jak ji stéká jedna slza za druhou, byl bolestivější než ty její slova. Ona si utřela slzy a poslední věta, kterou řekla byla:‘‘Chceš abych byla šťastná? Tak mě nech naposledy cítit tu bolest, když odcházíš! Naposledy se na mě podívej a usměj se. Tohle bude naposledy, co na tebe budu myslet. Odejdi mi ze života, už napořád! Až pak budu doopravdy šťastná, protože nebudu cítit tu bolest..‘‘řekla, podívala se na mě, já si utřel slzy, podíval jsem se na ni a odešel jsem…