HATE OR LOVE?

32.část

*Z pohledu Miley*

Večer, když jsem si balila věci, mi napsal Justin.‘‘Ahoj, kdy vám to zítra odlítá? Že bych možná s vámi letěl za kamarádama..‘‘ , když jsme dočetla tu SMSku zasmála jsem se. Bylo mi jasné, že chce ještě naposled vidět Viktorii. A tak jsem mu napsala čas našeho odletu. (to je v 10 ráno).

Když jsem si dobalila poslední věci, uvědomila jsme si, že mám sbalené asi 3 kufry a to jsme brala jen to méně nutné, protože co se týče oblečení, si určitě nakoupím s holkama pak někde ve městě.

Později mi došla další SMSka:‘‘Tak to je na mě brzo, odletím za nimi kolem 2 tak se měj a užijte si turné..‘‘odepsal mi Justin.

*Z pohledu Justina*

Když mi Miley odepsala, napsal jsem ji, že je to na mě brzo, ale samozřejmě jsme ji lhal a řekl jsem si, že to ráno vstanu, ale pro jistotu jsem si dal budík, kdybych náhodou zaspal. Sešel jsem si dolů vzít ještě něco dobrého, na co jsem měl chuť. Potom jsem si pustil televizi a později jsem usnul.

*Z pohledu Viktorie*

Ráno jsem se probudila kolem půl 9. V klidu jsem se nasnídala a potom jsem se šla nahoru převléct a sbalit kosmetiku. Když už jsme měla zabaleno, sedla jsme si na postel a přemýšlela jsme nad tím, co asi teď dělá Justin. Pravděpodobně ještě spí, ale zajímalo mě, jestli na mě třeba dneska bude myslet. Jestli bude přemýšlet nad tím, že to mezi námi mohlo přece jen dopadnout jinak. Ale nad tímhle už já nechci přemýšlet, protože jak už jsme řekla, Justin je teď úplně jiný člověk, než ten kterého jsme znala a to je jeho chyba. 

Podívala jsem se na hodiny a bylo půl 10, nejvyšší čas vyrazit. Máma mi pomohla s kufry, které jsme dali do kufru od auta, a odvezla mě na letiště.

*Z pohledu Justina*

Ráno jsem se vzbudil sám od sebe. Řekl jsem si, že jsem se asi vzbudil dřív, než měl budík zvonit, ale spletl jsem se. Podíval jsem se na hodiny a bylo půl 10. A kurva! Přijdu pozdě! Říkal jsem si v hlavě. Rychle jsem vstal z postele a šel jsem si rychle hledat něco na sebe.

Když jsem přes sebe hodil černou koženou bundu, začal jsme utíkat jako o závod na letiště… 

*Z pohledu Viktorie*

Máma mě vyhodila na letišti, já jsem si s ní naposled objala a rozloučili jsme se. Nevěřím tomu, že ji rok neuvidím!

Šla jsme s kufry dovnitř, kde už čekal zbytek našeho týmu. Stáli tam všichni tanečníci, kluci co zařizovali pyrotechniku, manažeři a ostatní důležití lidi a samozřejmě nemohla chybět Miley, která na mě už zdálky mávala.

‘‘No konečně! Letí nám to za deset minut, pojďte dovnitř!‘‘ řekla Destiny se smíchem, když mě viděla, jak k nim běžím. Všechny jsme se objala, vzali jsme si kufry a se smíchem jsme šli k letadlu, které na nás už čekalo.

Šli jsme poslední uličkou, která vedla až přímo do letadla, já jsme se ještě naposledy otočila. Zavřela jsem oči a naposledy jsem si připomněla, ty krásné chvilky, které jsme během půl roku zažila. A teď na rok odjíždím, pomyslela jsem si. Otevřela jsme oči a nějak jsme doufala, že Justina ještě jednou uvidím, než odjedeme, ale hádám, že ho už neuvidím. Ukápla mi slza a já jsme jen slyšela, jak na mě Miley volá. ‘‘ Viki, tak už pojď..‘‘ řekla Miley, natáhla ruku na znamení, že je tady pro mě. Chytla jsem ji za ruku a šly jsme společně do letadla.

*Z pohledu Justina* 

Doběhl jsem na letiště a zeptal jsem se jedné paní, co prodávala letenky.‘‘Promiňte? Letadlo pro Miley Cyrus už odletělo?‘‘ zeptal jsem se a modlil jsme se, aby tady ještě byli.‘‘Moment..Á, ano! Letadlo ještě neodletělo, ale všichni pasažéři už jsou v letadle.‘‘ řekla s úsměvem a mě se ulevilo.‘‘Dobře, děkuju..‘‘ řekl jsem a běžel jsem celým letištěm, jako by mi šlo o život.‘‘Ale pane! Oni už zachvíli odlétají…‘‘vykřikla na mě ještě ta paní, ale to už jsem nevnímal. Soustředil jsem se jen na to, abych je stihl.

http://wac.450f.edgecastcdn.net/80450F/popcrush.com/files/2014/02/tumblr_n1gxeu8Xt41traztgo1_500.gif

Až ve chvíli, kdy jsem viděl, jak se letadlo zvedá k obloze, mi došlo, že už je pozdě. Zastavil jsem se a přes velké okno jsem se díval, jak to letadlo odlétá. 

Bylo to, jako by odlétala osoba, která ve mně probouzela jen to dobré. Bylo to, jako by mě opouštěl člověk, který pro mě znamenal nejvíc. A najednou.. jsem cítil prázdnotu. Pocítil jsem, že teď už nemám důvod, proč bych měl v sobě hledat a probouzet, toho hodného, citlivého kluka. Teď už to bylo jedno. 

Teď už na ničem nezáleží, teď už nemusím brát ohledy, na city ostatních…