HATE OR LOVE?

28.část

*Z pohledu Justina*

Když jsem nasedl s Lilem do auta, vůbec jsme netušil kam mě veze, ale do klubu jsem tentokrát nechtěl, stačil mi včerejšek.

K mému překvapení mě Lil vzal na jízdu motokár. Nikdy předtím jsem v tom nejezdil, proto jsem potřeboval vysvětlit, jak se to ovládá. Nakonec jsme to zvládnul a s Lilem jsme vyrazili na trať.

Dali jsme si závod a nemohlo to dopadnout jinak než, tak že jsem to vyhrál já. Poražený proto druhého potom zval na oběd. I přesto, že jsme vyhrál jsme Lila pozval já. 

‘‘Díky kámo,bylo to super, nikdy předtím jsem to nezkusil.‘‘řekl jsem když jsme potom po obědě Lila zavezl domů.‘‘Není za co,maličkost,bro‘‘řekl, vystoupil z auta a já jsme odjel domů.

Měl jsem tak dobrou náladu, že jsem se nakonec rozhodl že večer do toho klubu chci jít. Napsal jsem Jessice,jestli tam semnou nezajde a ona neměla námitky.

*Z pohledu Viktorie*

Když nám skončil trénink (což bylo asi 8 večer) Alex mě vzal do kina. Cestou jsme si povídali a smáli se. V tu chvíli jsem byla nehorázně ráda, že ho mám a nelituju toho, co se mezi námi stalo. Když si vzpomenu na den, jak jsme se s Alexem potkali, musela jsem se nad tou myšlenkou zasmát…

Později, když film skončil a mohlo být tak 10 (večer) šli jsme prázdnou uličkou, kde jen svítily lampy. Obloha byla zahalená černým pláštěm, na kterém zářily hvězdy. Bylo to krásné a já jsme věděla, že se stane něco, co mi tuhle krásnou noc pokazí…

Alex se zastavil u kavárny ‘Starbucks‘ , aby nám došel pro kafe. Divila jsem se, že tam mají tak pozdě ještě otevřeno.

Mezitím co šel Alex dovnitř a čekal ve frontě, já jsem se procházela po ulici. A najednou přišlo to NĚCO, co mi zkazilo tu krásnou noc a krásný den, co jsem prožila s Alexem. Nebylo to něco, ale někdo. Byl to Justin. 

*Z pohledu Justina*

Když jsme byli v klubu, dělali jsme to co obvykle. Popíjeli, tancovali a šňupali. Vydržel jsem dýl než předtím, ale asi po dvou hodinách se mi udělalo zle a tak jsem vyšel na vzduch, bohužel jsme se sotva udržel na vlastních nohách…a po chvíli co se mi přestala motat hlava jsem viděl Viktorii, se smutným pohledem.

*Z pohledu Viktorie*

Celý vysmátý rozrazil dveře nějakého klubu, který byl přímo přede mnou. Bohužel se Justin nesmál upřímě, bylo vidět, že v sobě zase něco měl. Jen jsme se na něj smutně podívala a on si mě po chvilce všiml taky. 

‘‘Viktorie..co tady děláš?‘‘řekl zaraženě.‘‘Jsem tady s Alexem a hádám, že tebe se ptát nemusím, protože je mi všechno jasné. Stalo se přesně to, čeho se Miley bála.‘‘ řekla jsme a cítila jsem, jak mi ukápla slza, protože mi bylo líto takhle ho vidět, ale asi už mi došlo, že to není ten Justin, kterého jsem znala. Byl to ten Justin, kterého jsem kdysi nenáviděla, protože jsme si myslela, že takové věci dělá, pak mi dokázal, že je úplně jiný, ale teď mi zase dokazuje, že je přesně takový jaký jsme si prvně myslela, že je.‘‘Ahá,jo ta ks Alexem, no a co? Jaký je?‘‘zeptal se mě znechuceně Justin.‘‘Jak to myslíš, jako jaký je?‘‘řekla jsem nechápavě a musela jsem Justina podpírat, aby sebou nepraštil o zem.‘‘No myslím v posteli jaký je?!‘‘řekl ještě víc znechuceně a v tu chvíli jsme ho přestala držet a bylo mi jedno, jestli spadne na zem nebo jestli se udrží na vlastních nohách. ‘‘Jseš nechutnej, ví š to!? Podívej se, co se z tebe stalo! Troska! Hulíš trávu, chlastáš, spíš s děvkama! Jseš přesně takovej, jakej jsem si myslela, že jseš dřív. A víš ty co? Je mi tě líto! Podívej se na svůj život! Máš rodinu, ale přitom si myslíš, že už nikoho nemáš a proto svoje noci trávíš v klubech, místo toho aby si pobyl nějaký čas s rodinou než ti začne turné..vážně Justine, je mi tě líto..‘‘řekla jsem,cítila jsem se že mi chce brečet a proto jsem se rychlým krokem vrátila ke kavárně, kde už čekal Alex.

*Z pohledu Justina*

Se slzami v očích odcházela a já jen stál a opíral jsem se o zeď. To jsem asi přehnal, uvědomil jsem si po chvíli.Hádám, že tímto rozhovorem jsem si Viktorii kompletně vymazal ze života. Už semnou nebude chtít mít nic společného, zklamal jsem ji…ale ona taky zklamala mě. A najednou se moje představa o tom,že z nenávisti může být láska, najednou se mi ta představa úplně vymazala z hlavy a já tomu přestal věřit…

*Z pohledu Viktorie*

Se slzami v očích, které nešly zastavit, jsem se vrátila k Alexovi, který jen nechápavě zíral a objal mě. Nechtěla jsem o tom s ním mluvit a Alex to pochopil a odvezl mě domů. 

Doma jsem zapnula skype a volala jsem si s Miley. Samozřejmě jsem jí všechno řekla a brečeli jsme spolu celý večer. Bylo to hrozné! Nevíte, jaké to je vidět člověka na kterém vám záleží, vidět ho na dně a vidět, že nestojí o vaši pomoc a řeší to radši alkoholem a drogami. Jako byste tu bolest, kterou ten člověk prožívá, jako byste to prožívali s ním. Na jednu stranu jsme chápala, proč Justin takové věci dělá, ale na druhou stranu jsem nepochopila, proč spadl ještě víc hlouběji než byl. Nikdo neví, jak se Justin cítí, nevím to já, ani Miley ani nikdo jiný, ví to jen on a proto je jen na něm jestli si uvědomí, co dělá a nebo v tom bude pokračovat. Navíc to co mi dneska řekl od něj bylo hnusné. A už si nevím, co mám myslet! Chci věřit, že se z toho Justin vykope, že to nakonec zvládne, ale to už od dnešního dne není můj problém. Chci na něj zapomenout, zapomenout na naše společné chvíle, zapomenout na bolest, kterou mi způsobil, prostě dělat jakoby neexistoval…